StarovA�kA� dA�jiny A?rodnA�ho pA?lmA�sA�ce I

(1. A?A?st: UdA?losti do zboA�enA� prvnA�ho JeruzalA�mskA�ho chrA?mu)[1]

1. Asvod

StarovA�kA� dA�jiny A?rodnA�ho pA?lmA�sA�ce I.-II. tvoA�A� pA�A�lohu kA�textu Tanach a hebrejskA? vA�ra a jejich cA�lem je pA�iblA�A?it vA�zA?kladnA�m obraze starovA�kA� dA�jiny na A?zemA� tzv. a�zA?rodnA�ho pA?lmA�sA�cea�? od doby, kdy vA�Sumeru a vA�EgyptA� vznikly prvnA� civilizace, aA? po povstA?nA� Bar Kochby neboli druhou A?idovskou vA?lku vA�roce 132-135 n. l.

Text je rozdA�len do dvou A?A?stA�. VA�prvnA� A?A?sti je historie neolitickA� kultury na A?zemA� Kenaanu, historie a dA�jiny nA?boA?enskA�ho myA?lenA� vA�EgyptA� a na A?zemA� MezopotA?mie, aA? po konec NovobabylonskA� A�A�A?e, tedy do chvA�le zbourA?nA� prvnA�ho JeruzalA�mskA�ho chrA?mu a odvedenA� A?idA? do druhA�ho babylonskA�ho zajetA�. Ve druhA� A?A?sti jsou kapitoly o historii a dA�jinA?ch nA?boA?enskA�ho myA?lenA� megalitickA?ch kultur vA�EgejskA�m moA�i a vA�MalA� Asii, dA�jiny ChetitA? a dA�jiny kultur na A?zemA� Kenaanu. DA?le pak dA�jiny PerskA� A�A�A?e, A�A�A?A� Alexandra VelikA�ho a provinciA� ZA?padoA�A�mskA� A�A�A?e vA�A?rodnA�m pA?lmA�sA�ci, tedy do chvA�le, kdy bylo poraA?eno povstA?nA� Bar Kochby ve druhA� A?idovskA� vA?lce.

AszemA� A?rodnA�ho pA?lmA�sA�ce sahA? od africkA�ho Nilu na zapA?dA�, pA�es Kypr, MezopotA?mskou nA�A?inu a dA?le podA�l A�ek Eufratu a Tigridu na jihovA?chod kA�PerskA�mu zA?livu, aA? po A?patA� A?rA?nskA� vysoA?iny.[2] DA�jiny jednotlivA?ch kultur a civilizacA� budeme prochA?zet vA�samostatnA?ch kapitolA?ch, teA? si vytvoA�me prostorovou pA�edstavu.[3]

Egypt leA?A�cA� vA�povodA� Nilu se dA�lil na HornA� a DolnA� Egypt. HornA� Egypt leA?A� vA�jiA?nA� A?A?sti Egypta a dA?leA?itA? mA�sta byla Nechen (A�ecky Hierakonopolis) a Veset (A�ecky ThA�by). NejjiA?nA�jA?A�m mA�stem bylo Syene (nynA� AsuA?n). DolnA� Egypt leA?A� na severu Egypta, v deltA� Nilu, kde hlavnA�m mA�stem byl PeruadA?et (A�ecky BA?tA?). DA?leA?itA? mA�sta byla Mennofer (A�ecky Memfis), kterA� se stalo hlavnA�m mA�stem sjednocenA�ho krA?lovstvA�, dA?le GA�za, DA?anet (A�ecky Tanis), Ictavej (fajjA?mkA? oA?za), Iunu (HA�liopolis) a Alexandrie zaloA?enA? Alexandrem VelikA?m.

Vydejme se zA�Egypta kA�PerskA�mu zA?livu po starovA�kA� Via Maris (a�zMoA�skA? stezkaa�?),[4] kterA? vedla podA�l pobA�eA?A� StA�edozemnA�ho moA�e, kde jsou vA�zemi PeliA?tejcA? mA�sta Gaza, AA?kelA?n, AA?dod a Jaffa, a vA?chodnA� jsou judskA? mA�sta Beer-A?eba, ChebrA?n, JeruzalA�m, BA�tel a A�ekem. PA�ichA?zA�me do Megida a kdybychom se vydali severozA?padnA� cestou, dojdeme do TA?ru a SidA?nu, mA�st FoiniA?anA? (SidA?A?anA?), a jeA?tA� severnA�ji bychom doA?li do Byblosu a Ugaritu, kdy vA�dohledu bychom mA�li KrA�tu. JeA?tA� severnA�ji je Anatolie, kde bychom po bA�ehu StA�edozemnA�ho moA�e doA?li do Tarsosu a zcela na zA?padA� do TrA?je, kam aA? sahala A�A�A?e ChetitA?.

Pokud se vydA?me severovA?chodnA� cestou, dojdeme do DamaA?ku a jeA?tA� mnohem severnA�ji do Resafy, kterA? leA?A� na bA�ehu Eufratu. Pokud se vydA?me jihovA?chodnA� podA�l Eufratu, dojdeme do mA�sta Mari. Odtud severovA?chodnA� jsou na bA�ezA�ch Tigridu asyrskA? mA�sta AA?A?r a Ninive, kde by jiA?nA�ji mA�lo bA?t i mA�sto Akkad, kterA� zatA�m nebylo objeveno. ZA�Mari pA�ichA?zA�me po bA�ezA�ch Eufratu doA�BabylA?nu.[5] JeA?tA� jiA?nA�ji jsou sumerskA? mA�sta Eridu, Isin, KiA?, LagaA?, Larsa, Nippur, Ur a Uruk. JeA?tA� dA?le na vA?chod je elamskA� mA�sto Susy. TA�mto jsme proA?li po starodA?vnA� stezce celA?m A?rodnA?m pA?lmA�sA�cem a seznA?mili se sA�nejdA?leA?itA�jA?A�mi mA�sty.

2. DA�jiny lidstva a filosofie dA�jin

DA�jiny lidstva mA?A?eme pojmout tak, jak to vyjA?dA�il M. T. Cicero: a�zDA�jiny jsou svA�dky A?asA?, svA�tlem pravdy, A?ivou pamA�tA�, uA?itelkou A?ivota a poslem minulosti.a�? Anebo mA?A?eme dA�jiny vidA�t jako chaos nahodilA?ch udA?lostA�, vyjA?dA�enA? obrazem M. Webera: a�zJe to ulice, kterou A?A?bel dlA?A?dA� zniA?enA?mi hodnotami.a�?

KaA?dopA?dnA� nA?m dA�jiny, A�eA?eno K. Jasperem, a�zukazujA� nejA?irA?A� horizont lidstva, skA?tajA� obsahy tradice zaklA?dajA�cA� nA?A? A?ivot, ukazujA� nA?m mA�A�A�tka pro pA�A�tomnost, osvobozujA� nA?s zA�nevA�domA� vA?zanosti kA�naA?emu vA�ku, uA?A� nA?s vidA�t A?lovA�ka vA�jeho nejvyA?A?A�ch moA?nostech a vA�jeho nepomA�jivA?ch vA?tvorech.a�?[6]

Pokud chceme porozumA�t vA?znamu hebrejskA� vA�ry, musA�me se zabA?vat vA?znamem A�eckA� filosofie a filosofiA� dA�jin, coA? znamenA? hledA?nA� smyslu, jednoty a struktury dA�jin svA�ta a lidstva jako celku. A musA�me hledat odpovA�di zejmA�na na otA?zky, co je to mA?tus, archetyp a nA?boA?enstvA�.

Pouze si pA�ipomeA?me, jakA� a�zschA�ma dA�jin svA�taa�? uvA?dA� K. Jaspers a co znamenA? jeho a�zdoba osovA?a�?:[7]

PravA�k a prvnA� velkA? krok, kdy byl zaA?ehnut oheA?, doA?lo ke vzniku jazykA? a byly vynalezeny nA?stroje.
Vznik civilizacA� (5000-3000 pA�.n.l.), kdy vA�EgyptA�, MezopotA?mii, na Indu a o nA�co pozdA�ji na Chuang-che vA�A?A�nA� vznikly prvnA� vyspA�lA� kultury.
a�zDoba osovA?a�? (800-200 pA�.n.l.), kdy kolem roku 500 pA�. n. l. byly vA�A?A�nA�, Indii, Persii, PalestinA�, A?ecku souA?asnA� a nezA?visle poloA?eny duchovnA� zA?klady, zA�nichA? lidstvo aA? dodnes A?ije.
VA�deckotechnickA? vA�k, kdy jeho vnikem doA?lo od doby osovA� kA�jedinA� zcela novA�, duchovnA� i materiA?lnA� rozhodujA�cA� udA?losti, kterA? mA�la hodnotu takA�ka svA�todA�jnA�ho vlivu.

V dobA� osovA� A?ili v A?A�nA� Konfucius a Lao-cA? a vznikly vA?echny smA�ry A?A�nskA� filosofie. VA�Indii vznikly UpaniA?ady, A?il Buddha, a podobnA� jako vA�A?A�nA� se rozvinuly vA?echny moA?nosti filosofie aA? po skepsi a materialismus, sofistiku a nihilismus. VA�IrA?nu hlA?sal Zarathustra nA?roA?nA? obraz svA�ta o boji mezi dobrem a zlem. VA�Kenaanu se objevili proroci od ElijA?A?e, pA�es IzajA?A?e a JeremjA?A?e aA? kA�DeuteroizajA?A?ovi. VA�A?ecku A?il HomA�r, filosofovA� Parmenides, HA�rakleitos, PlatA?n, tragikovA�, ThA?kididA�s a ArchimedA�s. VA?e, co je tA�mito jmA�ny jen naznaA?eno, vzniklo bA�hem nA�kolika staletA�, aniA? by tyto osobnosti o sobA� vzA?jemnA� vA�dA�ly.[8]

a�zNovA� na tA�to dobA� je pA�edevA?A�m to, A?e si A?lovA�k uvA�domuje bytA� vA�celku, sebe sama a svA� meze. Klade radikA?lnA� otA?zky, na pokraji propasti usiluje o osvobozenA� a vykoupenA�. TA�m, A?e si uvA�domuje svA� meze, vytyA?uje si nejvyA?A?A� cA�le. ZakouA?A� nepodmA�nA�nost vA�hloubce bytA� sebou a vA�jasu transcendence.a�?[9]

NeA? vstoupA�me do historie, mA�li bychom si vytvoA�it zA?kladnA� obraz o tom, co pA�edchA?zelo vA�dobA� paleolitu, co znamenal konec doby ledovA� a vA�A?em spoA?A�vA? neolitickA? revoluce.

3. NeolitickA? revoluce na A?zemA� Kenaanu

Neolit je poslednA� fA?zA� doby kamennA�,[10] ve kterA� se namA�sto dosavadnA�ho zpA?sobu A?ivota zaloA?enA�m na lovu a sbA�ru stA?vA? hlavnA�m zdrojem obA?ivy zemA�dA�lstvA�, tedy pA�stovA?nA� obilA� a domestikace zvA�A�at. Tato tzv. neolitickA? revoluce[11] zaA?A�nA? na BlA�zkA�m vA?chodA� a na Kypru nA�kdy vA�10. nebo 9. tisA�ciletA� pA�. n. l. PA�edevA?A�m to znamenA?, A?e zA�A?lovA�ka lovce, sA�jeho instinkty a A?zkA?m sepA�tA�m sA�pA�A�rodou, se stA?vA? A?lovA�k pA�stitel a pastevec. StA?vA? se vA?raznA� jinA?m A?lovA�kem, kterA? na jednA� stranA� zaA?A�nA? pA�A�rodu ovlA?dat, ale tA�m se jA� odcizuje, nerozumA� ji, ale nerozumA� ani sA?m sobA�, takA?e si zaA?A�nA? vytvA?A�et novA� mA?ty, pokud u paleolitickA�ho lovce mA?A?eme hovoA�it o mA?tech.

Eliade pA�edpoklA?dA?, A?e tA�mata mA?tA? paleolitickA�ho A?lovA�ka, kde dA?leA?itA? byla primA?rnA� zkuA?enost posvA?tnosti nebes a nebeskA?ch a atmosfA�rickA?ch A?kazA? a rozhodujA�cA� roli hrA?lo magicko-nA?boA?enskA� zhodnocenA� A�eA?i, byla alespoA? tato: mA?ty o zvA�A�ecA�m pA?vodu a vztazA�ch mezi lovcem, zvA�A�A� a PA?nem zvA�A�at; prvotnA� vody a stvoA�itel svA�ta, kterA? vA�podobA� A?ivoA?icha sestupuje na dno oceA?nu, aby pA�inesl materiA?l nutnA? ke stvoA�enA� svA�ta; vA?stupy do nebe a a�zzA?zraA?nA? leta�?; duha a most; a�zstA�ed svA�taa�? a prostor kolem nA�j; a pA?vod ohnA� spojenA? se sexualitou. DA?leA?itA?m fenomA�nem byl extatickA? A?amanismus, coA? pA�edpoklA?dalo na jednA� stranA� vA�ru v a�zduA?ia�? schopnou opustit tA�lo a volnA� cestovat po svA�tA� a na druhA� stranA� pA�esvA�dA?enA�, A?e na takovA� cestA� se mA?A?e duA?e setkat sA�nadpA�irozenA?mi bytostmi a A?e je mA?A?e poA?A?dat o pomoc a poA?ehnA?nA�.[12]

PA�echod kA�zemA�dA�lstvA� vytvoA�il pro A?lovA�ka zcela novou existenA?nA� situaci, podnA�til promA�nu a tvorbu hodnot, kterA� radikA?lnA� zmA�nily jeho duchovnA� A?ivot. Tento pA�echod ukonA?il kulturnA� jednotu paleolitickA?ch populacA� a vedl kA�rozrA?znA�nosti a rozdA�lA?m, kterA� se od nynA�jA?ka stanou zA?kladnA�m znakem jednotlivA?ch civilizacA�.[13] ZA?roveA? vA?ak Eliade tvrdA�, A?e existence prvnA�ch vesnic pA�edchA?zela objevu zemA�dA�lstvA�[14] a nA?boA?enskA? tvoA�ivost byla podnA�cena nikoli empirickA?m fenomA�nem zemA�dA�lstvA�, ale mystA�riem narozenA�, smrti a znovuzrozenA�, rozpoznanA?m vA�rytmu vegetace.[15] Mezi nejdA?leA?itA�jA?A� mytickA� nA?mA�ty se A�adA� pA�A�bA�hy bohA?, kteA�A� umA�rajA� a znovu se rodA� a zemA�dA�lskA� kultury vytvA?A�ejA� to, co bychom mohli nazvat kosmickA?m nA?boA?enstvA�m, neboA? nA?boA?enskA? A?innost se soustA�eA?uje kolem A?stA�ednA�ho mystA�ria: periodickA� obnovy svA�ta.[16] MystA�rium vesmA�rnA� posvA?tnosti je symbolizovA?no vesmA�rnA?m stromem a�� a�zosa svA�taa�? (axis mundi). ZkuA?enost kosmickA�ho A?asu vnucuje nakonec pA�edstavu kruhovA�ho A?asu a kosmickA�ho cyklu.[17]

NA?boA?enskA� doklady prvnA�ch neolitickA?ch kultur nA?m odhalujA�: kult mrtvA?ch a kult plodnosti, na nA�A? upozorA?ujA� soA?ky bohyA? a boha bouA�e (s jeho epifaniemi: bA?kem a bukraniem); vA�ry a rituA?ly vztahujA�cA� se k a�zmystA�riua�? vegetace; pA�ipodobnA�nA� A?ena-hrouda-rostlina, naznaA?ujA�cA� vA?znamnou souvztaA?nost narozenA�-vzkA�A�A?enA� (iniciace); velmi pravdA�podobnA� nadA�ji vA�posmrtnA? A?ivot; kosmologii obsahujA�cA� symboliku a�zstA�edu svA�taa�? a obydlenA? prostor chA?panA? jako imago mundi.[18] ZdA? se, A?e kult plodnosti a kult mrtvA?ch spolu A?zce souvisely.[19]

MusA�me si vA?ak uvA�domit, A?e interpretace tA�chto kultur je na zA?kladA� archeologie nedostateA?nA? a je silnA� ovlivnA�na pozdA�jA?A�mi nA?boA?enskA?mi pA�edstavami spojenA?mi sA�mA�stskA?mi civilizacemi a jejich pA�semnictvA�m.

NejstarA?A�mi mA�sty na A?zemA� Kenaanu jsou Jericho (9. tis. pA�. n. l.), DamaA?ek (9.-8. tis. pA�. n. l.), SidA?n (6. tis. pA�. n. l.), Byblos (5. tis. pA�. n. l.) a Ugarit (8.-6. tis. pA�. n. l.), kterA? leA?A� severnA�ji, neA? bylo A?zemA� Kenaanu.[20] TA�m, A?e lidA� dokA?zali regulovat mnoA?stvA� potravy, kterA� bylo tA�eba kA�uA?ivenA� komunity, vedlo ve svA�m vA?sledku kA�rA?stu populace a tA�m sloA?itA�jA?A� vzA?jemnA� komunikaci. Produkce pA�ebytku potravy umoA?nila takA� specializaci povolA?nA�; nebylo jiA? nutnA�, aby se na vA?robA� potravin podA�lela celA? komunita a to umoA?nilo vydA�lenA� vrstvy A�emeslnA�kA?. Vznikla tak pozdA�ji i standardizace, umoA?A?ujA�cA� vznik pA�sma, A?A�sel, zA?konA?, penA�z a obchodnA�ch stezek.

NA?sledujA�cA� etapa, eolit neboli doba mA�dA�nA?,[21] byla spojena sA�vynA?lezem zpracovA?nA� mA�di, hutnictvA�m a vznikem mA�stskA?ch civilizacA�, krA?lovstvA� a organizovanA�ho knA�A?stva. Mytologii a�zopracovanA�ho kamenea�? vystA�A�dala a�zmytologie kovA?a�?. Tato skuteA?nost mA�la zA?vaA?nA� nA?boA?enskA� dA?sledky. Kovy a�zrostoua�? vA�lA?nA� zemA� a jeskynA� a doly jsou pA�ipodobA?ovA?ny kA�dA�loze Matky ZemA�. A?lovA�k mA? pocit, A?e se vydA?vA? do mA�st, na kterA? nemA? prA?vo a�� do A?trob Matky ZemA�. VeA?kerA� mytologie dolA? a hor, nespoA?etnA� vA�ly, duchovA�, elfovA�, pA�A�zraky a skA�A�tci jsou mnohonA?sobnA?mi epifaniemi posvA?tnA� pA�A�tomnosti, na niA? A?lovA�k narA?A?A� pA�i pronikA?nA� do geologickA?ch vrstev A?ivota.[22]

A?lovA�k, kterA? na sebe vzal odpovA�dnost mA�nit pA�A�rodu, se postavil na mA�sto A?asu; A�emeslnA�k soudA�, A?e mA?A?e vA�nA�kolika tA?dnech dosA?hnout tA�hoA?, co by si jinak ke svA�mu a�zdozrA?nA�a�? vA�hlubinA?ch zemA� vyA?A?dalo celA� eA?ny; neboA? pec nahradA� zemskou dA�lohu. O nA�kolik tA�siciletA� pozdA�ji nebude alchymista smA?A?let jinak. Boj o a�zovlA?dnutA� A?asua�? a�� tento boj za zastoupenA� a nahrazenA� A?asu, kterA? charakterizuje A?lovA�ka modernA�ch technologickA?ch spoleA?nostA�, byl zahA?jen jiA? vA�dobA� A?eleznA�.[23]

Na tA�chto pA�edpokladech vznikly ve 4. tisA�ciletA� pA�. n. l. dvA� nejstarA?A� civilizace a�� Egypt a Sumer. ArcheologickA� vykopA?vky vA�povodA� Nilu vypovA�dajA� o vA?voji kultur jiA? od roku 700 tisA�c let pA�. n. l., kdy byly nalezeny prvnA� pA�stnA� klA�ny. AvA?ak historie velkA?ch civilizacA� zaA?A�nA? vA�Sumeru, kdy se ve 4. tisA�ciletA� pA�. n. l. SumerovA� nA?hle zjevili na bA�ezA�ch Eufratu a Tigridu a dodnes nevA�me proA? a odkud. Pro sloA?itost a celistvost dA�jinnA�ho vA?voje vA�MezopotA?mii vA?ak zaA?neme dA�jinami Egypta.

4. Egypt

VA�obdobA� neolitu vzniklo vA�A?dolA� Nilu nA�kolik kultur a bA�hem dvou tisA�ciletA�, kterA? pA�edchA?zela vzniku a�zSjednocenA�ho krA?lovstvA�a�?, pokraA?oval jejich vA?voj bez hlubokA?ch zmA�n. AvA?ak ve 4. tisA�ciletA� styky se sumerskou civilizacA� zpA?sobily opravdovou zmA�nu. Egypt pA�ejal peA?etnA� vA?leA?ek, dovednost stavA�t z cihel, techniku stavby lodA�, mnohA� umA�leckA� motivy, a pA�edevA?A�m pA�smo, kterA� se objevilo nA?hle, bez pA�edchA?zejA�cA�ho vA?voje, na poA?A?tku 1. dynastie, kdy kolem roku 3200 pA�. n. l. doA?lo kA�politickA�mu sjednocenA� zemA� legendA?rnA�m faraonem Menim. JiA? panovnA�ci prvnA�ch dvou dynastiA� vA�archaickA�m obdobA� opA�rali svoji moc o soustavu centrA?lnA� A�A�zenA?ch sprA?vnA�ch A?A�adA? a kult vlastnA�ho boA?stvA�, neboA? se prohlaA?ovali za ztA�lesnA�nA� Hora, boha nebe. EgyptskA� nA?boA?enstvA� se vyznaA?ovalo rovnA�A? uctA�vA?nA�m boA?skA?ch zvA�A�at (lvi, bA?ci a krA?vy). CharakteristickA? pro nA�j byla rovnA�A? silnA? vA�ra v posmrtnA? A?ivot.

PrA?vA� nA?boA?enstvA� a zejmA�na dogma faraonova boA?stvA� od zaA?A?tku pA�ispA�valo kA�utvA?A�enA� egyptskA� civilizace. ZaloA?enA� sjednocenA�ho stA?tu se rovnalo kosmogonii. Faraon, vtA�lenA? bA?h, zaloA?il novA? svA�t a nesmA�rnA� sloA?itou civilizaci. SjednocenA? Egypt tedy jiA? v archaickA�m obdobA� disponoval vysoce rozvinutou kulturou, kterA? vytvoA�ila charakteristickA? styl, patrnA? ve vA?ech jejA�ch vA?tvorech. OvA?em, uA? sama zemA�pisnA? poloha vnutila Egyptu jinA? vA?voj neA? sumersko-akkadskA?m kulturA?m. PozoruhodnA� je, A?e nejdA?leA?itA�jA?A� spoleA?ensko-politickA� a kulturnA� vA?tvory vznikly bA�hem prvnA�ch dynastiA�. A prA?vA� vA�tA�chto vA?tvorech byly stanoveny vzory pro nA?sledujA�cA�ch patnA?ct stoletA�. Od 5. dynastie (2500-2300 pA�.n.l.) nebylo jiA? ke kulturnA�mu dA�dictvA� pA�idA?no tA�mA�A� nic dA?leA?itA�ho.[24]

To je i dA?vod, proA? K. Jaspers povaA?uje za klA�A?ovou dobu 5000-3000 pA�. n. l., protoA?e vznik civilizacA� vA�EgyptA� a vA�Sumeru byl jejA�m vyA?stA�nA�m, se vA?emi a�znA?sledkya�?, kterA� pA�iA?ly a proA? vA�letech 800-200 pA�. n. l. pA�iA?la a�zdoba osovA?a�?.

Tato tendence udrA?ovA?nA� tradice a dodrA?ovA?nA� urA?enA?ch vzorA?, tedy archetypA?, se snaA?ila zachovat prvnA� stvoA�enA� neporuA?enA�, neboA? bylo dokonalA� ve vA?ech ohledech a�� kosmologickA�m, nA?boA?enskA�m, sociA?lnA�m i etickA�m. PrvnA� stvoA�enA�, nazA?vanA� tep sep, a�zpoprvA�a�?, trvalo od chvA�le, kdy se nad prvotnA�mi vodami objevil bA?h stvoA�itel, aA? do doby, kdy byl na trA?n uveden Hor. VA�urA?itA�m momentA�, jako dA?sledek zA?sahu zla, nastal zmatek, kterA? ukonA?il zlatA? vA�k. BA?jnA? doba a�zpoprvA�a�? se ale nestala navA?dy uzavA�enou minulostA�. Tato doba byla stA?le znovu uskuteA?A?ovA?na, protoA?e pA�edstavovala souhrn vzorA?, kterA� musejA� bA?t napodobovA?ny. Lze tedy A�A�ci, A?e cA�lem rituA?lA?, usilujA�cA�ch o porA?A?ku dA�monickA?ch sil, bylo obnovenA� pA?vodnA� dokonalosti.[25]

DA�jiny Egypta mA?A?eme rozdA�lit do nA?sledujA�cA�ch obdobA�, kdy pA�echodnA� obdobA� znamenA? dobu nejednotnosti, A?padku, A?i A?tokA? zvenku:[26]

ArchaickA� obdobA� (1. a 2. dynastie) A� 5000 a�� 2700 pA�. n. l.
StarA? A�A�A?e (3. aA? 8. dynastie) A� 2700 a�� 2180 pA�. n. l.
PrvnA� pA�echodnA� obdobA� (7. aA? 11. dynastie) A� 2180 a�� 2065 pA�. n. l.
StA�ednA� A�A�A?e (11. aA? 13. dynastie) A� 2055 a�� 1650 pA�. n. l.
DruhA� pA�echodnA� obdobA� (14. aA? 17. dynastie) 1650 a�� 1550 pA�. n. l.
NovA? A�A�A?e (18. aA? 20. dynastie) 1550 a�� 1069 pA�. n. l.
TA�etA� pA�echodnA� obdobA� (21. aA? 25. dynastie) 1069 a�� 664 pA�. n. l.
PozdnA� obdobA� (26. aA? 31. dynastie) A� A�664 a�� 332 pA�. n. l.
MakedonskA� obdobA� A� A�332 a�� 310 pA�. n. l.
PtolemaiovskA? Egypt A�305 a�� 30 pA�. n. l.

Jak uA? bylo A�eA?eno, bA�hem vlA?dy StarA� A�A�A?e zA�skaly vlA?dnA� a sprA?vnA� struktury stejnA� jako egyptskA? kultura svoji definitivnA� podobu. HieroglyfickA� pA�smo nalezlo svA� uplatnA�nA� v nA?boA?enskA?ch a sprA?vnA�ch zA?leA?itostech (daA?ovA? registr), pA�i urA?ovA?nA� roA?nA�ch obdobA� a rostoucA� mA�rou takA� v umA�leckA� tvorbA�. Tato etapa vA?voje starovA�kA�ho Egypta se vyznaA?uje pA�edevA?A�m stavbou monumentA?lnA�ch hrobek, kterA? dosA?hla svA�ho vrcholu budovA?nA�m pyramid (faraA?novA� DA?A?ser, Chefuv, Snofru a dalA?A�). FaraonovA� byli v tA�to dobA� uctA�vA?ni jako synovA� sluneA?nA�ho boha Re a v dobA� vlA?dy 5. dynastie Re plnA� zastA�nil dosavadnA� kult boha Hora.

NA?stupem 11. dynastie, kterA? pochA?zela zA�Vesetu (ThA�by), zahA?jil Egypt etapu StA�ednA� A�A�A?e a faraA?n Amenemhet I.[27] podporoval vzestup kultu boha Amona, jenA? se brzy stal nejdA?leA?itA�jA?A�m egyptskA?m boA?stvem. VA�NovA� A�A�A?i bude tento zA?hadnA? bA?h spojen sA�Reem vA�bohu Amenre. HlavnA�m mA�stem se stala Ictavej nedaleko vstupu do fajjA?mkA� oA?zy. EgypA?anA�, kteA�A� se zabA?vali smrtA� a onA�m svA�tem vA�c neA? ostatnA� nA?rody na BlA�zkA�m vA?chodA�, vA�tA�to dobA� rozA?A�A�ili zvyky vA�pohA�bA�vA?nA�, kterA� byly dA�A�ve vyhrazeny pouze panovnA�kovi, i na prostA� lidi. Epochu rozkvA�tu a prosperity vA?ak ukonA?il vpA?d semitskA?ch HyksA?sA?.[28]

NovA? A�A�A?e, nA?stupem 18. dynastie, si postupnA� podrobila Kenaan, FA�nicii a SA?rii a za panovA?nA� faraona Thutmose III.[29] posunula hranice Egypta aA? kA�A�ece Eufratu. Centrem A�A�A?e byl Veset (ThA�by). Za vlA?dy Ramesse II.[30] zaA?ila NovA? A�A�A?e jeA?tA� jednou dobu rozkvA�tu, pak uA? pA�iA?la doba A?padku. V roce 525 pA�. n. l. se Egypta poprvA� zmocnili PerA?anA�. V roce 333 pA�. n. l. porazil Alexandr VelikA? perskA�ho krA?le DA?reia III. a zA�skal tak egyptskA� A?zemA�. Po jeho smrti vlA?dl jeden z jeho vojevA?dcA? Ptolemaios, kterA? pA�ijal v r. 305 pA�. n. l. titul krA?le. HlavnA�m mA�stem byla Alexandrie a velkA? kulturnA� vliv v tA�to dobA� mA�l helA�nismus. Po smrti Kleopatry VII. v roce 30 pA�. n. l., poslednA� panovnice dynastie PtolemaiovcA?, se stal Egypt A�A�mskou provinciA�. PA�i dA�lenA� A�A�mskA� A�A�A?e roku 395 n. l. se dostal pod byzantskou vlA?du a ztratil dosavadnA� hospodA?A�skA? vA?znam.

4.1. EgyptskA� nA?boA?enstvA�[31]

PodobnA� jako je tomu vA�mnoha jinA?ch tradicA�ch, zaA?A�nA? i egyptskA? kosmogonie vynoA�enA�m pahorku zA�pravodstva. ObjevenA� se tohoto a�zprvnA�ho mA�staa�? nad nekoneA?nostA� vod je nejen vynoA�enA�m zemA�, ale i svA�tla, A?ivota a vA�domA�. Ve skuteA?nosti bylo kaA?dA� mA�sto, kaA?dA? svatynA�, povaA?ovA?no za a�zstA�ed svA�taa�?, za mA�sto, kde zaA?alo stvoA�enA�. PrvotnA� pahorek se nA�kdy stA?val kosmickou horou, na niA? vystupoval faraon, aby se setkal se sluneA?nA�m bohem. Od poA?A?tku je napA�tA� vA�rozdA�lnosti i touze po sjednocenA� mezi bohem Atumem, ve kterA�m mA?A?eme rozpoznat nejvyA?A?A�ho a skrytA�ho boha, a bohem Re, Slunce, kterA? je vA?sostnA� zjevenA? bA?h.

Podle hA�liopolskA� sluneA?nA� theologie stvoA�il bA?h Re-Atum-Chepre[32] prvnA� pA?r bohA?, A�ova (vzduch) a bohyni Tefnut (vlhkost A?i dA�A?A?); ti se stali rodiA?i boha Geba (zemA�) a bohynA� Nut (nebe). StejnA� jako vA�sumerskA� tradici byly zemA� a nebe spojeny vA�nepA�etrA?itA� hierogamii aA? do chvA�le, kdy je oddA�lil A�ov, bA?h vzduchu. ZA�jejich spojenA� pA�iA?li na svA�t Usir a Eset, Suteh a Nebhet, pA�edstavitelA� pohnutA�ho dramatu.

NejsystematiA?tA�jA?A� theologie byla formulovA?na vA�MemfidA�, v hlavnA�m mA�stA� faraonA? prvnA� dynastie. VA�jejA�m stA�edu stA?l Ptah. Je pA�ekvapujA�cA�, A?e nejstarA?A� dosud znA?mA? egyptskA? kosmogonie je zA?roveA? nejfilosofiA?tA�jA?A�. Ptah totiA? tvoA�A� svA?m duchem (svA?m a�zsrdcema�?) a svA?m slovem (a�zjazykema�?). Theogonie a kosmogonie jsou tedy uskuteA?nA�ny tvA?rA?A� silou myA?lenky a slova jedinA�ho boha. Jde bezpochyby o nejvzneA?enA�jA?A� vyjA?dA�enA� egyptskA� metafyzickA� spekulace.

VA�porovnA?nA� sA�theogoniA� a kosmogoniA� jako by mA?ty o pA?vodu A?lovA�ka ponA�kud ustupovaly do pozadA�. LidA� (rmt) se zrodily ze slz (rmA�t) sluneA?nA�ho boha Rea. KdyA? ale Re objevA�, A?e se proti nA�mu lidA� spikli, rozhodne se je zniA?it. Toho se ujme bohynA� Hathor. Ale mytickA? pA�A�bA�h prvnA�ch lidA� nehraje vA?znamnou roli. VA�zA?zraA?nA� epoA?e a�zpoprvA�a�? byly dva rozhodujA�cA� momenty a�� kosmogonie a faraonA?v nA?stup na trA?n.

Kosmogonie je nejdA?leA?itA�jA?A� udA?lostA�, ponA�vadA? pA�edstavuje jedinou skuteA?nou zmA�nu: vznik svA�ta. ProtoA?e spoleA?enskA? A�A?d pA�edstavuje aspekt A�A?du kosmickA�ho, mA? se za to, A?e krA?lovskA? moc existuje od poA?A?tku svA�ta. StvoA�itel byl zA?roveA? prvnA�m krA?lem; pA�edal tuto funkci svA�mu synovi a nA?sledovnA�kovi, prvnA�mu faraonovi. Faraon je vtA�lenA�m maat; toto slovo se pA�eklA?dA? jako a�zpravdaa�?, ale jeho obecnA? vA?znam je a�zdobrA? A�A?da�?, tedy i a�zprA?voa�?, a�zspravedlnosta�?. Maat nA?leA?A� kA�pA?vodnA�mu stvoA�enA�: odrA?A?A� tedy dokonalost zlatA�ho vA�ku. PonA�vadA? maat pA�edstavuje sA?m zA?klad vesmA�ru a A?ivota, mA?A?e ji poznat kaA?dA? jednotlivec zvlA?A?A?. VA�rA?znA?ch textech zA�rA?znA?ch obdobA� lze nalA�zt takovA?to prohlA?A?enA�: a�zNabA?dej svA� srdce kA�poznA?nA� maata�?. Autor jednA� modlitby kA�Reovi volA?: a�zKA�A? vloA?A�A? maat do mA�ho srdce!a�?

Faraon jakoA?to vtA�lenA� maat pA�edstavuje vzor pro vA?echny svA� poddanA�. Faraonovy A?iny zajiA?A?ujA� stabilitu kosmu i stA?tu, a tA�m i pokraA?ovA?nA� A?ivota. Kosmogonie se ve skuteA?nosti znovu odehrA?vA? kaA?dA� rA?no. VA�podstatA� mA�l kult vykonA?vat faraon, kterA? kA�tomu ale zmocnil knA�ze rA?znA?ch chrA?mA?. AA? uA? pA�A�mA?m nebo nepA�A�mA?m cA�lem rituA?lA? byla obrana, tedy stA?lost a�zpA?vodnA�ho stvoA�enA�a�?. KaA?dA? NovA? rok byla znovu zopakovA?na kosmogonie jeA?tA� pA�A�kladnA�ji neA? pA�i kaA?dodennA�m ReovA� vA�tA�zstvA�, ponA�vadA? zde A?lo o delA?A� A?asovA? cyklus. KaA?dodennA� kult boha se obracel kA�soA?e, ukrytA� ve svatyni.

Kult sluneA?nA�ho boha Rea se vA?ak dostA?val do napA�tA� kA�druhA�mu kultu, spojenA�mu se zemA�dA�lskou kulturou, a tA�m bylo uctA�vA?nA� boha Usira a pA�A�bA�hu jeho A?eny Eset a syna Hora. Usir je umA�rajA�cA� a znovuzrozenA? bA?h, kterA? zajiA?A?uje plodnost rostlin a vA?echny rozmnoA?ovacA� sA�ly. Vztah Usira a Hora je obdobnA? jako Atuma a Rea, tedy nejvyA?A?A�ho a skrytA�ho boha, a zjevenA�ho boha.

Podle sluneA?nA� theologie byl faraon ReovA?m synem, ale ponA�vadA? byl nA?slednA�kem zesnulA�ho krA?le (= Usira), byl vlA?dnoucA� faraon zA?roveA? Horem. NapA�tA� mezi tA�mito dvA�ma smA�ry egyptskA�ho nA?boA?enskA�ho myA?lenA�, totiA? mezi a�zsolarizacA�a�? a a�zosirianizacA�a�? se projevuje vA�A?loze krA?lovskA� moci. Re byl nejprve poklA?dA?n za panovnA�ka obdobA� ZlatA�ho vA�ku, ale od StA�ednA� A�A�A?e (kolem 2040-1730 pA�.n.l.) zaA?ala bA?t tato role pA�ipisovA?na Usirovi. Jde o odvA?A?nA� zhodnocenA� smrti, kterA? je napA�A�A?tA� pA�ijA�mA?na jako jakA?si povznA?A?ejA�cA� pA�emA�na pozemskA� existence. Smrt dokonA?vA? pA�echod zA�oblasti bezvA?znamnA�ho do oblasti vA?znamnA�ho. Hrobka je mA�sto, kde se zavrA?uje pA�emA�na (sach) A?lovA�ka, ponA�vadA? zA�mrtvA�ho se stA?vA? Ach, a�zpA�emA�nA�nA? ducha�?. Pro nA?s je vA?znamnA�, A?e se Usir postupnA� stA?vA? vzorem nejen pro panovnA�ky, ale pro kaA?dA�ho jednotlivce.

ZvlA?A?tnA� odboA?kou ve sloA?itA�m vA?voji egyptskA�ho nA?boA?enstvA� byl pA�A�bA�h faraona Amenhotepa IV. (pA�ejmenoval se na Achnaton: a�zTen, kterA? slouA?A� Atonovia�?)[33] a jeho prohlA?A?enA� Atona, sluneA?nA�ho kotouA?e, jedinA?m nejvyA?A?A�m bohem. Tato vA�ra vA�neviditelnA�ho boha, kterA�ho sluneA?nA� kotouA? pouze nepA�A�mo zpodobA?uje, bylo spojeno sA�nA?boA?enskou hodnotou a�zpravdya�? (maat), a tedy vA?eho, co bylo a�zpA�irozenA�a�? a co bylo vA�souladu s A?ivotnA�mi rytmy. Ale jiA? za jeho syna Tutanchamona byl obnoven kult boha Amona.

Za vlA?dy NovA� A�A�A?e se theologovA� pokusili o sjednocenA� protikladnA?ch nebo dokonce nepA�A?telskA?ch boA?stev a vytvoA�ili koneA?nou syntA�zu, spojenA� Re-Usir. Jednota protikladA? je vyjA?dA�ena zejmA�na ve skrytA� vzA?jemnosti Rea a Usira. Re jako bA?h transcendentnA� a Usir jako bA?h vynoA�ujA�cA� se pA�edstavujA� komplementA?rnA� projevy boA?stvA�. Jde nakonec o totA�A? a�ztajemstvA�a�?, jmenovitA� o mnohotvA?rnost forem vyvA�rajA�cA�ch zA�jedinA�ho boha. Tento podvojnA? prA?bA�h odhaluje skrytA? vA?znam lidskA� existence, pA�esnA�ji komplementarity A?ivota a smrti.

VA�meditacA�ch nad tajemstvA�m smrti uskuteA?nil egyptskA? gA�nius poslednA� nA?boA?enskou syntA�zu, jedinou, kterA? si udrA?ela svou nadvlA?du aA? do konce egyptskA� civilizace. VA�18. dynastii se Usir stA?vA? soudcem mrtvA?ch. ObA� dA�jstvA� podsvA�tnA�ho dramatu a�� a�zsouda�? a a�zvA?A?enA� srdcea�? a�� se odehrA?vajA� pA�ed Usirem.[34] PA�i utvA?A�enA� tA�to soteriologie mA�l hlavnA� A?lohu Usir. DA�ky nA�mu mohl napA�A�A?tA� kaA?dA? smrtelnA�k doufat v a�zkrA?lovskA? osuda�? na onom svA�tA�. Faraon se nakonec stal obecnA?m vzorem. VA�mA�A�e, vA�nA�A? se dA�ky novA� eschatologii stA?val a�zkrA?lovskA? osuda�? vA?eobecnA� dosaA?itelnA?m, vzrA?stal i vliv magie. Soumraku egyptskA� civilizace budou vlA?dnout magickA� pA�edstavy a praktiky. Je nicmA�nA� vhodnA� pA�ipomenout, A?e podle memfidskA� theologie stvoA�il Ptah bohy a svA�t mocA� Slova.

5. MezopotA?mie

MezopotA?mie (z A�eA?tiny a�zmeziA�A�A?A�a�?) je oznaA?enA� pro oblast mezi A�ekami Eufrat a Tigris.[35] NejstarA?A� znA?mA� vesnickA� osA�dlenA� v MezopotA?mii se datuje do 6. tisA�ciletA� pA�. n. l., kdy zde pA?sobA� pA�edevA?A�m obeidskA? kultura. Na pA�elomu 4. a 3. tisA�ciletA� pA�. n. pA�ichA?zejA� SumerovA�, jejichA? pA?vod i jazyk jsou nejasnA�. SumeA�anA� stavA�li lodA�, pouA?A�vali rozvinutA� formy zemA�dA�lstvA�, zejmA�na propracovanA? systA�m zavlaA?ovA?nA�,[36] byli vynA?lezci A�ady technologiA�,[37] ale pA�edevA?A�m vynalezli pA�smo. MezopotA?mie se dA�ky nim stala kolA�bkou prvnA� civilizace. PA�edevA?A�m byli zakladateli mA�stskA?ch stA?tA?, ale postupovali mA�rumilovnou cestou a pokraA?ovali ve vA�tA?inA� mA�stnA�ch tradic. ZA?sadnA�m zpA?sobem ovlivnili nejenom mA�stnA� kulturu vA�deltA� obou A�ek, ale celou oblast A?rodnA�ho pA?lmA�sA�ce, zejmA�na Egypt.

Pro Sumery krA?lovstvA� sestoupilo zA�nebe; mA�lo boA?skA? pA?vod a tato pA�edstava se udrA?ela aA? do zA?niku asyrsko-babylonskA� civilizace. Dalo by se A�A�ci, A?e krA?l sdA�lel boA?skA? A?dA�l, aniA? se stA?val bohem. Zastupoval boha, coA? na archaickA?ch A?rovnA�ch kultury zA?roveA? znamenA?, A?e je do jistA� mA�ry tA�m, koho pA�edstavuje. Ale nebyl bohem, novA?m A?lenem pantheonu, jako jA�m byl egyptskA? faraon.[38]

DA�jiny MezopotA?mie mA?A?eme rozdA�lit do nA?sledujA�cA�ch A?dobA�:

Sumersko-akkadskA� dynastie (3000-2015 pA�. n. l.)
VlA?da AmoritA?, KassitA? a ElamcA? (2015-1116 pA�. n. l.)
AsyrskA? A�A�A?e (1114-609 pA�. n. l.)
NovobabylonskA? A�A�A?e (626-539 pA�. n. l.)
PerskA? A�A�A?e (550-330 pA�. n. l.)
Alexandr VelikA? a seleukovskA? A�A�A?e (330-64 pA�. n. l.)
ZA?padoA�A�mskA? A�A�A?e a jejA� provincie (64 pA�. n. l. a�� 395 n .l.)

5.1. Sumersko-akkadskA� dynastie (3000 a�� 2015 pA�. n. l.)

Oblast Sumeru se sklA?dala jiA? na poA?A?tku z nA�kolika desA�tek relativnA� malA?ch, navzA?jem nezA?vislA?ch mA�stskA?ch stA?tA?. Mezi nejvA?znamnA�jA?A� sumerskA? mA�sta MezopotA?mie patA�ily: BabylA?n, KiA?, Nippur, Uruk, Ummu, LagaA?, Ur a Eridu. PrvnA�m velkA?m mA�stem svA�ta byl zA�ejmA� Uruk (rozloha 100 ha, budovy aA? 4 000 m²), jehoA? vlA?dcem byl kolem roku 2500 pA�. n. l. i GilgameA?.[39]

PrvnA�m velkA?m stA?tnA�m A?tvarem byla AkkadskA? A�A�A?e, kterou vytvoA�il Sargon I., kterA? sjednotil celA? Sumer a Akkad.[40] PoprvA� v dA�jinA?ch mA?me doloA?eno dobytA� kulturnA� oblasti barbary, v tomto pA�A�padA� AkkadovA�, a jejich kulturnA� asimilaci podmanA�nA?m prostA�edA�m, v tomto pA�A�padA� Sumer. AkkadovA� byli semitskA? nA?rod a Sargon I. si podmanil celou MezopotA?mii a kraje aA? ke StA�edozemnA�mu moA�i.

VA�roce 2150 pA�. n. l. dochA?zA� kA�dalA?A� expanzi severnA�ch nA?rodA?, kdy do jiA?nA� MezopotA?mie vtrhli koA?ovnA� Gutejci, o jejichA? pA?vodu tA�mA�A� nic nevA�me a SumerovA� je popisovali jako barbarskA? a dravA? nA?rod zA�hor. Gutejci zniA?ili Akkadskou A�A�A?i.

PoslednA� vzestup sumerskA?ch mA�st byl vA�roce 2116 pA�. n. l., kdy uruA?tA� krA?lovA� osvobodili nA�kolik mA�st, provedli A�adu reforem s dA?razem na centralizovanA? sprA?vnA� systA�m a pokusili se i o expanzi na sever do AsA?rie.[41] Konec Sumeru nastal pozvolna, pA�edevA?A�m vA?ak stA?le A?elil neustA?vajA�cA�mu tlaku koA?ovnA�kA? ze severozA?padu, pA�edevA?A�m AmoritA?, a zA?roveA? zA�vA?chodu A?toA?ila vojska zA�Elamu. StA?t 3. urskA� dynastie trval zhruba 100 let, kdy Ur dobyli ElamitA� (asi 2003 pA�. n. l.) a poplenili dalA?A� sumerskA? mA�sta.[42] Tento vpA?d znamenal konec sumerskA� civilizace.

5.2. VlA?da AmoritA?, KassitA? a ElamcA? (2015 a�� 1116 pA�. n. l.)

AmoritA� (Amorejci) byli semitskA? a koA?ovnA? nA?rod, kterA? od druhA� poloviny 3. tisA�ciletA� pA�. n. l. obA?val A?zemA� na zA?padnA�m bA�ehu Eufratu. OznaA?enA� Amurru bylo takA� pouA?A�vA?no jako jmA�no jejich hlavnA�ho boha, kterA�ho uctA�vali spolu s mA�sA�A?nA�m bohem Sinem. NA�kterA� akkadskA� texty z tohoto obdobA� se o Amoritech vyjadA�ujA� velice pohrdavA�. AmoritA�, pA�evA?A?nA� pochA?zejA�cA� zA�Mari, postupnA� expandovali do jiA?nA� MezopotA?mie, pomalu ovlA?dli krajinu mezi mA�sty a pozdA�ji i nA�kterA? mA�sta.

AmoritA� vytvoA�ili Starobabylonskou A�A�A?i (1894-1594 pA�. n. l.), jejA�A? centrum se nachA?zelo vA�BabylA?nu a kterA? byla po delA?A�m obdobA� opA�t silnA?m centralizovanA?m stA?tem s dominantnA�m postavenA�m panovnA�ka, kterA? se opA�ral o A?A�ednictvo, byrokratickA? aparA?t a zA?konodA?rstvA�. A?A�A?i rozA?A�A�il jejA� A?estA? krA?l Chammurapi, kterA? ovlA?dl tA�mA�A� celou MezopotA?mii a proslul pA�edevA?A�m jako zA?konodA?rce.[43] Po jeho smrti se A�A�A?e zaA?ala rozpadat, kdy BabylA?n byl nejdA�A�ve postiA?en vpA?dem ChetitA? (1595 pA�. n. l.) a nA?slednA� podmanA�n Kassity.

NA?boA?enstvA�, etika a umA�nA�, kterA� se zde vyvA�jely od nejranA�jA?A�ch dob, nebyly Amoritskou nadvlA?dou nijak zA?sadnA� ovlivnA�ny. PokraA?ovalo uctA�vA?nA� sumerskA?ch bohA? i sumerskA?ch mA?tA?.

KassitA� je jmA�no starovA�kA�ho blA�zkovA?chodnA�ho nA?roda, jejichA? pA?vod i jazyk jsou nejasnA�, ale zdA? se, A?e se rozklA?dala vA�pohoA�A� Zargos, vA�dneA?nA�m A?rA?nu. PrvnA� historickA� zmA�nky o jejich existenci se objevujA� v 17. stol. pA�. n. l., kdy zaA?toA?ili na Babylonii, ale byli odraA?eni. KassitA� zA�skali kontrolu nad Babylonii po pA?du StarobabylonskA� A�A�A?e a vlA?dli zde pA�ibliA?nA� v obdobA� 1531-1155 pA�. n. l.

Jejich hlavnA�m mA�stem byl Dur-Kurigalzu (30 kilometrA? zA?padnA� od dneA?nA�ho BagdA?du), kde byl postaven zikkurat a chrA?my zasvA�cenA� sumerskA?m bohA?m. Pro A?leny krA?lovskA� rodiny zde byl postaven krA?lovskA? palA?c (vA?A?ka 60 m). Nebyl zachovA?n jedinA? nA?pis A?i dokument v kassitskA�m jazyce; takovA? absence nemA?A?e bA?t A?istA� nA?hodnA?, coA? nahrA?vA? domnA�nce o prudkA�m poklesu gramotnosti v oficiA?lnA�ch kruzA�ch spoleA?nosti. Ale KassitA� ovlA?dali Babylonii prakticky bez pA�eruA?enA� a bez vA?raznA?ch problA�mA? po vA�ce neA? 400 let.

VA�letech 1180a��1159 pA�. n. l. se hlavnA� mocnostA� kolem PerskA�ho zA?livu a ve vA?chodnA�m A?rA?nu stA?vA? Elam, jehoA? hlavnA�m mA�stem byly SA?zy. Elam byla starovA�kA? civilizace, jejA�A? poA?A?tky sahajA� aA? do 6. tis. pA�. n. l. a byl jednou z nejstarA?A�ch kulturnA�ch oblastA� ve svA�tovA� historii, stejnA� tak jednA�m ze stA�edisek svA�bytnA� kultury pA�ednA� Asie. V roce 1120 pA�. n. l. Elam dobyl vA�Babylonii 31 mA�st, nakonec vA?ak byl v roce 1116 pA�. n. l. poraA?en isinskA?m krA?lem Nebukadnesarem I.,[44] kterA? se pA�edtA�m zmocnil celA� BabylA?nie a kterA? patA�il ke 4. dynastii babylonskA?ch krA?lA?. Od konce StarobabylonskA� A�A�A?e (1594 pA�. n. l.) do vzniku NovobabylonskA� A�A�A?e (625 pA�. n. l.) se vA�BabylA?nu a v Babylonii vystA�A�dalo devA�t dynastiA�.[45]

5.3. AsyrskA? A�A�A?e (1114 a�� 609 pA�. n. l.)

AsA?rie je oznaA?enA� jak pro A?zemA� severnA� MezopotA?mie,[46] tak pro vA?znamnA? stA?tnA� A?tvar, kterA? zvlA?A?tA� vA�9.-7. stol. pA�. n. l. hrA?l dominantnA� roli vA�A?rodnA�m pA?lmA�sA�ci. NA?zev AsA?rie je odvozen od jmA�na mA�sta AA?A?A?ru, jehoA? poA?A?tky spadajA� do doby kolem roku 2500 pA�. n. l. Ve 3. tis. pA�. n. l. bylo A?zemA� AsA?rie obsazeno postupnA� Sumery, Sargonem I. a vA�16.-15. stol. pA�. n. l. BabyloniA�. PrvnA�m vrcholem asyrskA?ch dA�jin byla vlA?da Tiglatpilesara I., jednoho zA�nejschopnA�jA?A�ch starovA�kA?ch vlA?dcA?,[47] za jehoA? vlA?dy se AsA?rie stala velmocA�, jejA�A? vliv sahal daleko za hranice MezopotA?mie. Po smrti Nebukadnesara I. doA?asnA� ovlA?dl nA�kterA? vA?znamnA? babylonskA? mA�sta.

VA�9. stol. pA�. n. l. AsyA�anA�, A�adu let omezenA� jen na A?zemA� centrA?lnA� AsA?rie, dobyli, obsadili a postupnA� asyrizovali aramejskA� stA?ty na Eufratu a v severnA� MezopotA?mii. PotA� v 9.-8. stol. pA�. n. l. dobyli tA�A? SA?rii, Kenaan a zemA� na severozA?padA�, severu a vA?chodA�, A?A�mA? vznikla prvnA� velkA? A�A�A?e v dA�jinA?ch A?rodnA�ho pA?lmA�sA�ce. NejvA�tA?A�ho rozsahu dosA?hla A�A�A?e za Sargona II. a jeho syna Sinacheriba,[48] kterA? roku 671 pA�. n. l. ovlA?dl i Egypt. SpecifickA? byl vztah k podmanA�nA� Babylonii, jejA�A? kultury a vzdA�lanosti si AsyA�anA� vA?A?ili jakoA?to zA?kladu kultury vlastnA�. VA?znamnA? babylonskA? mA�sta (BabylA?n, Borsippa, Sippar) si proto mohla ponechat svA� dosavadnA� vA?sady, nA�kteA�A� asyrA?tA� krA?lovA� se nechali v BabylA?nu formA?lnA� korunovat na babylonskA� krA?le a podobnA�.

DobytA? A?zemA� se rA?znA?mi zpA?soby snaA?ila od novoasyrskA� A�A�A?e odtrhnout. Zajatce a bouA�A�cA� se obyvatelstvo mA�li AsyA�anA� ve zvyku pA�esA�dlovat (i po statisA�cA�ch) a usidlovat je ve skupinA?ch po celA� A�A�A?i. Vzniklo tak multietnickA� osA�dlenA� a jako dorozumA�vacA� A�eA? se prosadila aramejA?tina, coA? zA?stalo zachovA?no i pozdA�ji, po vzniku PerskA� A�A�A?e.[49] NejdA?leA?itA�jA?A�mi mA�sty novoasyrskA� A�A�A?e byly AA?A?A?r, Kalchu a Ninive.

Po smrti vA?znamnA�ho panovnA�ka AA?A?urbanipala[50] zaA?ala zemA�, vyA?erpanA? ustaviA?nA?mi vA?lkami, upadat. Roku 626 pA�. n. l. se odtrhla Babylonie a vznikla NovobabylonskA? A�A�A?e a vA�letech 614-609 pA�. n. l. spojenA? vojska MA�dA? a BabyloA?anA? AsA?rii dobyla. NovoasyrskA? A�A�A?e zanikla a jejA� teritorium si rozdA�lili vA�tA�zovA�.

5.4. NovobabylonskA? A�A�A?e (626 a�� 539 pA�. n. l.)

NovobabylonskA? A�A�A?e (v Tanachu takA� ChaldejskA? nebo KaldejskA?)[51] byl stA?tnA� A?tvar s centrem v mA�stA� BabylA?nu, zaloA?enA? roku 626 pA�. n. l. Babylonie byla po staletA� pod vlA?dou AsyA�anA?, tA�A?ila se vA?ak mimoA�A?dnA?m vA?sadA?m. KdyA? roku 627 pA�. n. l. zemA�el poslednA� silnA? asyrskA? panovnA�k AA?urbanipal, BabyloA?anA� se vzbouA�ili a za pomoci MA�dA? se generA?l Nabopolassar zmocnil babylonskA�ho trA?nu.

Roku 612 pA�. n. l. dobyli BabyloA?anA� hlavnA� mA�sto rozpadajA�cA� se NovoasyrskA� A�A�A?e Ninive a centrem moci se opA�t stal BabylA?n. VA�roce 605 pA�. n. l. nastoupil na trA?n Nebukadnesar II.,[52] biblickA? Nabuchodonozor, kterA? se proslavil jako mimoA�A?dnA� schopnA? panovnA�k i vojevA?dce a podrobil si, aA? na Egypt, celA? A?rodnA? pA?lmA�sA�c.[53] VA�roce 539 pA�. n. l. dobyl BabylA?n perskA? krA?l KA?ros II.[54]

NovobabylonskA? A�A�A?e byla vyhlA?A?enA?m stA�ediskem vA�dy a zejmA�na astrologie, kterA? se odtud rozA?A�A�ila do StA�edomoA�A�. KdyA? Alexandr VelikA? roku 331 pA�. n. l. porazil PerA?any a dobyl Babylonii, udA�lala na nA�j zdejA?A� kultura velkA? dojem, takA?e se BabylA?n stal jeho sA�delnA�m mA�stem, kde takA� vA�roce 323 pA�. n. l. zemA�el.

6. NA?boA?enstvA� MezopotA?mie[55]

Od nejstarA?A� doby byla charakteristickA?m znakem boA?skA?ch bytostA� tiA?ra sA�rohy. BoA?stvA� bylo definovA?no silou a prostorovou a�ztranscendencA�a�?, tj. jako bouA�kovA� nebe, kde se rozlA�hA? hromobitA� (hromobitA� bylo pA�irovnA?vA?no kA�buA?enA� bA?kA?). To znamenA?, A?e kaA?dA� boA?stvo bylo pA�edstavovA?no jako nebeskA? bytost.

PrvnA� pA?r, Nebe (An) a Zemi (Ki), ztA�lesA?ujA�cA� princip muA?skA? a A?enskA?, zrodila samooplodnA�nA�m bohynA� Nammu (a�zprvotnA� moA�ea�?). VodnA� masa je identifikovA?na sA�pA?vodnA� Matkou, je chA?pA?na jako a�zmatka, kterA? zrodila nebe a zemia�? a a�zprabA?ba, kterA? porodila vA?echny bohya�?. Tento prvnA� pA?r se spojil a�� do tA� mA�ry, A?e splynul a�� v a�zposvA?tnA�m sA?atkua�? (hieros gamos). ZA�jejich spojenA� se narodil Enlil, bA?h ovzduA?A�.

TriA?da prvnA�ch velkA?ch sumerskA?ch bohA? je a�� An, Enlil a Enki.[56] BA?h An (nebe) je typickA? svrchovanA? bA?h a�� nejdA?leA?itA�jA?A� boA?stvo pantheonu. Ale An jiA? vykazuje syndrom a�zodpoA?A�vajA�cA�ho bohaa�? (deus otiosus). AktivnA�jA?A� a a�zaktuA?lnA�jA?A�a�? jsou Enlil, atmosfA�rickA? bA?h (nazA?vanA? takA� VelkA? hora), a Enki a�zPA?n zemA�a�?, bA?h a�zzA?kladA?a�?.[57]

BohovA� jsou odpovA�dnA� za kosmickA? A�A?d, a lidA� proto musA� poslouchat jejich pA�A�kazy, neboA? se vztahujA� kA�normA?m, k a�zvA?nosA?ma�? me (a�zbytA�a�? nebo a�zboA?skA? moca�?), kterA� zajiA?A?ujA� fungovA?nA� svA�ta i lidskA� spoleA?nosti. Tyto a�zvA?nosya�? zaklA?dajA�, tj. urA?ujA� osud vA?eho bytA�, kaA?dA� A?ivotnA� formy, kaA?dA�ho boA?skA�ho i lidskA�ho podniku. U pA�A�leA?itosti kaA?dA�ho NovA�ho roku rozhodujA� bohovA� o osudu dvanA?cti nA?sledujA�cA�ch mA�sA�cA?.

KosmickA? A�A?d je vA?ak neustA?le naruA?ovA?n: nejprve a�zVelkA?m hadema�?, kterA? hrozA�, A?e obrA?tA� svA�t vA�chaos, pak zloA?iny, vinami a omyly lidA�, kteA�A� prosA� o vykoupenA� a a�zoA?istua�? pomocA� rA?znA?ch obA�adA?. Ale svA�t je pravidelnA� obnovovA?n, tzn. a�zznovutvoA�ena�? svA?tkem NovA�ho roku. JeA?tA� dA?leA?itA�jA?A� neA? svA?tek NovA�ho roku byla stavba chrA?mA?. A�lo rovnA�A? o opakovA?nA� kosmogonie, neboA? chrA?m a�� boA?A� palA?c a�� pA�edstavoval povA?tce imago mundi. RovnA�A? i instituce krA?lovstvA� a�zsestoupila sA�nebea�? zA?roveA? sA�insigniemi, tiA?rou a trA?nem. Po potopA� byla pA�inesena na zem podruhA�.[58]

NaruA?ovA?nA� kosmickA�ho A�A?du a nebezpeA?A� a�zkonce svA�taa�? se ukazuje vA�nA�kolika verzA�ch mA?tu o potopA�. VA�tA?ina tA�chto mA?tA?, i vA�jinA?ch nA?boA?enstvA�ch, jako by tvoA�ila svA?m zpA?sobem souA?A?st kosmickA�ho rytmu: a�zstarA? svA�ta�?, obydlenA? padlA?m lidstvem, je utopen ve vodA?ch a po nA�jakA�m A?ase se zA�vodnA�ho a�zchaosua�? vynoA�A� a�zsvA�t novA?a�?. VA�mnoha variantA?ch dochA?zA� kA�potopA� vA�dA?sledku a�zhA�A�chA?a�? (A?i rituA?lnA�ch provinA�nA�) lidA�; jindy potopa vyplyne pouze zA�pA�A?nA� nA�jakA� boA?skA� bytosti zahubit lidstvo. Potopa uskuteA?A?uje vA�makrokosmickA�m mA�A�A�tku to, co je symbolicky provA?dA�no bA�hem svA?tku NovA�ho roku: a�zkonec svA�taa�? a hA�A�A?nA�ho lidstva, kterA? umoA?A?uje novA� stvoA�enA�.

DA?leA?itA? je pA?vod A?lovA�ka a jeho vztah kA�bohA?m. ExistujA� pA�inejmenA?A�m A?tyA�i vyprA?vA�nA�, kterA? vysvA�tlujA� jeho pA?vod. Podle dvou sumerskA?ch verzA� prvotnA� A?lovA�k sdA�lel jistA?m zpA?sobem boA?skou substanci: Enkiho dech A?ivota A?i krev dvou bohA? Lamga. To znamenA?, A?e neexistuje nepA�ekroA?itelnA? vzdA?lenost mezi boA?skA?m zpA?sobem bytA� a lidskA?m A?dA�lem. Kult byl sice pojA�mA?n jako sluA?ba bohA?m, nicmA�nA� jsou-li lidA� sluA?ebnA�ky bohA?, nejsou jejich otroky.

VA?znamnA? tA�mata, kterA? zaznA�vajA� v sumerskA?ch, akkadskA?ch a babylonskA?ch mA?tech, jsou:

Sestup do podsvA�tA� a�� Inanna a Dumuzi, IA?tara a Tammuz
Boj dobra a zla a�� vA�tA�zstvA� Marduka nad TiA?mat (EnA?ma eliA?)
HledA?nA� nesmrtelnosti a smyslu lidskA�ho A?ivota (Epos o GilgameA?ovi)

6.1. Sestup do podsvA�tA� a�� Inanna a Dumuzi, IA?tara a Tammuz

Rozpor a symbiA?za mA?tA? nebeskA?ch a vegetaA?nA�ch boA?stev naA?la svoje vyjA?dA�enA� vA�sestupu bohynA� hvA�zdy VenuA?e do podsvA�tA�. TriA?da planetA?rnA�ch boA?stev zahrnovala Nannara-Sua��ena (MA�sA�c), Utua (Slunce) a Inannu, bohyni hvA�zdy VenuA?e a lA?sky. BoA?stva slunce a mA�sA�ce dosA?hnou vrcholu vA�babylonskA�m obdobA�. Inanna, kterA? je vA?znamovA� totoA?nA? sA�akkadskou IA?tarou a pozdA�ji sA�AA?tartou, se tA�A?A� kultovnA�mu a mytologickA�mu a�zzA?jmua�?, kA�jakA�mu se nikdy A?A?dnA? jinA? bohynA� MezopotA?mie nepA�iblA�A?ila. Na svA�m vrcholu je Inanna-IA?tar souA?asnA� bohynA� lA?sky a vA?lky. MA?tus vyprA?vA� o neA?spA�chu bohynA� lA?sky a plodnosti, kterA? chtA�la dobA?t krA?lovstvA� EreA?kigalino, tj. zruA?it smrt.

StejnA? mA?tus, ale sA�urA?itA?mi vA?znamnA?mi odchylkami, vyprA?vA� akkadskA? verze Sestup IA?tary do podsvA�tA�, jejA�mA? manA?elem je Tammuz, kterA? na sebe bere dramatickou a elegickou podobu mladA?ch bohA?, kteA�A� kaA?doroA?nA� umA�rajA� a vstA?vajA� zA�mrtvA?ch.

Aby svA�t mohl bA?t znovu stvoA�en, musel bA?t nejprve zniA?en: pA�edkosmogonickA? a�zchaosa�? zahrnoval takA� rituA?lnA� a�zsmrta�? krA?le, jeho sestup do podsvA�tA�. ObA� kosmickA� modality a�� A?ivot/smrt, chaos/kosmos, neplodnost/plodnost a�� tvoA�ily dva momenty tA�hoA? procesu. Toto a�zmystA�riuma�?, uchopenA� od objevu zemA�dA�lstvA�, se stA?vA? principem jednotnA�ho vA?kladu svA�ta, A?ivota i lidskA� existence; pA�esahuje rostlinnA� drama, neboA? ovlA?dA? prA?vA� tak i kosmickA� rytmy, lidskA? osud a vztahy A?lovA�ka sA�bohy.

Role Dumuze-Tammuze, rituA?lnA� ztA�lesA?ovanA? sumersko-akkadskA?mi krA?li, byla vA?znamnA?, neboA? sbliA?ovala existenci lidA� a bohA?. NapA�A�A?tA� mohla kaA?dA? lidskA? bytost doufat, A?e se bude tA�A?it tA�to vA?sadA� vyhrazenA� krA?lA?m. TammuzA?v kult byl rozA?A�A�en vA�celA�m A?rodnA�m pA?lmA�sA�ci.[59] Tato novA? a velkolepA? mezopotamskA? syntA�za pA�edstavuje nicmA�nA� tragickou vizi lidskA� existence.

6.2. Boj dobra a zla a�� vA�tA�zstvA� Marduka nad TiA?mat (EnA?ma eliA?)

BA?h Marduk byl akkadskA?m a babylonskA?m univerzA?lnA�m boA?stvem a je vA?sledkem dlouhotrvajA�cA� sumersko-akkadskA�, neboli sumersko-semitskA� syntA�zy mA?tA? a mytologickA?ch tA�mat.[60] PA�enesenA� nA?boA?enskA�ho centra do BabylA?nu a nahrazenA� Enlila Mardukem probA�halo celA? staletA�. VelcA� bohovA� a�� Anu, Enlil, Ea a�� postupnA� ztrA?cejA� vA?sadnA� postavenA� vA�kultu. VA�A�A�cA� se obracejA� spA�A?e na Marduka a na astrA?lnA� boA?stva, na IA?tar, mA�sA�A?nA�ho boha SA�na a sluneA?nA�ho boha A�amaA?e.

KosmogonickA? bA?seA? znA?mA? pod nA?zvem EnA?ma eliA? (podle incipitu: a�zKdyA? nahoA�e …a�?) tvoA�A� spolu sA�Eposem o GilgameA?ovi nejvA?znamnA�jA?A� vA?tvor akkadskA�ho nA?boA?enstvA�.[61] Nic srovnatelnA�ho co do velikosti, dramatickA�ho napA�tA� a A?silA� spojit theogonii, kosmogonii a stvoA�enA� A?lovA�ka vA�sumerskA� literatuA�e neexistuje. EnA?ma eliA? vyprA?vA� o poA?A?tcA�ch svA�ta sA�A?myslem vyzvednout Marduka.

PA�estoA?e EnA?ma eliA? vyuA?A�vA? tradiA?nA� mytickA? tA�mata, pA�edklA?dA? spA�A?e ponurou kosmogonii a pesimistickou antropologii. Aby mohl bA?t mladA? hrdina Marduk oslaven, jsou bohovA� prvotnA�ho obdobA�, pA�edevA?A�m TiA?mat, obtA�A?eni a�zdA�monickA?mia�? rysy. TiA?mat jiA? nenA� prvotnA�, chaotickou celistvostA�, kterA? pA�edchA?zA� veA?kerou kosmogonii; promA�A?uje se nakonec vA�pA?vodce nesA?etnA?ch stvA?r; jejA� a�ztvoA�ivost je zcela negativnA�. Kosmogonie je vA?sledkem konfliktu mezi dvA�ma skupinami bohA?, ale TiA?matino vojsko zahrnuje rovnA�A? jejA� obludnA? a dA�monickA? stvoA�enA�. JinA?mi slovy, a�zprvotnosta�? jako takovA? je pA�edstavena jako zdroj a�znegativnA�ho tvoA�enA�a�?.

Kosmos tedy participuje na dvojA� pA�irozenosti: dvojznaA?nA�, ne-li pA�A�mo dA�monickA� a�zlA?tcea�? a boA?skA� a�zformA�a�?, kterA? je dA�lem MardukovA?m. Ve svA�m celku se tedy svA�t jevA� jako vA?sledek a�zsmA�A?enA�a�? chaotickA� a dA�monickA� a�zprvotnostia�? na stranA� jednA� a boA?skA� tvoA�ivosti, pA�A�tomnosti a moudrosti na stranA� druhA�.

6.3. HledA?nA� nesmrtelnosti a smyslu A?ivota (Epos o GilgameA?ovi)

Ale nejslavnA�jA?A�m a nejpA?sobivA�jA?A�m dA�lem sumersko-akkadskA� a babylonskA� literatury je bezesporu Epos o GilgameA?ovi, ve kterA�m byla spatA�ovA?na dramatickA? ilustrace lidskA�ho A?dA�lu, kterA? je definovA?n nevyhnutelnostA� smrti.[62] NicmA�nA� toto prvnA� mistrovskA� dA�lo svA�tovA� literatury dA?vA? zA?roveA? tuA?it, A?e nA�kterA� bytosti by byly schopnA� zA�skat nesmrtelnost bez pomoci bohA?, avA?ak pod podmA�nkou, A?e by vA�tA�znA� pA�ekonaly A�adu iniciaA?nA�ch zkouA?ek. ZA�tohoto A?hlu pohledu by GilgameA?A?v pA�A�bA�h pA�edstavoval spA�A?e zdramatizovanA� vyprA?vA�nA� o nezdaA�enA� iniciaci.

PrA?vem byla vyzdihovA?na skuteA?nost, A?e akkadskA� nA?boA?enskA� myA?lenA� klade dA?raz na A?lovA�ka. GilgameA?A?v pA�A�bA�h se ostatnA� stA?vA? pA�A�bA�hem exemplA?rnA�m; vyhlaA?uje nejistotu lidskA�ho A?dA�lu, nemoA?nost a�� dokonce i pro hrdinu a�� zA�skat nesmrtelnost. A?lovA�k byl stvoA�en jako smrtelnA? a byl stvoA�en vA?hradnA� pro sluA?bu bohA?m. Tato pesimistickA? antropologie byla vyjA?dA�ena vA�EnA?ma eliA? a nachA?zA�me ji i vA�jinA?ch vA?znamnA?ch nA?boA?enskA?ch textech.

Toto zoufalstvA� nevyvA�rA? zA�meditace nad marnostA� lidskA� existence, ale ze zkuA?enosti obecnA� nespravedlnosti: zlA� vA�tA�zA�, modlitby zA?stA?vajA� bez vA?sledku; bohovA� se zdajA� lhostejnA� vA?A?i lidskA?m zA?leA?itostem. PoA?A�naje druhA?m tisA�ciletA�m budou obdobnA� duchovnA� krize propukat i jinde (Egypt, Izrael, Indie, IrA?n, A?ecko), sA�rA?znA?mi vA?sledky, neboA? i tento typ nihilistickA� zkuA?enosti vyvolal rA?znA� odpovA�di, vA?dy podle nA?boA?enskA�ho gA�nia, kterA? je typickA? pro tu kterou kulturu.

AkkadskA� nA?boA?enskA� myA?lenA� tak sice klade dA?raz na A?lovA�ka, ale souA?asnA� stavA� pA�ed oA?i hranice lidskA?ch moA?nostA�. VzdA?lenost mezi lidmi a bohy se zdA? nepA�ekroA?itelnA?. A pA�ece A?lovA�k nenA� opuA?tA�n ve svA� vlastnA� samotA�. Jednak mA? podA�l na duchovnA�m prvku, kterA? mA?A?eme oznaA?it za boA?skA?: je to a�zducha�?, ilu (doslova a�zbA?ha�?) a�� nejdA?leA?itA�jA?A� prvek jeho osobnosti. OstatnA� prvky jsou iA?taru (jeho osud), lamasu (jeho individualita a�� podobA? se soA?e) a A?edu (srovnatelnA? s geniem). DA?le doufA?, A?e prostA�ednictvA�m ritA? a modliteb je sjednocen souznaA?nostmi: A?ije ve mA�stA�, kterA� tvoA�A� imago mundi, jehoA? chrA?my a zikkuraty pA�edstavujA� a�zstA�edy svA�taa�?, a zajiA?A?ujA� tak komunikaci sA�nebem a sA�bohy. BabylA?n byl Bab-ilani, a�zbrA?na bohA?a�?, neboA? prA?vA� zde sestoupili bohovA� na zem. A?ada mA�st a svatynA� se nazA?valy a�zpouto mezi nebem a zemA�a�?. JinA?mi slovy, A?lovA�k neA?il vA�uzavA�enA�m svA�tA�, oddA�lenA�m od bohA?, naprosto izolovanA�m od kosmickA?ch rytmA?. SloA?itA? systA�m vztahA? mezi nebem a zemA� kromA� toho umoA?A?oval jak porozumA�nA� pozemskA?m skuteA?nostem, tak jejich a�zovlivA?ovA?nA�a�? odpovA�dajA�cA�mi nebeskA?mi vzory.

Na zA?vA�r kA�nA?boA?enstvA� MezopotA?mie: DA?leA?itA?m vA?tvorem akkadskA�ho nA?boA?enskA�ho myA?lenA� je vA�A?tA�nA�. Pozorujeme rovnA�A? velkA? nA?rA?st magickA?ch A?konA? a rozvoj okultnA�ch disciplA�n, zejmA�na astrologie. Podle Eliadeho se kolem roku 1500 pA�. n. l. zA�ejmA� tvA?rA?A� obdobA� mezopotamskA�ho myA?lenA� definitivnA� uzavA�rA?. BA�hem nA?sledujA�cA�ch deseti stoletA� se intelektuA?lnA� aktivita vyA?erpA?vA? vA�uA?enosti a vA�kompilaA?nA�ch dA�lech. Ale vyzaA�ovA?nA� mezopotamskA� kultury, kterA� je doloA?eno od nejstarA?A�ch dob, pokraA?uje a roste.

7. ZA?vA�r: shrnutA� mytologickA?ch tA�mat

Na zA?vA�r si pA�ipomeA?me mytologickA? tA�mata, kterA? zaznA�la, abychom si mohli vytvoA�it ucelenA�jA?A� pA�edstavu, nejenom vA�jakA�m dA�jinA�m prostA�edA�, ale na jakA� myA?lenky a pA�edstavy reagovali tvA?rci Tanachu. ProtoA?e jeA?tA� pA�ed tA�m, neA? se budeme zabA?vat jeho pA�A�bA�hy a obrazy a hledat odpovA�A? na to, vA�A?em spoA?A�vA? hebrejskA? vA�ra, mA�li bychom si vyjasnit, vA�A?em spoA?A�vA? mytickA� myA?lenA�, mA?tus a mystA�ria ve smyslu iniciace a spoleA?nA�ho proA?itku. Pak si musA�me poloA?it otA?zku, vA�A?em spoA?A�vA? rozdA�l ve vyprA?vA�nA� ve smyslu a�zmythosa�? a a�zlogosa�?, abychom se mohli rozhodnout, vA�jakA�m smyslu se vypoA�A?dali sA�mA?tem a mytickA?m myA?lenA�m tvA?rci hebrejskA� vA�ry a A�eckA� filosofie. DA?le pak vA�A?em spoA?A�vA? kA�esA?anskA? vA�ra a nA?boA?enstvA�, neboA? pak teprve si mA?A?eme poloA?it otA?zku, jakA?m zpA?sobem se vypoA�A?dal modernA� A?lovA�k sA�tA�mito dA�jinnA?mi udA?lostmi a zda pA�ekonal mytickA� myA?lenA� se svA?m racionalismem a vA�deckA?m pA�A�stupem. A urA?itA� bychom se mA�li ptA?t, vA�A?em spoA?A�vajA� modernA� mA?ty souA?asnA�ho A?lovA�ka. MytologickA? tA�mata a mA?ty uvedenA� vA�tomto textu tedy jsou:

Paleolit:

PosvA?tnost nebes a nebeskA?ch atmosfA�rickA?ch A?kazA?.
MA?ty o zvA�A�ecA�m pA?vodu a vztazA�ch mezi lovcem, zvA�A�A� a PA?nem zvA�A�at.
PrvotnA� vody a stvoA�itel svA�ta, kterA? vA�podobA� A?ivoA?icha sestupuje na dno oceA?nu, aby pA�inesl materiA?l nutnA? ke stvoA�enA� svA�ta.
VA?stupy do nebe a a�zzA?zraA?nA? leta�? (kA�A�dla, peA�A� dravA?ch ptA?kA?).
Duha a jejA�m pozemskA? protA�jA?ek most, jeA? pA�edstavujA� spojenA� sA�jinA?m svA�tem.
a�zStA�ed svA�taa�? (axis mundi), kolem nA�hoA? je uspoA�A?dA?n prostor a�� kosmickA� hory, pupky zemA� a paradigmatickA� A�eky, rozdA�lujA�cA� a�zsvA�ta�? do A?tyA� smA�rA?.
PA?vod ohnA� spojenA? se sexualitou.
a�zVA�ra v duA?ia�? schopnou opustit tA�lo a volnA� cestovat po svA�tA� a pA�esvA�dA?enA�, A?e na takovA� cestA� se mA?A?e duA?e setkat sA�nadpA�irozenA?mi bytostmi a A?e je mA?A?e poA?A?dat o pomoc a poA?ehnA?nA� (extatickA? A?amanismus).

Neolit:

PA�edstavy a rituA?ly vztahujA�cA� se k a�zmystA�riua�? vegetace a vztah kA�Matce Zemi (posvA?tnost A?eny).
PosvA?tnost sexuA?lnA�ho A?ivota a�� a�zposvA?tnA? sA?ateka�? (hieros gamos).
MystA�rium zrozenA�, smrti a znovuzrozenA� a�� periodickA? obnova svA�ta (kruhovA? A?as a kosmickA? cyklus).
Kult plodnosti, na nA�A? upozorA?ujA� soA?ky bohyA? (bohynA� Matka) a boha bouA�e (s jeho epifaniemi: bA?kem a bukraniem).
PA�ipodobnA�nA� A?ena-hrouda-rostlina, naznaA?ujA�cA� vA?znamnou souvztaA?nost narozenA�-vzkA�A�A?enA� (iniciace).
Kult mrtvA?ch a velmi pravdA�podobnA� nadA�je vA�posmrtnA? A?ivot.
Kosmologie obsahujA�cA� symboliku vesmA�rnA�ho stromu a�� a�zosa svA�taa�? (axis mundi), a obydlenA? prostor chA?panA? jako a�zobraz svA�taa�? (imago mundi).

Eneolit:

Mytologie kovA? a�� kovy a�zrostoua�? vA�lA?nA� zemA� a jeskynA� a doly jsou pA�ipodobA?ovA?ny kA�dA�loze Matky ZemA�.
A?lovA�k mA? pocit, A?e se vydA?vA? do mA�st, na kterA? nemA? prA?vo a�� do A?trob Matky ZemA�. (VeA?kerA� mytologie dolA? a hor, nespoA?etnA� vA�ly, duchovA�, elfovA�, pA�A�zraky a skA�A�tci jsou mnohonA?sobnA?mi epifaniemi posvA?tnA� pA�A�tomnosti, na niA? A?lovA�k narA?A?A� pA�i pronikA?nA� do geologickA?ch vrstev A?ivota.)
A?lovA�k, kterA? na sebe vzal odpovA�dnost mA�nit pA�A�rodu, se postavil na mA�sto A?asu a�� a�zpec nahradA� zemskou dA�lohua�?.
Boj o a�zovlA?dnutA� A?asua�? a�� boj za zastoupenA� a nahrazenA� A?asu.

Egypt:

StvoA�enA� svA�ta vynoA�enA�m se pahorku zA�pravodstva, na kterA�m se setkA?vA? faraon se sluneA?nA�m bohem.
Od poA?A?tku rozdA�l a napA�tA� mezi Atumem, nejvyA?A?A�m a skrytA?m bohem, a Reem, bohem Slunce, kterA? je zjevenA?m bohem a kterA? zastA�nil boha Hora vyznA?vanA�ho prvnA�mi dynastiemi. Ve StA�ednA� A�A�A?i bude toto sjednocenA� vA�bohu Amonu (a�zskrytA? bA?ha�?) a v dobA� NovA� A�A�A?e bude spojen sluneA?nA� bA?h Re sA�bohem Amonem vA�bohu Amenre.
Podle zA�jednA� verzA� stvoA�il bA?h Re-Atum-Chepre prvnA� pA?r bohA?, A�ua (vzduch) a bohyni Tefnut (vlhkost), ti zplodA� boha Geba (zemA�) a bohyni Nut (nebe). ZA�jejich spojenA� pA�iA?li na svA�t Usir, Eset, Suteh a Nebthet.
Podle jinA� verze stvoA�il svA�t bA?h Ptah svA?m duchem (svA?m a�zsrdcema�?) a svA?m slovem (a�zjazykema�?).
MA?ty o stvoA�enA� A?lovA�ka ponA�kud ustupovaly do pozadA� a�� lidA� (rmt) se zrodily ze slz (rmA�t) sluneA?nA�ho boha Rea a kdyA? se lidA� proti Reovi spikli, vyslal na jejich zniA?enA� bohyni Hathor.
A?A?d svA�ta a�� faraon je vtA�lenA�m maat (a�zpravdaa�?, a�zdobrA? A�A?da�?, a�zprA?voa�? a a�zspravedlnosta�?). ZaloA?enA� sjednocenA�ho stA?tu se rovnalo kosmogonii, faraon, vtA�lenA? bA?h, zaloA?il novA? svA�t.
VyznA?nA� jedinA�ho boha Atona (faraonem Achnatonem), kde vA�ra vA�neviditelnA�ho boha byla spojena sA�nA?boA?enskou hodnotou a�zpravdya�? (maat), a tedy vA?eho, co bylo a�zpA�irozenA�a�? a co bylo vA�souladu s A?ivotnA�mi rytmy.
UmA�rajA�cA� a znovuzrozenA? bA?h Usir zajiA?A?uje plodnost rostlin a rozmnoA?ovacA� sA�ly. Jeho vztah se synem Horem je obdobnA? jako vztah Atuma a Rea. PostupnA� se Usir stA?vA? soudcem mrtvA?ch a smrt je pA�ijA�mA?na jako jakA?si povznA?A?ejA�cA� pA�emA�na pozemskA� existence.
VA�zA?vA�reA?nA� fA?zi (za vlA?dy NovA� A�A�A?e) doA?lo kA�pokusu o sjednocenA� protikladA? ve skrytA� vzA?jemnosti Rea a Usira. Re jako bA?h transcendentnA� a Usir jako bA?h vynoA�ujA�cA� se pA�edstavujA� komplementA?rnA� projevy boA?stvA�. Jde nakonec o totA�A? a�ztajemstvA�a�?, jmenovitA� o mnohotvA?rnost forem vyvA�rajA�cA�ch zA�jedinA�ho boha. Tento podvojnA? prA?bA�h odhaluje skrytA? vA?znam lidskA� existence, pA�esnA�ji komplementarity A?ivota a smrti.

Sumer:

StvoA�enA� bohA?: prvnA� pA?r, Nebe (An) a Zemi (Ki), ztA�lesA?ujA�cA� princip muA?skA? a A?enskA?, zrodila samooplodnA�nA�m bohynA� Nammu (a�zprvotnA� moA�ea�?). VodnA� masa je identifikovA?na sA�pA?vodnA� Matkou. Tento prvnA� pA?r se spojil v a�zposvA?tnA�m sA?atkua�? (hieros gamos). ZA�jejich spojenA� se narodil Enlil, bA?h ovzduA?A�.
SvA�t stvoA�ila a A�A�dA� triA?da bohA? a�� An, Enlil a Enki. BA?h An (nebe) je typickA? svrchovanA? bA?h, ale vykazuje syndrom a�zodpoA?A�vajA�cA�ho bohaa�? (deus otiosus). SvA�t A�A�dA� a soudA� atmosferickA? bA?h Enlil (nazA?vanA? takA� VelkA? hora) a Enki a�zPA?n zemA�a�?, bA?h a�zzA?kladA?a�?.
BohovA� jsou odpovA�dnA� za kosmickA? A�A?d, a lidA� proto musA� poslouchat jejich pA�A�kazy, neboA? se vztahujA� kA�normA?m, k a�zvA?nosA?ma�? me (a�zbytA�a�? nebo a�zboA?skA? moca�?), kterA� zajiA?A?ujA� fungovA?nA� svA�ta i lidskA� spoleA?nosti. Tyto a�zvA?nosya�? zaklA?dajA�, tj. urA?ujA� osud vA?eho bytA�, kaA?dA� A?ivotnA� formy, kaA?dA�ho boA?skA�ho i lidskA�ho podniku.
Obnova svA�ta, resp. a�zznovuzrozenA�a�? se uskuteA?A?uje kaA?dA?m svA?tkem NovA�ho roku, kdy bohovA� rozhodujA� o osudu dvanA?cti nA?sledujA�cA�ch mA�sA�cA?.
OpakovA?nA� kosmogonie je i stavba chrA?mu (boA?A�ho palA?ce) jako obrazu svA�ta (imago mundi).
PosvA?tnost krA?lovstvA�, kterA� a�zsestoupilo sA�nebea�? zA?roveA? sA�insigniemi, tiA?rou a trA?nem.
NaruA?ovA?nA� kosmickA�ho A�A?du a a�zkonec svA�taa�? a�� mA?ty o potopA�.
StvoA�enA� A?lovA�ka a�� A?lovA�k jako boA?skA? substance (Enkiho dech A?ivota, krev dvou bohA? Lamga).
Sestup do podsvA�tA� a nepodaA�enA� zruA?enA� smrti bohynA� Innanou A?i IA?tarou (Inanna a Dumuzi, IA?tara a Tammuz).
UmA�rajA�cA� a znovuzrozenA? bA?h Tammuz a�� aby svA�t mohl bA?t znovu stvoA�en, musel bA?t nejprve zniA?en. PA�edkosmogonickA? a�zchaosa�? zahrnoval takA� rituA?lnA� a�zsmrta�? krA?le, jeho sestup do podsvA�tA�. Toto a�zmystA�riuma�? pA�esahuje rostlinnA� drama, neboA? ovlA?dA? prA?vA� tak i kosmickA� rytmy, lidskA? osud a vztahy A?lovA�ka sA�bohy.
Boj dobra a zla, kde kosmogonie je vA?sledkem konfliktu mezi dvA�ma skupinami bohA?, TiA?mat a Mardukem. Ve svA�m celku se svA�t jevA� jako vA?sledek a�zsmA�A?enA�a�? chaotickA� a dA�monickA� a�zprvotnostia�? na stranA� jednA� a boA?skA� tvoA�ivosti, pA�A�tomnosti a moudrosti na stranA� druhA�.
HledA?nA� nesmrtelnosti a smyslu lidskA�ho A?ivota a�� GilgameA?A?v pA�A�bA�h vyhlaA?uje nejistotu lidskA�ho A?dA�lu, nemoA?nost zA�skat nesmrtelnost, neboA? A?lovA�k byl stvoA�en jako smrtelnA? a vzdA?lenost mezi lidmi a bohy se zdA? nepA�ekroA?itelnA?. A pA�ece A?lovA�k nenA� opuA?tA�n ve svA� vlastnA� samotA�, neboA? mA? podA�l na duchovnA�m prvku, kterA? mA?A?eme oznaA?it za boA?skA?: je to a�zducha�?, ilu (doslova a�zbA?ha�?), nejdA?leA?itA�jA?A� prvek jeho osobnosti.

PA�A�loha: PA�ehled dA�jinnA?ch udA?lostA�

Egypt: 3200 a�� 332 pA�.n.l.

3200-1080 A� StarA?, StA�ednA� a NovA? A�A�A?e (1.a��20. dynastie)

3200-2700 A� ArchaickA� obdobA� (1. aA? 2. dynastie).

3200 A� LegendA?rnA� faraA?n Meni sjednotil Egypt a zaloA?il Memfis.

2700-2180 A� StarA? A�A�A?e (3. aA? 8. dynastie): faraA?novA� DA?A?ser, Chefuv (Cheops), Snofru, atd.

2055-1650 A� StA�ednA� A�A�A?e (11. aA? 13. dynastie):

1976-1947 A� Amenemhet I. podporoval vzestup kultu boha Amona, jenA? se stal nejdA?leA?itA�jA?A�m egyptskA?m boA?stvem.

1550-1069 A� NovA? A�A�A?e (18. aA? 20. dynastie):

1479-1447 A� Thutmose III. rozA?A�A�il A�A�A?i aA? kA�Eufratu.

1377-1361 A� Amenhotep IV. (Achnaton) zavedl uctA�vA?nA� jedinA�ho boha Atona.

1299-1232 A� Ramesse II. se zmocnil SA?rie a sA�chetitskA?m krA?lem uzavA�el prvnA� mezinA?rodnA� smlouvu.

1080-322 RA?znA� dynastie: veleknA�A?skA?, Libyjci, KuA?itA�, AsyA�anA�, PerA?anA�

(21.a��30. dynastie)

950-926 A� A�eA?onk I., vojevA?dce libyjskA�ho vojska, ovlA?dl Egypt a urA?il jeho hlavnA�m mA�stem BA?bastis.

747-673 A� VlA?da nA?bijskA� (etiopskA�) dynastie zA�krA?lovstvA� KuA?.

673-654 A� Egypt pod panstvA�m AsyA�anA?.

610-595 A� Neko II. se snaA?il obnovit velmocenskA� postavenA� A�A�A?e, ale v bitvA� u KarkemA�A?e (605) byl Neko poraA?en novobabylonskA?m krA?lem Nebukadnesarem II.

525-404 A� PerA?tA� krA?lovA� vlA?dli vA�EgyptA� prostA�ednictvA�m mA�stodrA?itelA?.

404-341 A� Egypt nabyl vzpourou opA�t samostatnosti.

341 A� PerskA? krA?l ArtaxerxA�s III. si podA�A�dil Egypt znovu za straA?nA?ch ukrutnostA�.

332-30 pA�.n.l. Egypt za Alexandra a PtolemaiovcA?

332 A� VA�rA?mci svA�ho taA?enA� proti PerskA� A�A�A?i vstoupil Alexandr MakedonskA? bez boje do Egypta.

305 A� Ptolemaios I. SA?tA�r (ZachrA?nce), makedonskA? generA?l Alexandra VelikA�ho, kterA? se stal vlA?dcem Egypta a zakladatelem ptolemaiovskA� dynastie, pA�ijal krA?lovskA? titul.

48 Kleopatra VII. byla dosazena Juliem Caesarem.

30 pA�.n.l.-395 Egypt A�A�mskou provinciA�

395 A� PA�i rozdA�lenA� A�A�mskA� A�A�A?e pA�ipadl Egypt byzantskA� A�A�A?i a hmotnA� upadal.

MezopotA?mie: 3300 a�� 550 pA�. n. l.

3300-2015 A� SumerovA� a AkkadovA�

3300-3000 A� UruckA? kultura, kdy Uruk byl prvnA�m velkA?m mA�stem svA�ta (100 ha, budovy aA? 4 000 m²).

3000-2350 A� RanA�dynastickA� obdobA�: sumerskA� mA�stskA� stA?ty a rozvoj obchodu.

2500 A� GilgameA? krA?lem Uruku (Epos o GilgameA?ovi).

2400-2150 A� AkkadskA� obdobA�

2400-2344 A� Sargon I (A�arrukA�n) si podA�A�dil celou MezopotA?mii a kraje aA? kA�StA�edozemnA�mu moA�i, jeho hlavnA�m mA�stem byl Akkad.

2150-2075 A� VpA?d GutejcA?, koA?ovnA�ho etnika z vA?chodu, jejichA? pA?vod nenA� znA?m.

2116-2004 A� 3. uruckA? dynastie je zA?vA�reA?nou renesancA� sumerskA� kultury.

2015-1116 A� VlA?da AmoritA?, KassitA? a ElamcA?

2015-1894 A� PostupnA? expanze AmoritA?, coA? byl semitskA? a koA?ovnA? nA?rod ze zA?padnA�ho bA�ehu Eufratu, do Babylonie, kdy ovlA?dli krajinu mezi mA�sty a postupnA� i mA�sta.

1894-1594 A� StarobabylonskA? A�A�A?e zaloA?enA? Amority, kterA? vytvoA�ila zA�BabylA?nu centrum A�A�A?e a postupnA� ovlA?dla jiA?nA� MezopotA?mii, poslA�ze celou AsA?rii.

1792-1750 A� Chammurapi (tA�A? Chammurabi), krA?l amorejskA� dynastie (Chammurapiho zA?konA�k).

1595 A� VpA?d ChetitA? do Babylonie.

1594-625 A� PA?sobenA� devA�ti dynastiA� babylonskA?ch krA?lA?.

1531-1155 A� VlA?da KassitA?, jejichA? pA?vod i jazyk nenA� znA?m, jejich A�A�A?e se rozklA?dala zA�ejmA� vA�pohoA�A� Zargos, vA�dneA?nA�m A?rA?nu.

1180-1116 A� PA?sobenA� Elamu vA�PerskA�m zA?livu, starovA�kA� civilizace zA�vA?chodnA�ho A?rA?nu sA�hlavnA�m mA�stem Susy, kterA? postupnA� vA�Babylonii dobyl 31 mA�st.

1125-1103 A� Nebukadnesar I., krA?l vA�Isinu, kterA? patA�il ke 4. dynastii babylonskA?ch krA?lA?, porazil Elamce (1116) a ovlA?dl celou Babylonii.

1114-609 pA�.n.l. AsyrskA? A�A�A?e

1114-1076 A� Tiglatpilesar I., jeden z nejschopnA�jA?A�ch starovA�kA?ch vlA?dcA?, za jehoA? vlA?dy se AsA?rie stala velmocA�, jejA�A? vliv sahal daleko za hranice MezopotA?mie. Po smrti Nebukadnesara I. doA?asnA� ovlA?dl nA�kterA? vA?znamnA? babylonskA? mA�sta.

722-705 A� Sargon II (A�arrukA�n) byl nejmocnA�jA?A� asyrskA? krA?l; zlikvidoval izraelskA� krA?lovstvA� a odvlekl Izraelity do prvnA�ho babylonskA�ho zajetA�.

704-681 A� Sinacherib, kterA? ovlA?dl Egypt (671) a neA?spA�A?nA� oblA�hal JeruzalA�m (zA�ejmA� kvA?li moru).

668-626 A� AA?A?urbanipal dokonA?il podrobenA� Egypta a zniA?il ThA�by, ale na vA?ech stranA?ch proti nA�mu vypuklo povstA?nA�. SA�dlil vA�Ninive a do svA� knihovny dal opsat literA?rnA� dA�la na 22 tisA�c tabulek.

612-609 A� PA?d Ninive a zniA?enA� A�A�A?e nA?porem MA�dA? a BabyloA?anA?.

626-539 A� NovobabylonskA? A�A�A?e

626 A� Po smrti krA?le AA?A?urbanipala zaloA?il tuto A�A�A?i generA?l Nabopolossar.

612 A� BabyloA?anA� dobyli Ninive, hlavnA� mA�sto NovoasyrskA� A�A�A?e.

605-562 A� Nebukadnesar II. byl nejslavnA�jA?A�m krA?lem A�A�A?e. Porazil u KarkemA�A?e faraA?na Neka (605), rozboA�il JeruzalA�m a prvnA� JeruzalA�mskA? chrA?m a odvedl Izraelity do druhA�ho babylonskA�ho zajetA� (587). BabylA?n sA�250 tis. obyvateli bylo prvnA�m mA�stem svA�ta.

539 A� BabylA?n dobyl perskA? krA?l KA?ros II.

331 A� BabylA?n dobyl Alexandr VelikA? a stal se jeho sA�delnA�m mA�stem, kde takA� vA�roce 323 pA�. n. l. zemA�el.

[1] InternA� text pro potA�eby projektu WebDialog, verze zA�31.7.2014.

[2] AsrodnA? pA?lmA�sA�c je A?zemA� dneA?nA�ho Egypta, Kypru, JordA?nska, Izraele, Libanonu, SA?rie a IrA?ku.

[3] Srv. mapy A?rodnA�ho pA?lmA�sA�ce za doby ChetitA? a AsyA�anA?: http://cs.wikipedia.org/wiki/ChetitA�,

http://cs.wikipedia.org/wiki/As%C3%BDrie#mediaviewer/Soubor:Assyrie_general.PNG

[4] Srv. mapu Via Maris:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jizre%27elsk%C3%A9_%C3%BAdol%C3%AD#mediaviewer/Soubor:Ancient_Levant_routes.png

[5] BabylA?n leA?A� 80 km od BagdA?du.

[6] K. Jaspers, Asvod do filosofie, a�zDA�jiny lidstvaa�?, str. 67.

[7] Srv. tamt., str. 68.

[8] Srv. tamt.

[9] Tamt., str. 69.

[10] Doba kamennA? (cca 3 miliony let pA�. n. l. a�� 4. tisA�ciletA� pA�. n. l.) je jedno zA�obdobA� pravA�ku, pA�i kterA�m lidA� A?iroce vyuA?A�vali kA?men na vA?robu nA?strojA?.

[11] Autorem teorie je historik V. G. Childe, kterA? se zabA?val filosofiA� dA�jin, jako napA�. A. J. Toynbee.

[12] Srv. M. Eliade, DA�jiny nA?boA?enskA�ho myA?lenA� I, str. 36-42.

[13] Tamt., str. 49.

[14] Tamt., str. 51.

[15] Tamt., str. 55.

[16] Tamt.

[17] Tamt., str. 56.

[18] Tamt., str. 65.

[19] Tamt., str. 60. Kultury v HaliA?aru a v A�atal HA?yA?k vA�Anatolii, kterA� pA�edchA?zely a patrnA� ovlivnily kulturu Jericha, naznaA?ujA� podobnA� nA?boA?enskA� pA�edstavy.

[20] Ugarit je vA?ak zajA�mavA? svA?mi vykopA?vkami hlinA�nA?ch tabulek sA�klA�novA?m pA�smem, kterA� obsahujA� cennA� informace o historii Kenaanu.

[21] Eneolit (z latinskA�ho aeneus – mA�dA�nA?), jinak takA� chalkolit (z A�eckA�ho chalkos – mA�dA�nA?) je oznaA?enA� pro historickA� obdobA�, kterA� nA?sleduje po neolitu, zhruba ve 4. stol. pA�.n.l. a pA�edchA?zA� dobu bronzovou.

[22] Srv. M. Eliade, DA�jiny nA?boA?enskA�ho myA?lenA� I, str. 66-68.

[23] Tamt., str. 69.

[24] Tamt., str. 99.

[25] Srv. tamt.

[26] A?asovA� A?daje o jednotlivA?ch udA?lostech a osobnostech jsou i vA�pA�A�loze a�zPA�ehled dA�jinnA?ch udA?lostA�a�?.

[27] Amenemhet I. (1976-1947 pA�. n . l.).

[28] VpA?d HyksA?sA? byl vA�roce 1648 pA�. n. l. a tA�m nastalo druhA� pA�echodnA� obdobA�.

[29] Thutmose III. (1479-1447 pA�. n. l.).

[30] Ramesse II. (1299-1232 pA�. n. l.).

[31] NA?sledujA�cA� kapitola je zkrA?cenou verzA� kap. a�zNA?boA?enskA� myA?lenA� a politickA� krize ve starovA�kA�m EgyptA�a�?, in: M. Eliade, DA�jiny nA?boA?enskA�ho myA?lenA� I, str. 98-126.

[32] JednA? se o tA�i podoby slunce: Chepre, Slunce vychA?zejA�cA�, Re, Slunce vA�zenitu, a Atum, Slunce zapadajA�cA�.

[33] Faraon Amenhotep IV. (1377-1361).

[34] V Knize mrtvA?ch je kap. 125 zasvA�cena soudu nad duA?A�. Srdce zemA�elA�ho je poloA?eno na misku vah; na druhA� misce je pero nebo oko, symboly maat. ZA?roveA? zemA�elA? odA�A�kA?vA? modlitbu, vA�nA�A? A?pA�nlivA� prosA� svA� srdce, aby proti nA�mu nesvA�dA?ilo. Potom musA� pronA�st vyznA?nA� neviny. Srv. M. Eliade, DA�jiny nA?boA?enskA�ho myA?lenA� I, str. 124-125.

[35] MezopotA?mie je na vA?chodA� oddA�lena od IrA?nskA� vysoA?iny pohoA�A�m Zagros, na severu konA?A� jejA� hranice ArmA�nskou vysoA?inou, na zA?padA� Arabskou pouA?tA� a na jihu PerskA?m zA?livem. V dneA?nA� dobA� jejA� A?zemA� zhruba odpovA�dA? IrA?ku, severovA?chodnA� SA?rii, jihovA?chodnA�mu Turecku a jihozA?padnA�mu A?rA?nu.

[36] VynA?lez umA�lA�ho zavlaA?ovA?nA� je vA?ak vA�tA�to oblasti mnohem starA?A�ho data (asi 5000 pA�. n. l.).

[37] SumerovA� vynalezli kalendA?A� o 12 mA�sA�cA�ch, A?edesA?tkovou a desA�tkovou A?A�selnou soustavu, vA?z sA�koly, hrnA?A�A�skA? kruk a vA�architektuA�e vyuA?A�vali obloukovA� klenutA�.

[38] Srv. M. Eliade, DA�jiny nA?boA?enskA�ho myA?lenA� I, str. 89.

[39] Epos o GilgameA?ovi a EnA?ma elA�A? (akkadskA? kosmogonie) jsou nejdA?leA?itA�jA?A� a nejzachovalejA?A� dA�la sumersko-akkadskA� literatury.

[40] Sargon I. (2400-2344) byl krA?l A?i sprA?vce mA�sta KiA?, kterA? zaloA?il mA�sto Akkad, kterA� zatA�m nebylo objeveno a zA�ejmA� leA?elo severnA�ji od BabylA?nu.

[41] VA�tomto obdobA� probA�hala stavba zikkuratA? a bylo nalezeno sto tisA�c tabulek sA�pA�semnA?mi zA?znamy.

[42] Tato udA?lost je zachycena v bA?snA�ch NA?A�ek nad zkA?zou Sumeru a NA?A�ek nad zkA?zou Uru.

[43] Chammurapi (1792-1750 pA�. n. l.) vydal tzv. Chammurapiho zA?konA�k, coA? je jeden zA�nejstarA?A�ch dochovanA?ch starovA�kA?ch zA?konA�kA?, obsahujA�cA� 282 A?lA?nkA?.

[44] Nebukadnesar I. (1125-1103 pA�. n. l.).

[45] Srv. a�zSeznam babylonskA?ch krA?lA?a�?.

[46] AsA?rie leA?A� na A?zemA� dneA?nA�ho IrA?ku, na hornA�m toku A�eky Tigris.

[47] Tiglatpilesar I. (1114-1076 pA�. n. l.), za jehoA? vlA?dy vyrostly v AA?A?A?ru A?etnA� chrA?my zasvA�cenA� asyrskA?m bohA?m, A?A�mA? si chtA�l Tiglatpilesar naklonit knA�A?stvo.

[48] Sargon II. (722-705 pA�. n. l.) a jeho syn Sinacherib (704-681 pA�. n. l.).

[49] Aramejci jsou pA�A�sluA?nA�ci zA?padosemitskA�ho koA?ovnA�ho a pasteveckA�ho nA?roda, kterA? A?il v oblasti hornA� MezopotA?mie (biblickA? Aram). Nikdy nemA�li jednotnou A�A�A?i, ale byli rozptA?leni v jednotlivA?ch nezA?vislA?ch krA?lovstvA�ch po celA�m A?rodnA�m pA?lmA�sA�ci. Ale prA?vA� tomuto nA?rodu se podaA�ilo rozA?A�A�it svou A�eA? a kulturu vA�celA�m tomto A?zemA� a dokonce i za jeho hranice.

[50] AA?A?urbanipal (668-627 pA�. n. l.), kterA? zaloA?il slavnou knihovnu vA�Ninive.

[51] Chaldea bylo helA�nskA� jmA�no pro jiA?nA� A?A?st Babylonie, kterA? se osamostatnila pod vlA?dou ChaldejcA?. Je vA?ak nejasnA�, odkud pA?vodnA� pochA?zeli. 11. dynastie krA?lA? Babylonie je obecnA� znA?ma jako dynastie ChaldejskA?.

[52] Nebukadnesar II. (605-562 pA�. n. l.) podporoval zemA�dA�lstvA� a dal postavit i jeden ze sedmi divA? starovA�kA�ho svA�ta: visutA� zahrady Semiramidiny. VA�roce 587 zboA�il JeruzalA�m a JeruzalA�mskA? chrA?m.

[53] V dobA� svA�ho nejvA�tA?A�ho rozkvA�tu zahrnoval dneA?nA� IrA?k, jihovA?chodnA� Turecko, SA?rii, Palestinu, JordA?nsko a sevrozA?padnA� A?A?st ArabskA�ho poloostrova.

[54] KA?ros II. (KuruA?, 559a��530 pA�. n. l.) byl zakladatelem PerskA� A�A�A?e a zA?roveA? jednA�m zA�nejvA�tA?A�ch dobyvatelA? starovA�ku.

[55] NA?sledujA�cA� kapitola je zkrA?cenou verzA� kap. a�zNA?boA?enstvA� MezopotA?miea�?, in: M. Eliade, DA�jiny nA?boA?enskA�ho myA?lenA� I, str. 70-97.

[56] PrvnA� sumerskA� texty odrA?A?ejA� klasifikaA?nA� a systematizaA?nA� prA?ci knA�A?A� a na A?svitu svA� historie se sumerskA� nA?boA?enstvA� jevA� jiA? jako a�zstarA�a�?. To by znamenalo, A?e SumerovA� pA�iA?li nejenom se svA?mi jiA? vytvoA�enA?mi vynA?lezy, ale i sA�nA?boA?enstvA�m, kterA� jiA? prodA�lalo svA?j vA?voj.

[57] ZvlA?A?tnA� je pA�A�bA�h boha Enkiho, PA?na Dilmunu (zemA�, kde neexistuje ani nemoc ani smrt), kterA? zpA?sobA� prvnA� boA?skA� drama tA�m, A?e snA� jistA� rostliny, kterA� byly prA?vA� stvoA�eny, aA?koli mA�l a�zurA?it jejich osuda�?, tj. mA�l stanovit zpA?sob jejich bytA� a jejich funkci. TA�m, A?e Enki nejednal vA�souladu sA�principem, kterA? ztA�lesA?oval, odsuzuje sA?m sebe kA�smrti.

[58] VA�ra vA�nebeskou preexistenci a�zvA?tvorA?a�? a institucA� bude mA�t obrovskA? vA?znam pro archaickou ontologii a nejproslulejA?A�ho vA?razu dojde vA�platA?nskA�m uA?enA� o idejA�ch.

[59] VA�6. stol. pA�.n.l. spA�lA? Ezechiel (Ez 8,14) jeruzalA�mskA?m A?enA?m, A?e a�zoplA?kA?vajA� Tammuzea�? pA�A�mo u dveA�A� chrA?mu.

[60] Marduk byl akkadskA? bA?h, kterA? se v Babylonii za vlA?dy Nebukadnesara I. (1125a��1104 pA�. n. l.) stal nejvyA?A?A�m bohem. Pronikl i do AsA?rie a nA�kterA� aspekty boha AA?A?ura byly prakticky pA�evzaty od Marduka. Byl bohem zaklA�nA?nA�, moudrosti, lA�A?itelstvA�; urA?oval osudy, byl dA?rcem svA�tla, byl povaA?ovA?n za a�zpA?na bohA?a�? a za a�zstvoA�itele bohA? svA?ch otcA?a�?.

[61] EnA?ma eliA? obsahuje sedm zpA�vA?, kterA� majA� dohromady zhruba 1100 verA?A?. VychA?zA� ze sumerskA?ch mA?tA?, ale pouA?A�vA? i rA?znA� akkadskA� prameny. Doba vzniku bA?snA� je nejistA?, ale nejpravdA�podobnA�jA?A� se zdA?, A?e vznikla v dobA� vlA?dy Nebukadnesara I.

[62] Epos o GilgameA?ovi tvoA�A� pA�t epickA?ch skladeb, kterA� vznikly zhruba kolem roku 2500 pA�. n. l. a dochovanA� opisy pochA?zejA� zhruba zA�let 2000 pA�. n. l. PotA� epos proA?el sloA?itA?m vA?vojem, jeho podoba se ustA?lila kolem roku 1200 pA�. n. l.