Viola Fischerová

viola-fischerova-paskaViola Fischerová byla básnířkou. Narodila se 18. října 1935 v Brně a zemřela 4. listopadu 2010 v Praze. Stála u zrodu projektu Porozumění přítomnému a hledání budoucího a byla členkou správní rady Nadačního fondu Martina Bubera.

O sobě

Jejím otcem byl filosof a sociolog J. L. Fischer.Vystudovala slavistiku na Masarykově a Karlově universitě. Patřila k neoficiální literární skupině Šestatřicátníků, kterou v roce 1952 založili Václav Havel a básník Jiří Kuběna a k níž se hlásili autoři jako Jan Zábrana, Věra Linhartová, Josef Topol a Pavel Švanda. Od roku 1963 pracovala jako redaktorka literární redakce Čs. rozhlasu. V roce 1968 emigrovala se svým budoucím mužem Pavlem Buksou (spisovatelem Karlem Michalem) do Švýcarska, kde vystřídala různá povolání (podomní prodavačka patentních hrnců, garderobiérka, asistentka režie v basilejském divadle). Po studiu germanistiky a historie na universitě v Basileji byla učitelkou na zdravotní a učňovské škole. Po mužově smrti v roce 1984 odešla do Mnichova a navázala pravidelnou spolupráci s Radiem Svobodná Evropa a s časopisem Svědectví v Paříži. V roce 1987 se vdala za spisovatele Josefa Jedličku. Od roku 1994 žije v Praze.
„Lehce a spontánně působící, neokázale křehká lyrika Violy Fischerové patří od počátku devadesátých let dvacátého století k bazálním hodnotám české moderní poezie, v níž zastává výlučné postavení – charakterizuje ji spíše obecně lidský přístup k existenciálním konstantám než důraz na ženskou roli a úděl. Generační i skupinové spříznění ji spojuje s okruhem autorů narozených kolem roku 1936 (mj. Jiří Kuběna, Václav Havel), z nichž se založením svojí tvorby volně blíží Pavlu Švandovi a Josefu Topolovi“.
Jiří Zizler, in: V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích, Academia, Praha 2008.
Verše Violy Fischerové były přeloženy do němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny, chorvatštiny, srbštiny, polštiny (výbor z díla: Babia godzina, Wroclav 2006) a španělštiny (výbor z díla: Antologia poética, Madrid 2007).

O své tvorbě

Rozhlasové hry

Jak Kuba vyzrál na Pepejše, Praha 2004 (Čs. rozhlas).
Nesmrtelná kuřata, Praha 1968 (Čs. rozhlas).

Lyrika

Domek na vinici, Praha 2010 (Agite/Fra), 112 stran.
Písečné dítě, Praha 2007 (Agite/Fra), nominace na cenu Jaroslava Seiferta, 72 stran.Předkonec, Praha 2007 (Agite/Fra), 76 stran.
Nyní, Brno 2004 (Petrov), nominace na cenu Jaroslava Seiferta a cenu Magnesia litera, 72 stran.
Matečná samota, Brno 2002 (Petrov), nominace na cenu Jaroslava Seiferta a na cenu Magnesia litera, 86 stran.
Divoká dráha domovů, Praha 1998 (Torst), 103 stran.
Odrostlá blízkost, Brno 1996 (Petrov), 108 stran.
Jak pápěří, Praha 1995 (Arkýř a Artforum), 79 stran.
Babí hodina, Praha 1995 (Nakladatelství F. Kafky), 85 stran.
Babí hodina, Praha 1993/95 (bibliofilská edice Bonaventura a Nakladatelství F. Kafky, s ilustracemi Adrieny Šimotové), 99 stran.
Zádušní básně za Pavla Buksu, Praha 1993 (Petrov), 80 stran.

Próza

O Dorotce a psu Ukšukovi, Praha 2007 (Meander), 124 stran.
Co vyprávěla Dlouhá chvíle, Praha 2006 (Meander), nominace na Státní cenu 2006, 92 stran.

Překlady

Poezie Mirona Białoszewskiego, Rafała Wojaczka; dramata Witkacyho; Fr. Kafka – Dopisy Felici; E. Canetti – Druhý proces; básně H.M. Enzensbergera; německá ženská lyrika; afgánská ženská lyrika; básně A. M. Ripellina.

Ocenění

2010: Magnesia litera (za sbírku Domek na vinici).
2006: Magnesia litera (za dětskou prózu Co vyprávěla Dlouhá chvíle), záznam na čestnou listinu IBBY.
2005: Cena Dráždanské lyry (za sbírku Nyní).
2005: Prix Bohemia (za rozhlasovou hru Jak Kuba vyzrál na Papejše).
1995: Cena českého lit. fondu (za sbírku Babí hodina).