DuchovnA� hodnoty a budoucnost A?eskA?ch nadacA� a�� vybranA� texty

L. Krbec

I. Asloha duchovnA�ch hodnot

JednA�m zA�hlavnA�ch problA�mA? naA?A� pA�A�tomnosti a naA?A� spoleA?nosti je A?roveA? vA?eobecnA� vzdA�lanosti. VA�tA?inA� lidA� chybA� hlubA?A� filosofickA� vzdA�lA?nA� a pociA?ujA� nedA?vA�ru i strach pA�ed A�eA?enA�m filosofickA?ch otA?zek a problA�mA?. Pokud si vA?ak neklademe otA?zky, zejmA�na jakA? je nA?A? zpA?sob myA?lenA� a kde bereme svA? myA?lenkovA? vA?chodiska, co je to niternost a jakA� hodnoty to vlastnA� vyznA?vA?me, a pokud neznA?me dA�jinnA� souvislosti, vA�tA�zA� tzv. a�zzdravA? rozuma�?, kterA?m se A?asto snaA?A�me pA�ekonat svou nevzdA�lanost, a tA�m i nejistotu. PA�edevA?A�m bychom se mA�li ptA?t na to, jakA?m zpA?sobem pA�istupujeme kA�nA�A?emu tak zdA?nlivA� samo-zA�ejmA�mu, jako je skuteA?nost.

1 SkuteA?nost jako udA?lostnA� dA�nA�

PoloA?me si tedy otA?zku, zda A�ada problA�mA?, do kterA?ch se dostA?vA?me jako jednotlivA� lidA� i naA?e spoleA?nost, nespoA?A�vA? ve A?patnA�m myA?lenkovA�m pojetA� skuteA?nosti, ve kterA� se vA?e dA�je a ve kterA� existujeme. Zda jsme pA�ed touto dA�jA�cA� se a neustA?le se mA�nA�cA� skuteA?nostA� nedali ve svA�m myA?lenA� pA�ednost tomu, A?emu A�A�kA?me realita.[1] Realita v pA�ekladu znamenA? vA�cnost A?i vA�covost a A?asto nA?s vede kA�neuvA?A?enA�mu zvA�cA?ovA?nA� neboli zpA�edmA�tA?ovA?nA� skuteA?nostA�, kterA� se vA�cA� A?i pA�edmA�tem stA?t nemohou. ZejmA�na pak A?lovA�k ve svA� niternosti a svA�t ve svA� neuchopitelnosti.

NechA?vA?me se strhnout svA�tem vA�cA� neboli pA�edmA�tnou skuteA?nostA�, i kdyA? tuA?A�me, A?e skuteA?nost nenA� pouze tA�m, co jest, ale tA�m, co se dA�je, co se uskuteA?A?uje, co teprve pA�ichA?zA� v udA?lostech zA�budoucnosti.[2] V naA?em svA�tA� vA�tA�zA� fakta a jejich interpretace nad vznikajA�cA�mi a dA�jA�cA�mi se udA?lostmi, neboli latinskA� factum nad fiens.[3] PravA? skuteA?nost je vA?ak fiens, nikoli factum. Factum je pouze jakousi stopou, zbytkem po skuteA?nosti, jakousi jejA� vnA�jA?A� skoA�A?pkou. Vedle slova fakta pouA?A�vA?me v podobnA�m kontextu slova konkrA�tnA�, srozumitelnA?, uchopitelnA? a praktickA?. ZaA?ali jsme A?A�t ve svA�tA� vA�cA�, kde i svA�t a A?lovA�k jsou pouhA?mi vA�cmi.

SvA�t vA?ak nenA� a�zskladiA?tA� vA�cA�a�?. SpA�A?e je osvA�tlenou scA�nou, na nA�A? se vA�ci ukazujA� vA�pravA� podobA�. Tomu je moA?no rozumA�t i tak, A?e a�zvA�cia�?, kterA� jsou ve tmA� a pA�ichA?zejA� ze tmy, pA�ichA?zejA� do svA�tla, a tA�m do svA�ta. A?eA?tina (a nA�kterA� jinA� slovanskA� jazyky) spojuje slova svA�tlo a svA�t jednA�m koA�enem. MusA�me si ovA?em stA?le bA?t vA�domi toho, A?e jde pouze
o metaforu. SvA�tlo, jeA? dopadA? na vA�ci a ukazuje je vA�pravA� podobA�, nepA�ichA?zA� nA?hle
a najednou, jako kdyA? rozsvA�tA�me reflektor na divadelnA� scA�nA�, kterA? do tA� chvA�le tonula ve tmA�, nA?brA? sA�A?asem a vA�A?ase. Jinak A�eA?eno: nenA� to jenom nA�jakA? novA? vA�c mezi dosavadnA�mi vA�cmi, ale prA?vA� ne-vA�c, ne-pA�edmA�t. Cosi, co nenA� souA?A?stA� vnA�jA?A� strA?nky skuteA?nosti, ale co ji prA?vA� proto spoluurA?uje, resp. blA�A?e urA?uje, neboA? pA�ichA?zA� zA�budouc-nosti, vA�nA�A? je hluboce zakotveno, a tvoA�A� nepA�edmA�tnou skuteA?nost.[4]

Tzv. danA? skuteA?nost nenA� vA?bec niA?A�m jednoznaA?nA?m, jak jsme si navykli usuzovat. KdyA? napA�. zdA?razA?ujeme, A?e chceme jen a jen fakta, znamenA? to vlastnA�, A?e nechceme skuteA?nost celou a plnou, nA?brA? pouze ochuzenou, zkreslenou a zA?roveA? nejednoznaA?nou. Teprve souvislosti, teprve kontext, hlavnA� pak A?asovA? kontext, rozhoduje o tom, jakA� mA�sto, jakou dA?leA?itost majA� ta A?i ona fakta, jakA? je jejich smysl, a tA�m i pravA? tvA?A�, pravA? podoba. Podle toho, jak rozumA�me skuteA?nosti, rozumA�me i sami sobA�, druhA?m lidem a svA�tu kolem sebe neboli svA�mu osvA�tA�.

Pokud tedy skuteA?nost pojmeme jako fiens neboli udA?lostnA� dA�nA�, pak vA?e, co se prA?vA� uskuteA?A?uje, se dA�je a uskuteA?A?uje vA�udA?lostech, tedy v neustA?lA?ch zmA�nA?ch. TakA?e to, A?emu A�A�kA?me skuteA?nost nebo svA�t, jsou akce a reakce neboli vzA?jemnA? reaktibilita udA?lostA�. KaA?dA? udA?lost, kterA? mA? svA?j poA?A?tek, prA?bA�h a konec, zaA?A�nA? jako cosi vnitA�nA�ho, nejsoucA�ho, niternA�ho neboli nepA�edmA�tnA�ho, co se teprve vA�prA?bA�hu dA�nA� zvnA�jA?A?uje, uskuteA?A?uje, a tedy zpA�edmA�tA?uje.

NepA�edmA�tnA� skuteA?nosti neboli niternA�mu dA�nA� mA?A?eme tedy rozumA�t jako udA?losti, ve kterA� je A?lovA�k oslovovA?n nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami, kterA� pA�ichA?zejA� zA�budoucnosti. TA�mito nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami je A?lovA�k oslovovA?n zevnitA�, avA?ak hloubA�ji neA? ve svA�m lidskA�m nitru. NiternA� dA�nA� je jakA?msi vnitA�nA�m sepA�tA�m mezi A?lovA�kem, kterA? se tomuto dA�nA� mA?A?e ve svA�m nitru otevA�A�t, a nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami, jeA? ho oslovujA� a povolA?vajA� kA�aktivnA�mu A?ivotu.

PojetA� pA�edmA�tnA� a nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti, kterA? je jednA�m od sebe neoddA�litelnA?m udA?lostnA?m dA�nA�m neboli fiens, sice klade velkA� nA?roky na zpA?sob naA?eho myA?lenA� a na jeho reflexi, ale zA?roveA? nA?s mA?A?e a�zochrA?nita�? pA�ed zjednoduA?ovA?nA�m a extrA�my naA?eho myA?lenA�, kdy buA? vA?e je danA� a poznatelnA� neboli objektivnA�, nebo individuA?lnA� a relativnA� neboli subjektivnA�. PA�ipuA?tA�nA�m nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti bychom lA�pe rozumA�li i pA�edmA�tnA� sku-teA?nosti, tedy tomu, co vidA�me, A?eho se mA?A?eme dotknout, a tA�m i zmocnit, pA�edmA�tnA� skuteA?nosti, ve kterA� jsme sami sebe a�zuvA�znilia�? ve svA�tA� vA�cA� a materiA?lnA�ch hodnot.

2 NepA�edmA�tnA? skuteA?nost a duchovnA� hodnoty

TA�ma duchovnA�ch hodnot, kde vA?znam slova duchovnA� je niternA? neboli nepA�edmA�tnA?, by se mohlo stA?t jednA�m zA�hlavnA�ch spoleA?nA?ch tA�mat. Pokud bychom pA�ijali myA?lenkovA? model nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti a niternA�ho dA�nA�, ve kterA�m je A?lovA�k ve svA� niternosti oslovovA?n nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami, pak duchovnA� hodnoty mA?A?eme pojmout jako nepA�A�mA� vyjA?dA�enA� tA�to nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti.

DuchovnA� hodnoty jsou vA�tomto kontextu tA�m, co a�zbA?ti mA?a�?,[5] co mA?A?eme pouze tuA?it a po A?em mA?A?eme touA?it. DuchovnA� hodnoty jsou nepA�edmA�tnA�, a tudA�A? pouze nepA�A�mo vyjA?dA�itelnA�.[6] Jsou nA�A?A�m, kA�A?emu se mA?A?eme pouze pA�ibliA?ovat estetickA?mi, etickA?mi
a filosofickA?mi hodnotami. PA�i stanovovA?nA�, vyznA?vA?nA� a dodrA?ovA?nA� estetickA?ch, etickA?ch
a filosofickA?ch hodnot se mA?A?eme vzA?jemnA� vA�domA� dorozumA�t a shodnout, ale tyto hodnoty nejsou tA�m, co by skuteA?nA� sjednocovalo naA?e lidskA� spoleA?enstvA�. Pouze nA?m umoA?A?ujA� vytvoA�enA� vnA�jA?A�ch pravidel a norem pro naA?e souA?itA�, pro organizovanA� A?itA� ve spoleA?nosti. Naproti tomu spoleA?nA� hledA?nA� duchovnA�ch hodnot, kde dA?raz je na hledA?nA� nevyjA?dA�itelnA�ho, ale hledatelnA�ho, nA?m mA?A?e napomoci hledat to, co bA?ti mA?. Nejenom ve smyslu etickA�m, ale ve smyslu hledA?nA� celkovA� A?ivotnA� orientace a naplA?ovA?nA� lidskA�ho A?ivota.

TA�m, A?e je A?lovA�k obdaA�en vA�domA�m a jazykem, umoA?A?ujA� mu slova, aby rozumA�l sA?m sobA�, dorozumA�l se sA�druhA?m A?lovA�kem a snaA?il se porozumA�t nepA�edmA�tnA?m vA?zvA?m, kterA� ho oslovujA�. MusA� se vA?ak mA�t na pozoru, zda dobA�e rozumA�l a porozumA�l. A nemA�l by podlA�hat iluzi, A?e a�zmA? pravdua�?. Pokud naopak pravdu pojmeme ve smyslu duchovnA�ch hodnot, tedy ve smyslu nevyjA?dA�itelnA�ho, a tA�m nepopsatelnA�ho, kterA�mu se vA?ak mA?A?eme otevA�A�t a pA�ibliA?ovat, pak mA?A?eme spolu sA�E. RA?dlem A�A�ct, A?e a�znemA?me pravdu, nA?brA? pravda mA? nA?s; neustanovujeme ji, nA?brA? rodA�me se do nA�a�?.[7] A?lovA�k je ve svA�m nitru schopen se takovA�to PravdA� otevA�A�t a odevzdat a nechat jA� urA?it svA?j A?ivot, tedy spolehnout se na to jedinA� spolehlivA�. HledA?nA� Pravdy pak nenA� jen o poznA?nA� a poznA?vA?nA�, ale pA�edevA?A�m
o naplA?ovA?nA� poslA?nA� individuA?lnA�ho A?ivota, kdy se A?lovA�k teprve stA?vA? sA?m sebou.[8]

Tuto Pravdu mA?A?eme milovat, nebo dokonce, jak tomu bylo vA�dA�jinA?ch, pro ni obA�tovat svA?j A?ivot, ale nemA?A?eme ji vlastnit. PodstatnA? nenA� nA?zev, ale zpA?sob myA?lenA� a otevA�enA� se budoucA�mu, tedy tomu, co pA�ichA?zA� a co bA?ti mA?. VA�reflexi niternA�ho dA�nA� jsme schopni porozumA�t. Ve spoleA?enstvA� sA�druhA?mi lidmi se kA�PravdA� mA?A?eme pA�ibliA?ovat a pokouA?et se ji nepA�A�mo vyjA?dA�it ve svA?ch slovech. OA�tomto boji a rozporu, vA�A?em spoA?A�vA? osobnA� lidskA? pravda a Pravda, kterA? nA?s oslovuje prostA�ednictvA�m nepA�edmA�tnA?ch vA?zev, jsou dA�jiny A?idovskA�ho a kA�esA?anskA�ho nA?boA?enskA�ho myA?lenA�. PA�edevA?A�m pA�A�bA�hy StarA�ho zA?kona jsou o boji mezi vA�rou, kterA? je vnitA�nA�m sepA�tA�m mezi A?lovA�kem a nepojmenovatelnA?m a nezobrazitelnA?m Hospodinem, a mezi dodrA?ovA?nA�m ZA?kona neboli vnA�jA?nA� stanovenA?ch a pA�ijatA?ch nA?boA?enskA?ch pravidel.[9]

Pokud nejsme schopni pA�ijmout jako duchovnA� hodnotu takto pojatou Pravdu, protoA?e je vA�nA?s pA�A�liA? a�zzakoA�enA�naa�? pravda ve smyslu A�eckA� pravdy neboli alA�theia, kterA? znamenA? odkrytost,[10] pak duchovnA�mi hodnotami mohou bA?t a�znormA?lya�?,[11] ke kterA?m by se mA�ly pA�ibliA?ovat nA?mi vyjA?dA�enA� normy pro normalitu neboli normA?lnA� A?ivot. Je s podivem, jak mA?lo si klademe otA?zku, co je lidskA? normalita a co povaA?ujeme za normA?lnA�, pA�estoA?e toto slovo A?asto pouA?A�vA?me. Normalita je pojA�mA?na buA? tak, A?e nepsanA� normy vychA?zejA� zA�pA�irozenosti A?lovA�ka a z opravdovosti jeho citA? a pocitA?, nebo jsou normy vytvoA�eny experty A?i prA?vnA�mi pA�edpisy. Co kdyA? je lidskA? normalita spA�A?e smA�A�ovA?nA�m a pA�ibliA?ovA?nA�m kA�normA?lA?m, kterA� jsou urA?ovA?ny tA�m, co nA?s pA�ekraA?uje a co nA?s vyzA?vA?? NeboA? podle toho, jakA?m zpA?sobem se otevA�rA?me nepA�edmA�tnA?m vA?zvA?m a pA�ibliA?ujeme kA�normA?lA?m, kterA� nejsou vA?tvorem A?lovA�ka, podle toho vypadA? nA?A? spoleA?nA? svA�t. Pokud je lidskA? normalita urA?ovA?na normA?ly
a nikoliv normami, a�zpak nenA� dA?na, ale stA?le jeA?tA� se utvA?A�A� a dotvA?A�A�a�?.[12]

Tak jako nA?s vA�A?ivotA� trA?pA� a pobuA�uje to, co je nenormA?lnA�, tak jeA?tA� vA�ce to, co je nespravedlivA�. Ve svA�m nitru jsme vyzA?vA?ni kA�tomu, abychom usilovali o pokojnA� souA?itA� sA�druhA?mi lidmi a o lepA?A� svA�t, ve kterA�m bude vA�tA�zit prA?vo a spravedlnost. TouA?A�me po blA�zkosti, jistotA� a radosti, kterA� pA�ichA?zejA� ve chvA�lA�ch, kdy nejsme vA�rozporu se svA?m nitrem a A?ijeme vA�opravdovA�m spoleA?enstvA� sA�blA�zkA?mi lidmi. PA�edevA?A�m je to rodina, ve kterA� jsme se narodili, dA?le rodina, ve kterA� vychovA?vA?me svA� dA�ti, a spoleA?enstvA� pA�A?tel, se kterA?mi se setkA?vA?me. To je lidskA� spoleA?enstvA�, ve kterA�m by mA�li silnA�jA?A� respektovat dA?stojnost, prA?va a svobody slabA?A�ch a ve kterA�m se uA?A�me, co je to svoboda a odpovA�dnost. ProtoA?e svobodnA?mi a odpovA�dnA?mi lidmi se nerodA�me, ale stA?vA?me se jimi prA?vA� vA�tA�chto spoleA?enstvA�ch. Pokud i lidskA? prA?va a spravedlnost pojmeme jako nepA�edmA�tnA� vA?zvy,[13] kterA� kA�nA?m pA�ichA?zejA� zA�budoucnosti a na kterA� mA?me a musA�me odpovA�dat, pak a�zvA?echno pozitivnA� prA?vo je jen lidskou odpovA�dA� na vA?zvu kA�aktivnA�mu, praktickA�mu respektu
k pA�ichA?zejA�cA�m a kaA?dou naA?i aktivitu pA�edchA?zejA�cA�m zA?kladnA�m prA?vA?ma�?[14]. PrA?vo a spra-vedlnost jsou dalA?A�mi duchovnA�mi hodnotami, na kterA?ch a�zstojA� a padA?a�? nA?A? svA�t.

Podle L. HejdA?nka mA? myA?lenka zA?kladnA�ch, tj. primA?rnA�ch a naprosto nezadatelnA?ch lidskA?ch prA?v smysl jen za pA�edpokladu, A?e principiA?lnA� rozliA?A�me tzv. zA?kladnA� (fundamentA?lnA�) prA?va od prA?v zA?konnA?ch, legA?lnA�ch, tj. ode vA?ech pokusA? o jejich formulaci A?i vyjA?dA�enA�.[15] Pokud nA�kdo v tA�to souvislosti tvrdA�, A?e se A?lovA�k rodA� a�zvybavena�? zA?kladnA�mi svobodami
a prA?vy, brA?nA� se vlastnA� proti chA?pA?nA� prA?v jako nA�A?eho, co A?lovA�ku udA�luje, resp. pA�idA�luje spoleA?nost nebo stA?t. A protoA?e v dobA� osvA�censtvA� nebylo moA?nA� mluvit o Bohu jako garantovi rovnA?ch prA?v a svobod, byla tato garance pA�ipsA?na pA�A�rodA�. To znamenA?, A?e prA?v a svobod nabA?vA? kaA?dA? A?lovA�k pA�i zrozenA�.

Formulace, A?e se lidA� rodA� svobodnA� a sobA� rovnA� v dA?stojnosti a prA?vech, mA? podle
L. HejdA?nka nA?sledujA�cA� smysl: a�zJe to zA?vazek dospA�lA?ch, A?e budou stA?t pA�i svA?ch narozenA?ch dA�tech, a je to takA� zA?vazek silnA?ch, A?e budou respektovat dA?stojnost, prA?va a svobody slabA?A�ch, aby tak proti pA�irozenA� nerovnosti postavili spoleA?nost nea��pA�irozenou a nea��pA�A�rodnA�, ale zato lidskoua�?.[16] VA�jeho pojetA� spoA?A�vajA� lidskA? prA?va, pravda, spravedlnost atd. v tom, A?e pA�ichA?zejA� z budoucnosti jako vA?zvy, na kterA� my lidA� mA?me a musA�me odpovA�dat. HovoA�A�
o lidskA?ch prA?vech, kterA? a�znemA?mea�?, ale kterA? a�zmajA� nA?sa�?, jichA? nejsme a�zpA?vodci, ale jen A?A?astnA�kya�?. TakovA? prA?va neustanovujeme, nA?brA? se do nich rodA�me, a�zjsou tu dA�A�ve, neA? jsme se narodilia�?.[17]

I kdyA? L. HejdA?nek myA?lenku lidskA?ch prA?v jako prA?v pA�irozenA?ch odmA�tA?, pA�esto usiluje
o vykA?zA?nA� lidskA?ch prA?v jako prA?v nezcizitelnA?ch a fundamentA?lnA�ch, a to ve smyslu toho, co pA�ichA?zA� z budoucnosti, kterA? je pro nA?A? A?ivot primA?rnA� A?i zA?kladnA�. Ale tA�m pA?dem i o pA�ijetA� toho, A?e vA?echno pozitivnA� prA?vo je jen lidskou odpovA�dA� na vA?zvu k aktivnA�mu respektu
k pA�ichA?zejA�cA�m a kaA?dou naA?i aktivitu pA�edchA?zejA�cA�m zA?kladnA�m prA?vA?m.

3 A?lovA�k jako bytost odpovA�dnA? a duchovnA�

JednA�m zA�nejvA?A?nA�jA?A�ch problA�mA? souA?asnA�ho A?lovA�ka je, jak rozumA� niternA�mu dA�nA� a jak je schopen porozumA�t
nepA�edmA�tnA?m vA?zvA?m. Zda je schopen vA�tomto niternA�m dA�nA� A?A�t a podle toho myslet a konat, nebo zda je mu schopen pouze rozumA�t. A podle jakA�ho vyznA?nA� A?i ZA?kona, kterA? by toto niternA� dA�nA� vyjadA�oval a popisoval, se souA?asnA? A?lovA�k A�A�dA� tak, aby pravidla a pA�edpisy zA�nA�ho plynoucA� pA�ijA�mal nejenom svA?m rozumem, ale i svA?m srdcem.[18]

VnitA�nA� sjednocenA? A?lovA�k neA?ije pouze ve svA�m rozumu, ale vA�jednotA� rozumu a srdce neboli svA�ho nitra. Pokud totiA? opravdu a�zmA? A?istA� srdce, pA?sobA� pokoj a obA�tovA?vA? se pro spravedlnosta�?,[19] nachA?zA� svou pravou A?ivotnA� cestu, na kterA� hledA? duchovnA� hodnoty
a odpovA�dA? svA?mi myA?lenkami a skutky nepA�edmA�tnA?m vA?zvA?m, kterA� ho oslovujA�. Pak A?ije skuteA?nA� vA�niternA�m dA�nA�, uskuteA?A?uje sA?m sebe a naplA?uje svA� poslA?nA�. ZA?roveA? je schopen si toto niternA� dA�nA� uvA�domovat a reflektovat. VA�tA�to reflexi se otevA�rA? a pA�ibliA?uje kA�druhA�mu A?lovA�ku, a tA�m i sA?m kA�sobA� samA�mu. OtevA�rA? se i tomu, co ho pA�ekraA?uje a utvA?A�A�. StA?vA? se svobodnA?m a odpovA�dnA?m, a tA�m i kultivovanA?m A?lovA�kem.

NiternA� dA�nA�, nepA�edmA�tnA� vA?zvy a duchovnA� hodnoty jsou vyjA?dA�enA�m nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti, kterA� se nemA?A?eme zmocnit svA?m souA?asnA?m zpA?sobem myA?lenA�, ale mA?A?eme ji pA�ipustit a otevA�A�t se jA�. ProtoA?e a�zteprve tam, kde je A?lovA�k schopen se otevA�A�t vA?A?i tA�to pA�ichA?zejA�cA� nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti, se stA?vA? bytostA� odpovA�dnou, a tA�m duchovnA�a�?.[20]

4 DuchovnA� hodnoty jako spoleA?nA� tA�ma dialogu

Pokud hledA?nA� duchovnA�ch hodnot budeme chA?pat jako snahu o porozumA�nA� nepA�edmA�t-nA?m vA?zvA?m, kterA� kaA?dA�ho zA�nA?s jinA?m zpA?sobem oslovujA�, pak budeme schopni pA�ijmout bez sloA?itA?ch filosofickA?ch interpretacA� alespoA? to, A?e skuteA?nost, kterA? se dA�je v neustA?lA?ch zmA�nA?ch a uskuteA?A?uje vA�udA?lostech, mA? svou pA�edmA�tnou i nepA�edmA�tnou strA?nku a duchovnA� hodnoty jsou nA�A?A�m, kA�A?emu smA�A�ujeme a A?A�m nepA�A�mo vyjadA�ujeme nepA�ed-mA�tnou strA?nku tA�to skuteA?nosti. Pak nA?m hledA?nA� duchovnA�ch hodnot mA?A?e pomoci ke sjednocovA?nA� lidskA�ho spoleA?enstvA�, ve kterA�m A?ijeme, a pA�i stanovovA?nA� spoleA?nA?ch cA�lA?,[21] kdy budeme respektovat nepA�edmA�tnou skuteA?nost.

Pro naA?e souA?asnA� myA?lenA�, kterA� je orientovanA� pA�evA?A?nA� na vnA�jA?A� neboli pA�edmA�tnou skuteA?nost, na fakta neboli na factum a nikoliv na fiens neboli na udA?lostnA� dA�nA�, bude takovA? zpA?sob myA?lenA� obtA�A?nA� pA�ijatelnA?. Jsme sice orientovA?ni na konkrA�tnost
a uchopitelnost pA�edmA�tnA� skuteA?nosti, ale o to vA�tA?A� zA?pas vedeme o niternost neboli nepA�edmA�tnost ve skuteA?nosti i vA�naA?em myA?lenA�, aA? si to uvA�domujeme A?i nikoliv. To se projevuje, A?asto nereflektovanA�, pA�edevA?A�m vA�mezilidskA?ch vztazA�ch. JestliA?e se pro nA?s skuteA?nost stA?vA? pouze vnA�jA?A� neboli pA�edmA�tnou, jsou duchovnA� hodnoty vA�podobA� estetickA?ch, etickA?ch a filosofickA?ch hodnot jen prA?zdnA? slova, protoA?e hodnotou se stA?vA? to vnA�jA?A�, hmotnA�, vA�podobA� majetku, moci a A?spA�chu.

Dialog a pA�emA?A?lenA� o duchovnA�ch hodnotA?ch vA�tomto pojetA� nA?m mA?A?e pomoci brA?nit se krizi, ve kterA� se nachA?zA� naA?e spoleA?nost. MA?A?e nA?m pomoci brA?nit se zavA?dA�jA�cA�m ideologiA�m a zA�nich plynoucA�m zA?vislostem, ale i vA?em nA?vratA?m kA�rA?znA?m formA?m mA?tu, vA�podobA� novodobA?ch mA?tA?, vA�tA?iny esoteriky, a vA?chodnA�ch nauk, kterA?m mA?A?eme stA�A?A� porozumA�t bez dlouhodobA�ho pobytu v autentickA�m prostA�edA�.[22] Proto musA�me brA?nit
a rozvA�jet rozum a kritickA� myA?lenA� vA�intencA�ch evropskA�ho myA?lenA� a filosofie, ale ve smyslu rozumnosti a rozumA�nA�, kterA� je schopno reflektovat nepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve sku-teA?nosti.

Pokud A?lovA�k nenA� schopen uvA�domovat si a reflektovat niternA� dA�nA� a uskuteA?A?ovat sA?m sebe, mA�jA� se sA?m se sebou i sA�druhA?mi lidmi a A?ije vA�A?zkosti a vA�prA?zdnotA�, se kterA?mi musA� bojovat. BuA? tA�m, A?e se vrhA? do vnA�jA?A�ho svA�ta vA�horeA?natA?ch aktivitA?ch, nebo upadA? do zmaru, ze kterA�ho vznikajA� duA?evnA� poruchy, kterA?mi jsou nejA?astA�ji deprese, nebo dokonce do duA?evnA�ch onemocnA�nA�, kdy ztrA?cA� pA�A�stup i sA?m kA�sobA�. LidA�, kterA?m tato prA?zdnota pA�ipadA? jako normA?lnA�, se nad niternA?m dA�nA�m nezamA?A?lejA� a hledajA� svA� hodnoty ve vnA�jA?A�m svA�tA�, a sice vA�podobA� materiA?lnA�ch hodnot. Tito lidA� a�zse zaA?tiA?ujA� normA?lnostA�a�?, aniA? by vA�dA�li, co je to normalita.[23] Jsou ale i lidA�, kteA�A� se snaA?A� niternA�mu dA�nA� rozumA�t a touA?A� po dialogu.

II. DuchovnA� hodnoty a vA�ra

1 MyA?lenA� nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti

VA�dA�jinA?ch evropskA�ho myA?lenA� se pojem duchovnA� hodnoty objevuje ve vA�ce podobA?ch, ale formulovA?n byl zejmA�na vA�materiA?lnA� etice hodnot,[24] kterA? vznikla na zaA?A?tku minulA�ho stoletA� vA�rA?mci fenomenologickA� filosofie. ZA?kladnA� tezA� je, A?e hodnoty nejsou obsahy, jeA? lze racionA?lnA� postihnout, argumentativnA� vykA?zat, nA?brA? otevA�rajA� se cA�tA�nA� hodnot. MnozA� zastA?nci etiky hodnot soudA�, A?e existuje A?istA?, nedA�jinnA? a absolutnA� A�A?d hodnot o sobA�. DA�jinnA� promA�nlivA� nejsou hodnoty, nA?brA? mA�nA� se stav rozvoje naA?eho cA�tA�nA� hodnot ve vztahu kA�nepromA�nnA�mu a nedA�jinnA�mu svA�tu hodnot. M. Scheler rozliA?uje[25] vA�oblasti hodnot hierarchii, kde nejniA?A?A� stupeA? tvoA�A� hodnoty pA�A�jemnA�ho a nepA�A�jemnA�ho ve smyslu (smyslovA�) motivace libosti a nelibosti; vyA?A?A�ho A�A?du jsou hodnoty vitA?lnA�ho cA�tA�nA� ve smyslu stupnA� A?ivotnA�ho pocitu, napA�. vA�protikladu toho, co je vzneA?enA� a nA�zkA�, zdravA� a nemocnA�, mladA� a starA�; a nad vitA?lnA�mi hodnotami stojA� duchovnA� hodnoty, kA�nimA? patA�A� hodnoty morA?lnA�, ale i prA?vnA� a estetickA�, jakoA? i hodnoty pravdivA�ho (napA�. ve vA�dA�). Samostatnou a nejvyA?A?A� skupinu tvoA�A� pak hodnoty posvA?tna a neposvA?tna.

Teorie objektivnA�ch, o sobA� jsoucA�ch, nedA�jinnA?ch a na vA�domA� nezA?vislA?ch hodnot se sice ukA?zala jako filosoficky neudrA?itelnA?, ale pokud podrA?A�me jejA� etickA? imperativ ty mA?A?
a pokud toto pojetA� rozA?A�A�A�me vA�rA?mci A?eskA� filosofickA� tradice, pak ve filosofii E. RA?dla je a�zzdrojem zmA�ny a hlavnA� zdrojem aktivity a tvoA�ivosti a�ssvA�t hodnota�?, resp. to, co bA?ti mA?a�?.[26] Ve svA?ch DA�jinA?ch filosofie vyslovuje E. RA?dl myA?lenku, A?e prA?vA� to, co a�zbA?ti mA?a�?, je skuteA?nA�jA?A� neA? to, co a�zjesta�?. Tedy vA?e, co pA�ichA?zA� zA�budoucnosti, mA? pA�ednost pA�ed tA�m, co tu je jako danA�. Pak a�zhodnota je dA�nA�, A?i pA�esnA�ji: hodnota se dA�je, ale nenA� (tj. neexistuje mimo dA�nA�, nenA� vA�A?nA? ve smyslu nepromA�nnosti, i kdyA? zase vA�jinA�m smyslu nenA� souA?A?stA� dA�nA�, nenA�
v nA�m utopena, pohlcena)a�?.[27]

SvA�t hodnoty neboli svA�t toho, co bA?ti mA?, je poslednA�m pA?vodcem dA�nA� neboli kaA?dA� udA?losti. A udA?losti tvoA�A� dA�jiny, pro kterA� je podstatnA� jejich rozpA�tA�: a�zdA�jiny jsou jednak prostA?m procesem, pA�echodem (zmA�nou) udA?lostA� a situacA�, jednak tA�A? mA�stem a�szjevenA�a�?, tj. mA�stem, v nA�mA? se prosazuje smysl. Je zA�ejmA�, A?e svA�t hodnoty musA�me umA�stit tam, kde je smysl dA�jin. SvA�t hodnoty nenA� vposledu niA?A�m jinA?m neA? smyslem dA�jin. Smyslem dA�jin je to, co bA?ti mA?. DA�jiny jsou dA�jinami uskuteA?A?ujA�cA�ho se smyslu, jsou dA�nA�m toho, co bA?ti mA?. To, co bA?ti mA?, se vA?ak mA?A?e uskuteA?A?ovat jen uprostA�ed toho, co jest. KdyA? se vA?ak a�shodnotaa�? stane a�sskuteA?nostA�a�?, pA�estA?vA? bA?t hodnotou.a�?[28]

Abychom porozumA�li paradoxu toho, A?e hodnota se dA�je a nenA� zA?roveA?, mA�li bychom porozumA�t i tA�matu pA�edmA�tnosti a nepA�edmA�tnosti ve skuteA?nosti a v myA?lenA�. UkaA?me si pojetA� tohoto tA�matu u K. Jasperse a M. Bubera, kteA�A� i pA�es svA� rozdA�lnosti smA�A�ovali podobnA?m smA�rem.

Jaspers A�eA?il tuto problematiku pojetA�m objA�majA�cA�ho (das Umgreifende).[29] To, co myslA�me, o A?em mluvA�me, je vA?dy nA�co jinA�ho neA? my, je tA�m, na co jsme my, subjekt, zamA�A�eni jako na nA�co proti nA?m stojA�cA�ho, jako na objekt. KdyA? pA�emA?A?lA�me o sobA� samA?ch, nemA?A?eme zA�naA?eho JA? uA?init objekt naA?eho myA?lenA�, jelikoA? prA?vA� naA?e JA? je vA?dy pA�edpokladem pro to, aby se nA�co mohlo objektem stA?t. Tento zA?kladnA� stav naA?eho myslA�cA�ho bytA� nazA?vA?me rozA?tA�penA�m na subjekt a objekt. AA? jiA? mluvA�me o objektech reA?lnA?ch A?i ideA?lnA�ch nebo o naA?ich fantaziA�ch A?i imaginacA�ch nA�A?eho nemoA?nA�ho, jsme stA?le vA�tomto rozA?tA�penA� a jsme zamA�A�eni na nA�co pA�edmA�tnA�ho, aA? vnA�jA?A�ho nebo vnitA�nA�ho.

a�zJakA? je smysl tohoto vA�kaA?dA�m okamA?iku existujA�cA�ho tajemstvA� rozA?tA�penA� na subjekt
a objekt? ZA�ejmA� ten, A?e bytA� jakoA?to celek nemA?A?e bA?t ani objekt, ani subjekt, nA?brA? musA� bA?t a�zobjA�majA�cA�a�?, kterA� se vA�tomto rozA?tA�penA� vyjevuje. BytA� vA?bec nemA?A?e bA?t zA�ejmA� pA�edmA�tem (objektem). VA?e, co se mi zpA�edmA�tA?uje, pA�istupuje ke mnA� zA�objA�majA�cA�ho, a jA? jakoA?to subjekt zA�nA�ho vystupuji. PA�edmA�t je urA?itA� bytA� pro JA?. ObjA�majA�cA� zA?stA?vA? pro mA� vA�domA� temnA�.a�?[30] a�zObjA�majA�cA� je tedy to, co se vA?dy jen ohlaA?uje, je-li myA?leno. Samo se nA?m nikdy neukazuje, nA?brA? vA?echno ostatnA� se nA?m ukazuje vA�nA�m.a�?[31]

Pro nA?A? zpA?sob myA?lenA�, kterA� je pA�edmA�tnA� a orientovanA� na vA�ci, je tA�mA�A� nemoA?nA� tuto myA?lenku pA�ijmout. Pokud jdeme za poznA?nA�m, je naA?A�m cA�lem urA?itA? pA�edmA�t, kterA? by byl uchopitelnA?. PojetA�m objA�majA�cA�ho se snaA?A�me zmA�nit sA�pomocA� myA?lenA� naA?e vA�domA� bytA�. Pokud pA�ipustA�me nepA�edmA�tnost objA�majA�cA�ho, mA?A?eme sA�jeho pomocA� nahlA�A?et na jevy jinak, a to tak, A?e a�zv nA?s probouzA� schopnost zaslechnout vA�jevu to, co opravdu jesta�?.[32] TA�m se stA?vA? pro nA?s dA?leA?itA?m. DA�ky nA�mu je moA?nA� dA�vat se na jsoucna, to znamenA? na to, co je souA?A?stA� bytA�, na jednotliviny kolem nA?s, sA�vA�tA?A� jasnostA�.

Filosofovat o objA�majA�cA�m mA?A?eme vA?ak jen nepA�A�mo, a tA�m se brA?nit zpA�edmA�tA?ujA�cA�m tendencA�m naA?eho myA?lenA�. Tento problA�m ukazuje K. Jaspers na tA�ech zpA?sobech rozA?tA�penA� na subjekt a objekt. a�zJde jednak o rozvaA?ovA?nA� jakoA?to vA�domA� vA?bec, jA�mA? jsme vA?ichni identiA?tA�, za druhA� o A?ivA� bytA�, kterA� kaA?dA�ho zA�nA?s A?inA� zvlA?A?tnA� individualitou, za tA�etA�
o existenci, jA�A? jsme autenticky sami sebou ve svA� dA�jinnosti.a�?[33] V naA?em vA�domA� neboli rozvaA?ovA?nA� se objA�majA�cA� vyjevuje jako pA�edmA�tnA? skuteA?nost. StojA�me proti uchopitelnA?m vA�cem, o nichA? mA?A?eme mA�t vA?eobecnA� platnA� vA�dA�nA�. Naopak v naA?em A?ivA�m bytA� je pro nA?s to, co je smysly zakouA?eno vA�zA?A?itku a stA?vA? se skuteA?nA?m jako pA�A�tomnA� danA�, nepA�edmA�tnou skuteA?nostA�, kterA? je nepA�evoditelnA? na jakA�koli vA?eobecnA� vA�dA�nA�. TakovA?mi nepA�edmA�tnA?mi skuteA?nostmi jsme my sami, kteA�A� myslA�me. DA?le jsou to pA�edevA?A�m druhA� bytosti, ale i celA� osvA�tA�, ve kterA�m A?ijeme.

A pak je tu tA�etA� rovina, kterA? je hlavnA�m tA�matem Jaspersovy filosofie, a tou je existence. a�zJakoA?to existence jsme ve vztahu kA�Bohu a�� kA�transcendenci.a�?[34] StejnA� jako nelze vA�dA�nA�m uchopit lidskA� bytA�, nelze jA�m pojmout ani svA�t vA�celku. VeA?kerA� poznA?vA?nA� svA�ta mA? svA� meze, celek je neuchopitelnA?. SvA�t a vA?e, co je vA�nA�m, je obklopeno poslednA�m objA�majA�cA�m. Tato transcendence (BA?h) se nA?m tedy ukazuje jen nepA�A�mo, vA�A?ifrA?ch, kterA� se filosofie snaA?A� vyklA?dat, aniA? by vyklA?danA� zvA�cA?ovala a�� filosofie je neustA?lA?m pA�ibliA?ovA?nA�m kA�tA�to transcedenci.

Buber ve svA� slavnA� knize JA? a Ty[35] vyjadA�uje nepA�edmA�tnost poetiA?tA�ji, ale nabA�zA� tA�m i rA?znA� interpretace. a�zSvA�t je pro A?lovA�ka dvojA�, neboA? i jeho postoj je dvojA�. Postoj A?lovA�ka je dvojA�, neboA? i zA?kladnA� slova, kterA? mA?A?e pronA�st, jsou dvA�. ZA?kladnA� slova nejsou jednotlivA? slova, nA?brA? slovnA� dvojice. JednA�m zA?kladnA�m slovem je slovnA� dvojice JA?-Ty.A�DruhA?m zA?kladnA�m slovem je slovnA� dvojice JA?-Ono. ZA?kladnA� slovo JA?-Ty lze A�A�kat jen celou bytostA�. ZA?kladnA� slovo JA?-Ono nelze nikdy A�A�kat celou bytostA�.

A?ivot lidskA� bytosti se neomezuje jen na okruh sloves, kterA? vyjadA�ujA� smA�A�ovA?nA� za nA�jakA?m cA�lem. NesestA?vA? jen z A?innostA�, jejichA? pA�edmA�tem je nA�jakA� a�snA�coa�?. VnA�mA?m nA�co. PociA?uji nA�co. PA�edstavuji si nA�co. Chci nA�co. CA�A�tA�m nA�co. MyslA�m na nA�co. A?ivot lidskA� bytosti nesestA?vA? jenom ze vA?eho tohoto a pochodA? tomu podobnA?ch.A�Toto vA?echno a po-chody tomu podobnA� spoleA?nA� zaklA?dajA� A�A�A?i slova Ono. Ale A�A�A?e slova Ty mA? jinA? zA?klad.

Tomu, kdo A�A�kA? a�stya�?, nenA� pA�edmA�tem A?A?dnA� a�snA�coa�?. NeboA? kde je nA�co, tam je i jinA� a�snA�coa�?, kaA?dA� Ono hraniA?A� sA�nA�jakA?m jinA?m Ono a�� Ono existuje jen proto, A?e hraniA?A� sA�jinA?mi. Ale kde A�A�kA?me a�stya�?, tam nenA� A?A?dnA� a�snA�coa�?. Ty nehraniA?A� sA�niA?A�m. Kdo A�A�kA? a�stya�?, nemA? A?A?dnA� nA�co, nemA? nic. Ale ocitA? se ve vztahu.

A?A�kA? se, A?e A?lovA�k zakouA?A� svA?j svA�t. Co to znamenA?? A?lovA�k ohmatA?vA? povrch vA�cA�
a zakouA?A� je. A?erpA? z toho vA�dA�nA� o jejich povaze, zkuA?enost. ZakouA?A�, A?A�m se navenek vyznaA?ujA�. Ale nejen zkuA?enosti otvA�rajA� svA�t A?lovA�ku. NeboA? ony mu otvA�rajA� jen takovA? svA�t, jehoA? podstatou je Ono a Ono, On a On, Ona a Ona a Ono. ZakouA?A�m nA�co. Nic se na tom nezmA�nA�, pA�ipojA�m-li ke a�szjevnA?ma�? zkuA?enostem i a�stajnA�a�?, s onou sebejistou moudrostA�, kterA? vA� o zvlA?A?tnA�, uzavA�enA� oblasti ve vA�cech, vyhraA?enA� jen zasvA�cenA?m, a mA? k nA� klA�A?. A� tA� tajnosti bez tajemstvA�, A? toho kupenA� pouA?ek! Ono, ono, ono!

Ten, kdo zakouA?A�, se neA?A?astnA� svA�ta. VA?dyA? zkuA?enost je a�svA�nA�ma�?, a ne mezi nA�m
a svA�tem. SvA�t se neA?A?astnA� zkuA?enosti. Dovoluje, aby byl zakouA?en, ale vA?bec se ho nedotA?kA?, neboA? kA�tomu niA?A�m nepA�ispA�vA? a nic zA�toho nemA?. SvA�t jako zkuA?enost patA�A� kA�zA?kladnA�mu slovu JA?-Ono. ZA?kladnA� slovo JA?-Ty ustavuje svA�t vztahu.

SfA�ry, v nichA? se zaklA?dA? svA�t vztahu, jsou tA�i. PrvnA� z nich je A?ivot s pA�A�rodou. Zde se vztah zachvA�vA? v temnotA� a je pod prahem A�eA?i. TvorovA� se k nA?m obracejA�, ale nemohou nA?s dosA?hnout, a A�A�kA?me-li jim a�stya�?, vA?zne naA?e oslovenA� na prahu A�eA?i. Druhou sfA�rou je A?ivot s lidmi. Zde je vztah zjevnA? a mA? podobu A�eA?i. MA?A?eme dA?vat i pA�ijA�mat slovo Ty.A�TA�etA� sfA�rou je A?ivot s duchovnA�mi jsoucnostmi. Zde je vztah zaA�halen jakoby v oblak, ale zjevuje se, je mimo A�eA?, ale plodA� ji. NeslyA�A?A�me A?A?dnA� Ty a pA�ece cA�tA�me, A?e jsme volA?ni. A odpovA�dA?me
a�� aA? uA? vytvA?A�A�me, nebo myslA�me, nebo jednA?me, A�A�kA?me svou bytostA� zA?kladA�nA� slovo, aniA? bychom mohli A�A�ci a�stya�? svA?mi A?sty. Ale jak mA?A?eme pojA�mat to, co je mimo A�eA?, do svA�ta zA?kladnA�ho slova? V kaA?dA� sfA�A�e, skrze vA?e, co nA?m dA?vA? pocA�tit svou pA�A�tomnost, nahlA�A?A�me lem vA�A?nA�ho Ty, ze vA?eho toho slyA?A�me vA?t jeho dech, v kaA?dA�m Ty oslovujeme i je
a�� v kaA?dA� sfA�A�e tak, jak to odpovA�dA? jejA� povaze.a�?

Jaspers a M. Buber patA�A� mezi modernA� filosofy a theology, kteA�A� se pokouA?eli o novA� pA�A�stupy k pojetA� A?lovA�ka jako personA?lnA�ho subjektu a pro kterA� zA?kladnA�mi tA�maty byly zejmA�na nepA�edmA�tnost, udA?lostnost a procesualita. Tito filosofovA� a theologovA� popisovali dA?vody vykoA�enA�nA� a odcizenA� evropskA�ho A?lovA�ka, a proto hledali i novA� pojetA� starozA?konnA�ho Boha ve smyslu Hospodina (hebrejsky JHVH neboli a�zJsem, kterA? jsema�? nebo takA� a�zJsem, kterA? budua�?).[36] PatA�A� k nim zejmA�na filosofovA� K. Jaspers (a�zjakoA?to existence jsme ve vztahu kA�Bohu a�� kA�transcendencia�?), G. Marcel (a�ztajemstvA�, kterA� tvoA�A� metafyzickA? rozmA�r bytA�, dA?vA? smysl vA�A�e a svobodA�a�?) a E. LA�vinas (a�ztranscendence druhA�hoa�?), kA�esA?anA?tA� theologovA� D. Bonhoeffer (a�zpA�ed Bohem a sA�nA�m A?ijeme bez Bohaa�?) a K. Rahner (a�zabsolutnA� budoucnosta�?) a judaistA� M. Buber (a�zvA�A?nA� Tya�?) a F. Rosenzweig (a�zsvoboda smA�A�uje kA�neko-neA?nua�?). Z A?eskA?ch filosofA? je to zejmA�na E. RA?dl (a�znemA?me pravdu, nA?brA? pravda mA? nA?s; neustanovujeme ji, nA?brA? rodA�me se do nA�a�?).

2 Filosofie a vA�ra

Mezi souA?asnA� filosofy, kteA�A� navazujA� na vA?A?e uvedenA� filosofy a theology, patA�A�
L. HejdA?nek,[37] o jehoA? filosofii nepA�edmA�tnosti a�zse opA�rA?a�? pojetA� duchovnA�ch hodnot navrhovanA� vA�tA�to studii. L. HejdA?nek pojA�mA? bytA� jako udA?lostnA� dA�nA� a Boha jako ryzA� nepA�edmA�tnost.[38] ZA?kladnA� myA?lenkovA? vA?chodiska jeho filosofie nepA�edmA�tnosti jsou: vA?echno, co se prA?vA� uskuteA?A?uje, se dA�je a uskuteA?A?uje vA�udA?lostech,[39] kde a�zkaA?dA? udA?lost zaA?A�nA? jako cosi vnitA�nA�ho, niternA�ho, nejsoucA�ho neboli nepA�edmA�tnA�ho, co se teprve vA�prA?bA�hu jejA�ho dA�nA� uskuteA?A?uje, zvnA�jA?A?uje, a tA�m zpA�edmA�tA?ujea�?.[40] PoslednA�m pA?vodcem kaA?dA� udA?losti je ryzA� nepA�edmA�tnost, o kterA� nelze prohlA?sit, A?e je a�zjsoucA�a�?, ale kterA? je skuteA?nA�jA?A� neA? kaA?dA� a�zjsoucnoa�?.[41] RyzA� nepA�edmA�tnost, kterA? nemA? vnA�jA?ku a je ryzA�m vnitA�kem, je tA�m a�zjednA�m a celA?ma�?, kterA� bylo vA�poA?A?tcA�ch A�eckA� filosofie zpA�edmA�tnA�no jako absolutnA� jsoucno.[42] RyzA� nepA�edmA�tnost nenA� jsoucnem ani subjektem. a�zNikoliv svou minulostA�, ale svou budoucnostA� je kaA?dA? udA?lost zakotvena v ryzA� nepA�edmA�tnosti.a�?[43] a�zA tak kaA?dA? A?ivA? bytost se nejen a�shA?be a trvA?a�?[44] z moci ryzA� nepA�edmA�tnosti, ale pA�A�mo zA�nA� a zA�jejA� moci a�sA?ijea�?.a�?[45]

KonkrA�tnA� (konkrescentnA� neboli srostlicovA?) skuteA?nost mA? tedy zA?roveA? svou pA�edmA�tnou i nepA�edmA�tnou strA?nku a dA�je se a uskuteA?A?uje vA�podobA� vnitA�nA� sjednocenA?ch udA?lostA� neboli pravA?ch udA?lostA�,[46] kterA� si mohou ustavit svA� vlastnA� subjekty.[47] Subjekt je zA?roveA? pravou udA?lostA� a zA?roveA? vnitA�nA� neboli niternA� zaloA?enou, udrA?ovanou a dA�jA�cA� se jednotkou neboli vnitA�nA� integrovanA?m celkem.[48] Subjekt je A?A?steA?nA� vysunut A?i vyklonA�n do budoucnosti.[49] Tuto vyklonA�nost subjektu do budoucnosti ve smyslu A�eckA� ek-stasis nazA?vA? L. HejdA?nek ex-sistencA�.[50] a�zSubjekt musA� bA?t ke svA� ex-sistenci vyvolA?n a povolA?n.a�?[51] a�zVztah mezi subjektem a mezi vA?zvou, kterA? jej vyvolala a vyvolA?vA? k ex-sistenci, nazveme vA�rou.a�?[52]

Subjekt se rodA� vA�primordiA?lnA�m[53] aktu vA�ry a vA�dalA?A�ch aktech vA�ry se uskuteA?A?uje, tj. sA?m sebe ustavuje, vykonA?vA? a vA?dy znovu obnovuje.[54] Bez primordiA?lnA�ho aktu vA�ry nenA� subjektu, tj. subjekt nemA?A?e vzniknout, nemA?A?e se ustavit a pak se vykonA?vat a obnovovat. Bez subjektA? nenA� A?A?dnA?ch aktA? a akcA�, bez aktA? a akcA� by nebylo skuteA?nA?ch, dA�jA�cA�ch se vztahA? mezi subjekty, a protoA?e subjekty jsou pravA?mi udA?lostmi, nebylo by ani vztahA? mezi pravA?mi udA?lostmi. A nebyly by moA?nA� ani vztahy mezi nepravA?mi udA?lostmi, neboA? ani nepravA� udA?losti nejsou moA?nA� bez akcA� a reakcA� subjektA?. Bez reaktibility akcA� nenA� moA?nA? svA�t ani A?A?dnA? vnitrosvA�tnA? skuteA?nost. Aktem vA�ry resp. nesA?etnA?mi primordiA?lnA�mi, jakoA?
i dalA?A�mi akty vA�ry je spolukonstituovA?n svA�t.[55] Subjektem je kaA?dA? A?ivA? bytost a A?lovA�k je subjekt, kterA? zA?roveA? zA�vA�ry a ve vA�A�e A?ije a zA?roveA? tuto vA�ru reflektuje.

Abychom lA�pe porozumA�li tomu, co pA�inA?A?A� filosofie nepA�edmA�tnosti, podA�vejme se na teze, kterA� L. HejdA?nek pA�edloA?il na odbornA�m kolokviu, jeA? se konalo u pA�A�leA?itosti jeho a�zodchodu na zaslouA?enA? odpoA?ineka�?:[56]

Leukippovy a DA�mokritovy a�zatomya�? byly perspektivnA�m nA?padem, ale zA?staly sterilnA�, protoA?e atomy na sebe navzA?jem nereagovaly (resp. reagovaly jen mechanicky), jelikoA? nemA�ly a�znitroa�?, resp. nebyly niternA� sjednoceny.
Leibnizovy a�zmonA?dya�? byly geniA?lnA�m nA?padem, pokud jde o jejich a�znitroa�?, ale ani dA�ky nA�mu nebyly schopny komunikovat (leA? snad pA�es MonA?du monA?d).
Hegel rozpoznal dA?leA?itost oken (a dveA�A�) a�zmonA?da�? (ale neA�A�kal jim tak) pro moA?nost zvnA�jA?A?ovA?nA� a zvnitA�A?ovA?nA�, ale k problA�mu skuteA?nA� komunikace mezi nimi se blA�A?e nedostal, protoA?e nadA?le drA?el spinozovskou paralelitu vnitA�nA�ho s vnA�jA?A�m.
Kierkegaard dobA�e rozpoznal chybu v tA�to paralelitA� a proklamoval tezi, A?e v nitru je vA?dycky vA�c, neA? mA?A?e bA?t zvnA�jA?nA�no (zatA�mco ve vnA�jA?A�m svA�tA� a�� mA?A?eme dodat a�� je vA?dycky vA�c, neA? mA?A?e bA?t zvnitA�nA�no). TA�m vlastnA� rozvrhl obrovskou problematiku, aniA? snad o tom pA�esnA� vA�dA�l.
Teilhard de Chardin navA?zal na Leibnizovy monA?dy (a�zpA�irozenA� jednotkya�?), nechal jim tA�lo v prostoru, zdA?raznil jejich aktivitu, ale nedocenil povahu A?asovosti (zA?stal u aristo-telskA�ho, resp. tomA?A?ovskA�ho ztotoA?nA�nA� bodu A s bodem a��).
Z velmi odliA?nA?ch vA?chodisek dospA�l Whitehead k pojetA� a�zudA?lostia�? jako dA�jA�cA�ho se (procesuA?lnA�ho) ne-pA�edmA�tu, resp. anti-objektu, a aplikoval je jak na svA�t fyzikA?lnA� (Philosophy of Nature), tak biologickA? (Philosophy of Organism) a poslA�ze i lidskA?, resp. sociA?lnA� (jen v nA?A?rtcA�ch; pokraA?ujA� v tom Hartshorne a procesuA?lnA� theologovA� i filoso-fovA�).
V jakA�si nedokonA?enA� a�zsyntA�zea�? je moA?no a�zsubjekta�? koncipovat jako nejen vnitA�nA�, ale
i vnA�jA?nA� se dA�jA�cA� (odehrA?vajA�cA�) a�zmonA?dua�? (toho slova znovu pouA?il Husserl, v rukopise), jako integrovanou udA?lost, kterA? mA? svA?j poA?A?tek, prA?bA�h a konec, aniA? by musela mA�t pevnA�ho nositele (substrA?t).
PA�ijmeme-li pojetA� a�zudA?lostia�? jako vA?chodisko, je zA�ejmA�, A?e udA?lost je a�zjsoucA�a�? (v tradiA?nA�m smyslu) jen zA?A?sti, zatA�mco zA�nesrovnatelnA� vA�tA?A� A?A?sti a�zuA? nenA�a�? a a�zjeA?tA� nenA�a�?. To nA?s vede kA�prvnA�mu kroku, jA�mA? rozA?A�A�A�me svA� pojetA� skuteA?nosti zA�pouhA� aktuality na vlastnA� minulost (bylost), jakoA? i na vlastnA� budoucnost (budost) a�� aniA? bychom tento velkA? problA�m redukovali na nic neA�eA?A�cA� zA?leA?itost modality (a za pouA?itA� pseudopojmu a�zmoA?nostia�?).
A nynA� mA?j krok nad to: tak jako okolA� vnA�jA?ku subjektu (jakoA?to udA?losti) nejen pA�esahuje mez tohoto jeho vnA�jA?ku, ale jde dA?l a dA?l do a�zskuteA?nA�ho svA�taa�? a jeho pA�edmA�tnA?ch kontextA?, tak i vnitA�nA� strA?nka (nitro) subjektu (jakoA?to udA?losti) mA? sice nA�kde svou mez, ale je svA?mi poA?A?tky spjato sA�celA?m a�zniternA?m svA�tema�?, kterA? pA�esahuje vlastnA� nitro subjektu. Na tomto mA�stA� se ukazuje nedostateA?nost termA�nu a�zvnitA�nA�a�? a a�zniternosta�?, neboA? jakoby sugeruje cosi uvnitA� mezA� subjektu. Proto je nA�kdy tA�eba radikA?lnA� sA?hnout kA�termA�nu jinA�mu a�� zatA�m vyuA?A�vA?m moA?nostA� negace a mluvA�m o a�znepA�edmA�tnua�?.
A?e vA?ak nejde o a�zdva svA�tya�?, vnitA�nA� a vnA�jA?A�, pA�edmA�tnA? a nepA�edmA�tnA?, je uA? na prvnA� pohled vidA�t zA�toho, A?e ve vnA�jA?A�m okolA� kaA?dA�ho subjektu je mnoA?stvA� jinA?ch subjektA?, pro nA�A? je tento subjekt souA?A?stA� jejich vnA�jA?A�ho svA�ta. Ale stejnA� jako subjekt, od nA�hoA? jsme vyA?li, takA� vA?echny ostatnA� subjekty (a�zpA�irozenA� jednotkya�?) majA� svA� nitro (svou nepA�edmA�tnou strA?nku), takA?e nemohou bA?t redukovA?ny na pouhA� a�zpA�edmA�tya�?. Tak jako jednotlivA? subjekt coby skuteA?nA? a�zunitA� naturellea�? drA?A� a�zpohromadA�a�? (v a�zjednotA�a�?) spjatostA� vnitA�nA� a vnA�jA?A� strA?nky, takA� tzv. vnA�jA?A� a vnitA�nA� (celA?) svA�t drA?A� pohromadA� nesA?A�slnA?mi pouty prostA�ednictvA�m vA?ech ostatnA�ch subjektA?.
A zde je mA?j druhA? krok: vztah mezi nitrem a vnA�jA?kem subjektu (pA�irozenA� jednotky) nesmA� bA?t chA?pA?n jako prostorovA?, nA?brA? takA� a dokonce pA�edevA?A�m jako A?asovA?. AA? uA? je A?as A?A�mkoli a mA? jakA�koli pozoruhodnA� kvality, dA�je se pouze prostA�ednictvA�m (aktivnA�ch) subjektA?, tj. pA�ichA?zejA�cA� budoucnost a�zprotA�kA?a�? dveA�mi a okny nebodovA� a�zmonA?dya�?, a jen tak se stA?vA? aktualitou a dA?le odtA�kA? do minulosti.
Aby vA?echny tyto zvlA?A?tnosti mohly bA?t podrobeny nA?leA?itA�mu zkoumA?nA�, je tA�eba se na nA� a�zsprA?vnA�a�? dotazovat; aA? dosud nebyly pA�A�sluA?nA� otA?zky sprA?vnA� poloA?eny, a proto odpovA�di musely zA?stat neuspokojivA�. SprA?vnA� rozpoznA?nA� a vA�dA�nA� fenomA�nA? nA?m otevA�e cestu nejen kA�novA?m termA�nA?m, ale i kA�novA�mu zpA?sobu prA?ce sA�nimi, tj. kA�novA�mu myA?lenA�.

3 VA�ra a�� odkud a kam?

Z pohledu souA?asnA�ho A?lovA�ka mA?A?eme vA�A�e rozumA�t jako udA?losti, jako niternA�mu dA�nA�, ve kterA�m je A?lovA�k oslovovA?n nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami zevnitA�, hloubA�ji neA? ve svA�m lidskA�m nitru. Toto niternA� dA�nA� neboli vA�ra je jakA?msi vnitA�nA�m sepA�tA�m mezi A?lovA�kem, kterA? se tomuto dA�nA� mA?A?e ve svA�m nitru otevA�A�t, a nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami, jeA? ho oslovujA� a povo-lA?vajA� kA�aktivnA�mu A?ivotu.

Pokud za pA?vodce udA?lostnA�ho dA�nA� oznaA?A�me ryzA� nepA�edmA�tnost, pak nA?A? vztah kA�tA�to ryzA� nepA�edmA�tnosti nemA?A?e bA?t vztahem ve smyslu obrA?cenA� se kA�nA�jakA�mu pA�edmA�tu, protoA?e o ryzA� nepA�edmA�tnosti nemA?A?eme A�A�ct, A?e a�zjesta�?. TA�m bychom se mohli vyhnout rozporu starA?ch HebrejcA?, kteA�A� sice vA�dA�li o nepA�edmA�tnosti svA�ho Boha (hebrejsky ElA?hA�m),[57] proto ho nazvali JHVH, neboli Hospodinem vA�kralickA�m pA�ekladu, ale A?ili vA�prostA�edA� silnA?ch mytologickA?ch nA?boA?enstvA� a jejich vA�ra byla vA�rou a�zv nA�coa�?. I kdyA?
v A?ivA�ho Boha AbrahA?mova, IzA?kova a JA?kobova. PA�estoA?e sami sebe prostA�ednictvA�m svA?ch prorokA? varovali pA�ed nA?boA?enstvA�m a religiozitou a nabA?dali, A?e vA�ra nenA� vA�rou a�zv nA�coa�?, ale A?ivotnA� cestou vA�A?istotA� srdce, pokoji a touze po spravedlnosti, kA�A?emuA? vyzA?val i JeA?A�A? NazaretskA?, tak ani A?idA�, ani kA�esA?anA� tyto vA?zvy nevyslyA?eli. VA�judaismu i vA�kA�esA?anstvA� pA�evlA?dla, i pod vlivem zpA�edmA�tA?ujA�cA� A�eckA� filosofie, nA?boA?enskA? vA�ra postavenA? pA�edevA?A�m na dodrA?ovA?nA� ZA?kona a dogmat, kterA? nejsou pro souA?asnA�ho A?lovA�ka a�zA?ivA?a�?. To je moA?nA? jeden zA�dA?vodA?, proA? je pro vA�tA?inu souA?asnA?ch lidA� nA?boA?enskA? vA�ra nepA�ijatelnA?. To vA?ak neznamenA?, A?e bychom na tyto tradice nemA�li navazovat, ba prA?vA� naopak.

a�zProto kaA?dA?, kdo chce uvA�domA�le A?A�t jako Evropan, ale takA� kaA?dA?, kdo chce uvA�domA�le evropskA� tradice a evropskA� dA�dictvA� odmA�tnout, si musA� ujasnit, co to vlastnA� fenomA�n a dA�jinnA?, dA�jinotvornA? faktor vA�ry je, co znamenal a co i do budoucnosti stA?le znamenA?. A protoA?e existuje nesmazatelnA?, nepominutelnA?, bytostnA? spjatost tohoto fenomA�nu a faktoru s prorockou tradicA� starA�ho Izraele a na prvnA�m mA�stA� s osobou a osobnostA� JeA?A�A?e z Nazareta, je kaA?dA? neujasnA�nost ve vztahu ke kA�esA?anstvA�, k vA�A�e a pA�edevA?A�m k JeA?A�A?i dokladem malA� kulturnA�, myA?lenkovA� a duchovnA� gramotnosti.a�?[58]

Evropa vyrostla vA�tradici kA�esA?anstvA�, kterA� propojilo hebrejskou vA�ru a A�eckou filosofii.
A naA?e souA?asnA� myA?lenA� je na tA�chto tradicA�ch vystavA�no. HebrejskA? a kA�esA?anskA? tradice nazA?vala ryzA� nepA�edmA�tnost Hospodinem. NA?boA?enskA? vA�ra vA�Hospodina zA�naA?eho svA�ta odchA?zA�, ale potA�eba vztahu souA?asnA�ho A?lovA�ka k ryzA� nepA�edmA�tnosti se stA?vA? o to nalA�havA�jA?A�. NA�meckA? theolog D. Bonhoeffer ve svA?ch dopisech zA�nacistickA�ho vA�zenA� krA?tce pA�ed svou smrtA� pA�edvA�dal, A?e nastA?vA? doba, kdy evropskA? A?lovA�k bude A?A�t bez Boha. Ale zA?roveA? nA?s vyzA?val kA�hledA?nA� Boha bez Boha a kA�novA�mu A?ivotu v a�zbytA� pro druhA�a�?.[59] A?idovskA? filosof E. LA�vinas dokonce hovoA�A� o mravnA� odpovA�dnosti jako a�zodpovA�dnosti za druhA�hoa�?.[60]

Pokud by souA?asnA? A?lovA�k ztotoA?nil ryzA� nepA�edmA�tnost sA�Pravdou,[61] pak by tato Pravda byla tA�m, co bA?ti mA?, tA�m, co je skuteA?nA�jA?A� neA? to, co jest. Tedy vA?e, co pA�ichA?zA� zA�budoucnosti, mA? prioritu pA�ed tA�m, co tu je jako danA�. V tA�to ryze nepA�edmA�tnA� PravdA� by mohl bA?t lidskA? svA�t nepA�edmA�tnA�, a tedy budoucnostnA� sjednocen nebo alespoA? organizovA?n. Neexistuje vA?ak A?A?dnA? moA?nost aktivnA�ho, A?i dokonce uzurpujA�cA�ho pA�A�stupu kA�takovA�to PravdA�, ale a�zexistuje zkuA?enost onoho umlknutA�, onoho zapA�enA� sebe samA�ho
a ztiA?enA� tA� ruA?ivA� a pA�ekA�iA?ujA�cA� hluA?nosti lidskA�ho A?itA� a myA?lenA�, abychom mohli zaslechnout oslovujA�cA� vA?zvu toho, co (jeA?tA�) nenA� a A?emu musA�me propA?jA?it nejen svA?j hlas, ale sama sebe, aby ten tichA? hlas mohl bA?t uslyA?en, vysloven a uposlechnut.a�?[62]

VA�momentu takovA�to reflexe[63] dochA?zA� kA�bytostnA� promA�nA�, kdy subjekt ve svA� ex-sistenci opouA?tA� sA?m sebe a kdy mA?A?e dojA�t vA�aktu vA�ry kA�jakA�musi a�zsetkA?nA�a�? sA�Pravdou.[64] a�zA?lovA�k je vA�aktu vA�ry daleko vA�c tA�m, A?A�m (kA?m) bude, neA? tA�m, A?A�m (kA?m) jest a�� i kdyA? nevA�, A?A�m nebo kA?m bude. KdyA? se A?lovA�k ztotoA?A?uje bytostnA� se a�ssvA?ma�? subjektem, je vysunut, vyklonA�n do budoucnosti (rozumA� se do a�spravA� budoucnostia�?, nikoli do pA�A�A?tA� hodiny nebo do zA�tA�ka apod.), a tedy tam, kde nenA� a nemA?A?e bA?t zcela sevA�en a urA?en danostmi.a�? [65]

PodstatnA? nenA� nA?zev, ale zpA?sob myA?lenA� a otevA�enA� se budoucA�mu, tedy tomu, co pA�ichA?zA� a co bA?ti mA?. VA�reflexi vA�ry, ve kterA� A?ijeme a kterA? je niternA?, jsme schopni porozumA�t. a�zVA�ra jiA? nynA� A?ije pravdou, kterA? pA�ichA?zA� zA�budoucnosti. Ale pravda nenA� odkrytA�m toho, co tu uA? i tak jest, nA?brA? vynoA�enA�m kontingentnA�, zcela novA� skuteA?nosti, kterA? se sama ukA?A?e vA�plnA�m svA�tle a kterA? vrhne svA�tlo i na vA?echno to, co pA�edchA?zelo, takA?e i to se vyjevA� vA�novA?ch dimenzA�ch a novA?ch konturA?ch. A naA?e myA?lenA� je volA?no kA�pA�ipravenosti: to rozhodujA�cA� nezA?visA� sice na nA?s, ale aA? bude tA�eba, musA� bA?t naA?e lampy pohotovA� a nA?A? olej po ruce. Pravda oslovA�, kdyA? oslovA�, a mlA?A�, kdyA? mlA?A�. PodmA�nkou naA?A� pA�ipravenosti kA�slyA?enA� je vA?ak dA?kladnA? vzdA�lanost, tj. zabydlenost a zdomA?cnA�lost vA�tom svA�tA� a vA�tA� kultuA�e, do kterA� jsme byli postaveni, a zA?roveA? ochota vA�kterA�koli chvA�li nechat vA?e starA� za sebou, nedrA?et se kA�eA?ovitA� minulosti a nechat vA�st svA?j zrak, aby uvidA�l to novA� a vA�jeho svA�tle i to starA� vA�novA� perspektivA�. VA?dyA? jenom exodus umoA?A?uje, abychom si zA�toho, co bylo, svobodnA� volili stavebnA� kameny svA� vlastnA� minulosti. Jen pravA? orientace do budoucnosti nA?m dovolA� sprA?vnA� a spravedlivA� navazovat na to, co uA? pominulo.a�?[66]

III. ZA?vA�r

Studie DuchovnA� hodnoty a budoucnost A?eskA?ch nadacA� vyzA?vA? pA�edstavitele nadacA�, aby podpoA�ili a zA?A?astnili se dialogu lidA� zA�universitnA�ho, nadaA?nA�ho, umA�leckA�ho a mediA?lnA�ho svA�ta. Jako spoleA?nA� a jednotA�cA� tA�ma je navrA?eno hledA?nA� duchovnA�ch hodnot, jejichA? a�zrozvoja�? je prvnA�m obecnA� prospA�A?nA?m cA�lem nadaA?nA�ho zA?kona, kde vA?znam slova duchovnA� je pojA�mA?n jako niternA? neboli nepA�edmA�tnA? a hodnota jako to, co bA?ti mA?.

Ve tA�etA� kapitole a vA�prvnA� pA�A�loze je navrA?eno pojetA� duchovnA�ch hodnot, kterA� vychA?zA� ze skuteA?nosti ve smyslu fiens nikoliv factum neboli udA?lostnA�ho dA�nA�, kde vA?echno, co se prA?vA� uskuteA?A?uje, se dA�je a uskuteA?A?uje vA�udA?lostech, resp. vA�neustA?lA� reaktibilitA� udA?lostA�, a kde kaA?dA? udA?lost zaA?A�nA? jako cosi vnitA�nA�ho, niternA�ho, nejsoucA�ho neboli nepA�edmA�tnA�ho, co se teprve vA�prA?bA�hu jejA�ho dA�nA� uskuteA?A?uje, zvnA�jA?A?uje, a tA�m zpA�edmA�tA?uje. PoslednA�m pA?vodcem kaA?dA� udA?losti je ryzA� nepA�edmA�tnost, o kterA� nelze prohlA?sit, A?e je a�zjsoucA�a�?, ale kterA? je skuteA?nA�jA?A� neA? kaA?dA� a�zjsoucnoa�?.

Toto niternA� dA�nA� a jeho reflexi mA?A?eme pojmout jako nenA?boA?enskou vA�ru, kterA? nenA� vA�rou a�zv nA�coa�?, ale je celkovA?m A?ivotnA�m smA�A�ovA?nA�m, vnitA�nA�m sepA�tA�m mezi A?lovA�kem, kterA? se tomuto dA�nA� mA?A?e ve svA�m nitru otevA�A�t, a nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami, kterA� ho oslovujA�
a povolA?vajA� kA�aktivnA�mu A?ivotu. NiternA� dA�nA� neboli vA�ra je tedy udA?lost, ze kterA� a ve kterA� se dA�je a uskuteA?A?uje nejenom lidskA? A?ivot, ale A?ivot vA?ech subjektA?. A?lovA�k je vA?ak jedinA?m subjektem, kterA? je schopen si tuto vA�ru i uvA�domovat a reflektovat ji. ProblA�mem souA?asnA�ho A?lovA�ka je, jak rozumA� tomuto niternA�mu dA�nA� neboli vA�A�e a zda je schopen pouze rozumA�t, nebo vA�tomto niternA�m dA�nA� A?A�t a podle toho myslet a konat.

NiternA� dA�nA� neboli vA�ra, nepA�edmA�tnA� vA?zvy a duchovnA� hodnoty jsou vyjA?dA�enA�m nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti, kterA� se nemA?A?eme zmocnit svA?m souA?asnA?m zpA?sobem myA?lenA�, ale mA?A?eme ji pA�ipustit a otevA�A�t se jA�. ProtoA?e teprve tam, kde je A?lovA�k schopen se otevA�A�t vA?A?i tA�to pA�ichA?zejA�cA� nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti, se stA?vA? bytostA� odpovA�dnou, a tA�m duchovnA�.

DuchovnA� hodnoty mA?A?eme pojmout ve smyslu Pravdy, kterA? mA? nA?s, ne my ji,[67] kdy A?lovA�k je schopen se ve svA�m nitru takovA�to PravdA� otevA�A�t a odevzdat a nechat touto Pravdou urA?it svA?j A?ivot, tedy spolehnout se na to jedinA� spolehlivA�. Pokud nejsme schopni pA�ijmout jako duchovnA� hodnotu takto pojatou Pravdu, protoA?e je vA�nA?s pA�A�liA? a�zzakoA�enA�naa�? pravda ve smyslu A�eckA� pravdy neboli alA�theia, kterA? znamenA? odkrytost, pak duchovnA�mi hodnotami, tedy dalA?A�m nepA�A�mA?m vyjA?dA�enA�m nepA�edmA�tnA?ch vA?zev, mohou bA?t normA?ly, ke kterA?m by se mA�ly pA�ibliA?ovat nA?mi vyjA?dA�enA� normy pro normalitu neboli normA?lnA� A?ivot. DuchovnA� hodnotou pro nA?s mohou bA?t i lidskA? prA?va a spravedlnost, kterA� pokud pojmeme jako nepA�edmA�tnA� vA?zvy, jeA? kA�nA?m pA�ichA?zejA� zA�budoucnosti a na kterA� mA?me a musA�me odpovA�dat, pak a�zvA?echno pozitivnA� prA?vo je jen lidskou odpovA�dA� na vA?zvu kA�aktivnA�mu, praktickA�mu respektu k pA�ichA?zejA�cA�m a kaA?dou naA?i aktivitu pA�edchA?zejA�cA�m zA?kladnA�m prA?vA?ma�?.[68]

TakovA�to duchovnA� hodnoty jsou pak nepA�A�mA?m vyjA?dA�enA�m nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti
a jsou nA�A?A�m, kA�A?emu se mA?A?eme pouze pA�ibliA?ovat estetickA?mi, etickA?mi a filosofickA?mi hodnotami. Pokud bychom byli schopni pA�ipustit a promyslet niternost neboli nepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti, mohou nA?m duchovnA� hodnoty pomoci ke sjednocovA?nA� spoleA?enstvA�, ve kterA?ch A?ijeme, ale pA�edevA?A�m pA�i nalA�zA?nA� vzA?jemnosti a blA�zkosti. Dialog
o duchovnA�ch hodnotA?ch nA?m mA?A?e pomoci brA?nit se i krizi, ve kterA� se nachA?zA� naA?e spoleA?nost.

JednA�m ze zA?kladnA�ch pA�edpokladA? pro zmA�ny ve spoleA?nosti je spoluprA?ce lidA� zA�universit, dalA?A�ch intelektuA?lA? a vzdA�lanA?ch lidA� a vytvA?A�enA� spoleA?enstvA�, kterA? budou hledat spoleA?nA� programy. CA�le tA�chto programA? by mA�ly bA?t pA�edevA?A�m vA�otevA�enA�m pojmenovA?nA� problA�mA? a krizA� a vA�nabA�dce alternativ, kterA� budou srozumitelnA� pA�edevA?A�m pro mladA� lidi, ale i pro ostatnA�. CA�lem tA�chto programA? by nemA�la bA?t a�zrychlA? a vnA�jA?A� A�eA?enA�a�?, ale spoleA?nA� zamyA?-lenA� nad skuteA?nostA�, ve kterA� A?ijeme, a pA�edevA?A�m nad naA?A� spoluodpovA�dnostA� za vA?voj spoleA?nosti.

VA?stupem studie je vA?zva kA�uskuteA?nA�nA� projektu PorozumA�nA� pA�A�tomnA�mu a hledA?nA� budoucA�ho, kterA? umoA?nA� vznik dialogickA�ho spoleA?enstvA� lidA� zA�universitnA�ho, nadaA?nA�ho, umA�leckA�ho a mediA?lnA�ho svA�ta a vytvoA�enA� vzdA�lA?vacA�ho a kulturnA�ho portA?lu WebDialog. Na portA?lu WebDialog, kterA? je nA?strojem pro vnitA�nA� dialog a komunikaci sA�veA�ejnostA�, budou ukA?zA?ny tA�i cesty ke vzdA�lanosti a kultivovanosti. PrvnA� cestou je celostnA� vA�dA�nA�, kterA� propojA� obory, jako je filosofie, theologie, politologie (politickA? filosofie a vA�da), psychologie
a psychoterapie, sociologie, ekonomie, management a informatika. Jde o vA�dA�nA�, kterA� A?erpA? zA�poznatkA? a pA�A�stupA? jednotlivA?ch vA�dnA�ch oborA?, avA?ak snaA?A� se pA�ekroA?it jejich omezenou perspektivu a integrovat je do celkovA�ho poznA?nA� A?lovA�ka, svA�ta a spoleA?nosti. Druhou cestou je hledA?nA� nenA?boA?enskA� vA�ry jako niternA�ho dA�nA� v nA?vaznosti na biblickou tradici. TA�etA� cestou ke vzdA�lanosti a kultivovanosti je znalost dA�jin literatury a umA�nA�.

Na zA?vA�r mi dovolte odcitovat A?alm 15,2a��5. Pokud bychom a�zstrach zA�Hospodinaa�? pojali jako A?ctu a respekt pA�ed tA�m, co jsme nazvali ryzA� nepA�edmA�tnostA�, pak mA?me pA�ed sebou a�zetickA? kodexa�?, kterA�mu se uA?ili naA?i pA�edkovA� a kterA? nA?m A�A�kA?, kdo je opravdovA?, odpovA�dnA?, a tedy i duchovnA� A?lovA�k:

a�zTen, kdo A?ije bezA?honnA�, ten, kdo jednA? spravedlivA�, ten, kdo ze srdce zastA?vA? pravdu, nemA? pomlouvaA?nA? jazyk, druhA�mu nedA�lA? nic zlA�ho, na svA�ho druha nekydA? hanu, pohrdA? tA�m, kdo je hoden zavrA?enA�, vA?A?A� si tA�ch, kdo se bojA� Hospodina, nemA�nA�, co odpA�A�sA?hl, byA? i ke svA� A?kodA�, nepA?jA?uje na lichvA?A�skA? A?rok, nedA? se podplatit proti nevinnA�mu.

Ten, kdo takto jednA?, nikdy se nezhroutA�.a�?

(duben 2011)

A�

[1] LatinskA? nA?zev a�zrealitasa�? je odvozen od a�zresa�?, vA�c. A?eskA? termA�n a�zskuteA?nosta�? souvisA� se slovem a�zskuteka�?, skuteA?nA� je to, co bylo uskuteA?nA�no resp. co se uskuteA?nilo.

[2] NA?sledujA�cA� myA?lenky jsou A?erpA?ny zA�nepublikovanA�ho textu L. HejdA?nka, a�zMalA? A?vod do filosofiea�?, 1972.

[3] a�zFactuma�? je to, co je udA�lA?no, co je tedy hotovA�, co se uA? jednou stalo; kdeA?to a�zfiensa�? je to, co se dA�je, tedy co sice zA?A?sti uA? nastalo, ale zA?A?sti se prA?vA� dA�je a jeA?tA� za chvA�li se dA�t bude.

[4] NepA�edmA�tnA? skuteA?nost je jednA�m zA�hlavnA�ch tA�mat filosofie nepA�edmA�tnosti filosofa L. HejdA?nka. VA?chozA� myA?lenky jeho filosofie nepA�edmA�tnosti jsou rozvedeny vA�pA�A�loze A?. 1: DuchovnA� hodnoty a vA�ra, kap. A?. 2: a�zFilosofie a vA�raa�?, str. 47.

[5] E. RA?dl ve svA?ch DA�jinA?ch filosofie vyslovuje myA?lenku, A?e prA?vA� to, co a�zbA?ti mA?a�?, je skuteA?nA�jA?A� neA? to, co a�zjesta�?. Tedy vA?e, co pA�ichA?zA� zA�budoucnosti, mA? pA�ednost pA�ed tA�m, co tu je jako danA�.

[6] Srv. PA�A�loha A?. 1: DuchovnA� hodnoty a vA�ra, kap. A?. 1, a�zMyA?lenA� nepA�edmA�tnA� skuteA?nostia�?, str. 45.

[7] E. RA?dl, AstA�cha zA�filosofie, Praha 1969, edice VA?hy: a�zNemA?me pravdu, A�ekl bych, nA?brA? pravda mA? nA?s; neustanovujeme ji, nA?brA? rodA�me se do nA�a�?, str. 12.

[8] Srv. PA�A�loha A?. 1: DuchovnA� hodnoty a vA�ra, kap. A?. 2, a�zFilosofie a vA�raa�?, str. 47.

[9] Tamt., kap. A?. 3, a�zVA�ra a�� odkud a kam?a�?, str. 50.

[10] VA�pojetA� StarA�ho zA?kona vyvolA?vA? slovo a�zpravdaa�? pA�edstavu pevnosti, jistoty, vA�rnosti, stA?losti (amen). VA�pojetA� A�eckA� filosofie pravda vyjadA�uje, A?e nA�co je odkrytA� a�� mA�sto aby to bylo zamlA?eno A?i skryto, je to vyjA?dA�eno
a zbaveno vA?eho zastA�rajA�cA�ho zdA?nA�.

[11] Pojem a�znormA?lua�? pouA?A�vA? L. HejdA?nek ve svA�m textu a�zProblA�m normality zA�filosofickA�ho hlediskaa�?: a�zNormalita jako jev mA?A?e bA?t poznA?na a pojmovA� uchopena jen jako smA�A�ovA?nA�, pA�iblA�A?enA� k a�snormA?lua�?, kterA? je jejA�m organizujA�cA�m rozvrhem…a�? Tento nepublikovanA? text zA�roku 1970 byl vA�pozmA�nA�nA� podobA� a bez uvedenA� autora, vA�tA� dobA� uvA�znA�nA�ho zA�politickA?ch dA?vodA?, souA?A?stA� sbornA�ku Normalita osobnosti E. SyA�iA?A?ovA� a kol., vydanA�ho vA�roce 1972.

[12] Tamt.: a�zLidskA? normalita nenA� dA?na, ale stA?le jeA?tA� se utvA?A�A� a dotvA?A�A�. Jde dA�jinami kupA�edu pA�es nejvA�tA?A� propasti. JejA� smA�r neleA?A� vA�lidskA� libovA?li, ale podmaA?uje si A?lovA�ka, aby dovrA?il obrovskou, strastiplnou, ale ve svA� mohutnosti velkolepou cestu od toho, co je nejpravdA�podobnA�jA?A�, kA�tomu, co je nejmA�nA� pravdA�podobnA�, protoA?e nejmA�nA� nahodilA�.a�?

[13] Srv. A. HavlA�A?ek, a�zOtA?zka lidskA?ch a pA�irozenA?ch prA?va�?, in: www.rozmluvy.cz, 2010.

[14] L. HejdA?nek, a�zO potA�ebA� filosofickA�ho zaloA?enA� myA?lenky lidskA?ch prA?va�? (separA?t, 2001).

[15] L. HejdA?nek, a�zLidskA? prA?va a filosofiea�?, in: KA�esA?anskA? revue, 1998, A?. 6, str. 151.

[16] Tamt.

[17] Tamt., str. 152a��153.

[18] Srv. PA�A�loha A?. 1: DuchovnA� hodnoty a vA�ra, kap. A?. 3, a�zVA�ra a�� odkud a kam?a�?, str. 50.

[19] Bible, Mt 5,3a��10, KA?zA?nA� na hoA�e.

[20] L. HejdA?nek, a�zKapitoly zA�filosofickA� antropologiea�?, in: Protestant, 1991, kap. XI, a�zBytost rozumnA? a duchovnA�a�?.

[21] Srv. L. HejdA?nek, a�zBudoucnost, a�snA?pada�? a povaha tvorbya�?, in: Reflexe, A?. 22, 2001, str. 44. VA�tomto textu navrhuje autor jako pojetA� nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti i a�znepA�edmA�tnA� cA�le, tedy nA�co jako a�stentativnA�a�? (cA�le) na rozdA�l od cA�lA? pA�edem, tj. pA�edmA�tnA� danA?ch A?i stanovenA?cha�?, coA? by znamenalo vA?raznou zmA�nu pro myA?lenkovA? model a�zposlA?nA� a cA�lA? projektua�? vA�teorii managementu.

[22] DruhA?m extrA�mem proti novodobA?m mA?tA?m zaloA?enA?m na vA�deckA� objektivizaci jsou nA?vraty kA�rA?znA?m formA?m esoteriky a hledA?nA� jistot ve vA?chodnA�ch naukA?ch, kterA� pro svou nesrozumitelnost mohou evropskA�mu A?lovA�ku poskytovat iluzi a�zA�eA?enA�a�? jeho vnitA�nA�ch rozporA? a problA�mA?.

[23] NA?zor a�zvA�tA?inya�? neboli nA?zor a�zdavua�? nemusA� bA?t normA?lnA� a vA�tA?inou se A�A�dA� podle nA?zorA? vlA?dnoucA�ch elit. Pokud povaA?ujeme naA?e souA?asnA� elity za normA?lnA�, zejmA�na politickA� a ekonomickA� elity, kterA� pA�edurA?ujA� nA?zory vA�tA?iny lidA�, je diskuse o normalitA� pA�inejmenA?A�m problematickA?.

[24] Srv. A. Anzenbacher, Asvod do etiky, Praha 1994, kap. 9.1: a�zMateriA?lnA� etika hodnota�?, str. 211.

[25] M. Scheler, Formalismus vA�etice a materiA?lnA� etika hodnot, 1913.

[26] L. HejdA?nek, a�zHodnota a smrta�?, in: SetkA?nA� a odstup, Praha 2010, str. 10.

[27] Tamt.

[28] Tamt., str. 11.

[29] K. Jaspers, Asvod do filosofie, Praha 1996. RozhlasovA� pA�ednA?A?ky zA�roku 1953, III. pA�ednA?A?ka a�zObjA�majA�cA�a�?.

[30] Tamt., str. 23.

[31] Tamt., str. 24.

[32] Tamt.

[33] Tamt., str. 25.

[34] Tamt.

[35] M. Buber, JA? a Ty, Olomouc 1995, str. 7a��9. NA?sledujA�cA� citace jsou vybranA� myA?lenky, kterA?mi autor svou knihu uvA?dA�.

[36] Bible, Ex 3,14.

[37] CA�lem nA?sledujA�cA�ch vA�t je na a�zmalA�m prostorua�?, sA�rizikem zjednoduA?enA� a neporozumA�nA�, pA�iblA�A?it vA?chozA� myA?lenky filosofie nepA�edmA�tnosti L. HejdA?nka a vytvoA�it vA?chodiska pro pojetA� duchovnA�ch hodnot jako nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti.

[38] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti, Praha 1999, str. 117: a�zNenA� pochyby o tom, A?e jak vA�zA?znamu kA?zA?nA� apoA?tola Pavla na Areopagu, tak vA�AugustinovA?ch KonfesA�ch mA?me zA�etelnA? doklad pokusu
o pA�ekonA?nA� pA�edmA�tnA�ho myA?lenA� na jeho vlastnA� pA?dA�, a to vA�nejuA?A?A� souvislosti sA�pojmem a�sBA?ha�?, tj. sA�pojmem obecnA� nA?boA?enskA?m, kterA�ho si (byA? sA�jistou opatrnostA�) pomocnA� uA?ili autoA�i textA? StarA�ho zA?kona a autoA�i novozA?konnA�. StejnA� tak je zA�ejmA�, A?e pojem a�sBohaa�? nebyl prostA� pA�evzat, ale A?e byl reinterpretovA?n, pA�eznaA?ovA?n a ve svA?ch pA?vodnA�ch souvislostech omezovA?n a pA�A�mo osekA?vA?n. Proto se zdA? bA?t naprosto legitimnA� pokus najA�t za takto pA�eznaA?enA?m a deformovanA?m (A?i spA�A?e reformovanA?m?) pojmem a�sBohaa�? (kterA? je eo ipso stejnA� relativizovA?n) jA�m mA�nA�nou skuteA?nost, kterou se mA?A?eme na zA?kladA� podstatnA� odliA?nA?ch kontextA? (zbavenA?ch zejmA�na vA?ech svazkA? sA�obecnou religiozitou) pokusit pojmovA� uchopit A?i mA�nit jako a�sryzA� nepA�edmA�tnosta�?.a�?

[39] Tamt., str. 118: a�zPA�ed svA?m poA?A?tkem udA?lost veskrze nenA�, tj. nelze o nA� v A?A?dnA�m smyslu mluvit jako
o jsoucA�. Na samA�m poA?A?tku je udA?lost svou vlastnA� budoucnostA�, kaA?dA?m krokem v prA?bA�hu svA�ho uskuteA?A?ovA?nA� narA?stA? udA?lost ve svA� minulostnA� sloA?ce a ubA?vA? ve svA� sloA?ce budoucnostnA�. ZA?roveA? vA?ak zA?stA?vA? udA?lost integrovanA?m celkem, kterA? si tuto minulost i budoucnost udrA?uje pA�i sobA�, takA?e minulost
i budoucnost udA?losti jsou v jejA�m celA�m prA?bA�hu vA?dy a�spA�i toma�?, jak udA?lost a�sjesta�? (tj. jak se dA�je); jde tedy
o minulost i budoucnost a�spA�ia��toma��noua�?, tedy pA�A�tomnou. Na svA�m konci je udA?lost pouhou minulostA�, tj. svou vlastnA� minulostA�. A pak uA? udA?lost veskrze nenA�, tj. opA�t o nA� nelze v A?A?dnA�m smyslu mluvit jako o jsoucA�.a�?

[40] Tamt., str. 107.

[41] Tamt., str. 117: a�zJe totiA? zA�ejmA�, A?e a�sryzA� nepA�edmA�tnosta�? nenA� jsoucnem zejmA�na pak, A?e nenA� a�ssubjektema�?. JestliA?e budeme trvat na tom, A?e jsoucno je vA?echno, co a�sjesta�?, pak se budeme muset napA�A�A?tA� vyvarovat i vA?roku, A?e ryzA� nepA�edmA�tnost a�sjesta�?. PA�isoudA�me-li slovu a�sskuteA?nosta�? rozsah pA�ekraA?ujA�cA� obor jsoucen (tj. vA?eho toho, co a�sjesta�?), mA?A?eme ryzA� nepA�edmA�tnost vymezit jako skuteA?nost, o kterA� nelze prohlA?sit, A?e a�sjesta�?. NemusA�m jistA� pA�ipomA�nat, A?e zA�toho nikterak nevyplA?vA?, A?e ryzA� nepA�edmA�tnost je niA?A�m.a�?

[42] Tamt., str. 121: a�za�sSvA�t vcelkua�? mA?A?e bA?t ve svA� integritA� vskutku zaloA?en jenom na ryzA� nepA�edmA�tnosti, neboA? ryzA� nepA�edmA�tnost je a�sjednaa�?. NemajA�c vnA�jA?ku a jsouc ryzA�m vnitA�kem, je tA�m a�sjednA�m a celA?ma�?, kterA� PamenidA�s faleA?nA� hypostazoval jako absolutnA� jsoucno.a�?

[43] Tamt., str. 122.

[44] Bible, Sk 17,24a��28.

[45] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 123.

[46] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra, Praha 1997, str. 228: a�zPA�A�kladem takovA�ho pravA�ho celku resp. pravA� udA?losti je tA�eba urA?itA? rostlina: vA�kaA?dA� chvA�li se sA�nA� nA�co dA�je, kaA?dA?m dnem se nA?m ukazuje vA�trochu jinA� podobA�, ale vA?echny tyto podoby jsou postupnA?mi a�sstavya�? onA� rostliny, o kterA?ch o vA?ech mA?A?eme prA?vem A�A�ci, A?e a�sjsoua�?, jenom kdyA? opravdu aktuA?lnA� a�sjsoua�? hic et nunc takovA� a takovA�. TA�mto stavA?m budeme A�A�kat jsoucnosti onA� rostliny. Ale rostlina jako celek nenA� jen postupnou stA�A�dou svA?ch vlastnA�ch jsoucnostA�, ale je prA?vA� celkem. Filosofii ergo musA� eminentnA� zajA�mat, co drA?A� ony jednotlivA� jsoucnosti pohromadA� tak, A?e pA�edstavujA� nikoli pouze sA�rii, nA?brA? organickA? celek.a�?

[47] Tamt., str. 233: a�zSubjekt (neboli podmA�t) je ne-pA�edmA�t, non-objekt, tj. je to nepA�edmA�tnA? skuteA?nost.a�?

[48] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 82: a�zSubjekty neboli pravA? jsoucna jsou tA�m, co Teilhard de Chardin nazval a�sunitA�es naturellesa�?; jeho termA�n dobA�e vystihoval okolnost, A?e tato jsoucna jsou jakA?msi integrovanA?m celkem, jakousi jednotou vnitA�nA� zaloA?enou a udrA?ovanou. ZA?kladnA�mi typy pA�irozenA?ch jednotek jsou napA�. atomy, molekuly, velkA� molekuly, buA?ky, mnohobunA�A?nA� organismy; zatA�mco otevA�enou otA?zkou je svA�t subatomA?rnA�ch a�sA?A?stica�?.a�?

[49] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra,A� str. 234a��235: a�zSubjekt totiA? je skuteA?nostA�, kterA? a�sje umA�stA�naa�? A?i a�sstojA�a�? ven zA�udA?losti, tj. jednak ven zA�kaA?dA� jejA� aktuA?lnA� jsoucnosti, ale takA� ven zA�kaA?dA� jejA� jsoucnosti vA?bec. O tA�to vyklonA�nosti do budoucnosti a o tomto postoji ven zA�udA?losti vA?bec mA?A?eme mluvit jako o ex-sistenci. A zatA�mco dA�jA�cA� se udA?lost je vA�kaA?dA� svA� aktuA?lnA� jsoucnosti a�sjsoucA�-tua�?, subjekt je protivou vA?eho a�sjsoucA�ho-tua�? jako to, co a�sstojA� vena�? zA�kaA?dA�ho a�stua�?.a�?

[50] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 107: a�zK onA� bytostnA� promA�nA� dochA?zA� vA�tom momentu reflexe, kdy subjekt sA?m sebe opouA?tA�, kdy se nechA?vA? za sebou, kdy se ocitA? mimo sebe, kdy vyA?nA�vA?, trA?A�, vystupuje ze sebe; A�eA?tina mA�la pro toto vystoupenA� ze sebe slovo a�sek-stasisa�?, jeA? latina pA�eklA?dala slovem a�sex-sistenciaa�? (oba tyto termA�ny se vA�evropskA?ch jazycA�ch zachovaly, ale jejich vA?znam se povA?A?livA� posunul). Pouze vA�momentu a�sek-stasea�? (a tudA�A? pouze vA�rA?mci reflexe) dochA?zA� kA�jakA�musi a�ssetkA?nA�a�? subjektu sA�poslednA�m zdrojem kaA?dA� aktivity a kaA?dA�ho udA?lostnA�ho dA�nA� vA?bec, tedy i se zdrojem kaA?dA�ho subjektu (neboA? subjekt je jen zvlA?A?tnA�m zpA?sobem strukturovanou udA?lostA�); tA�m je ryzA� nepA�edmA�tnost.a�?

[51] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra,A� str. 235: a�zJestliA?e subjekt nenA� nA�jakou samostatnou skuteA?nostA�, nezA?vislou na pA�A�sluA?nA� udA?losti ani na tA�le, jejichA? je subjektem, a jestliA?e nenA� ani A?A?dnou jejich sloA?kou ani produktem, nebylo by pA�A�padnA� mluvit o tom tak, A?e udA?lost (resp. jejA� tA�lo) sama sebe pA�esahuje, pA�ekraA?uje prA?vA� vA�tomto subjektu. Docela naopak musA� bA?t subjekt ke svA� ex-sistenci vyvolA?n a povolA?n. Subjekt na toto vyvolA?nA� odpovA�dA? aktem, jA�mA? sA?m sebe zaloA?A� a ustavA�.a�?

[52] Tamt.: a�zVztah mezi subjektem a mezi vA?zvou, kterA? jej vyvolala a vyvolA?vA? k ex-sistenci, nazveme vA�rou. DA?vodem pro to nA?m je prostA? fakt, A?e tu nachA?zA�me jedinA? pA�A�pad vA�nA�kterA�m zA�koA�enA? evropskA?ch tradic, kterA? svA�dA?A� o obdobnosti toho, jak se A?lovA�k ve svA�m vA�domA� vystavuje onA� skuteA?nosti, kterou jsme uA? naznaA?ili: obdarovanA? je sA?m svA?m darem; obdarovanA? byl sA?m sobA� dA?n jako dar; stal se sA?m sebou tA�m, A?e si nechal sebe dA?t jako dar.a�?

[53] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 149: a�zSkuteA?nost je zaloA?ena pluralitnA� resp. multiplicitnA�. Labilnost nicoty se projevuje primA?rnA� vznikA?nA�m a zanikA?nA�m primordiA?lnA�ch udA?lostA� (z hlediska mikrofyziky lze mluvit o vznikA?nA� a zanikA?nA� virtuA?lnA�ch A?A?stic a kvant, aniA? bychom obojA� rovinu chtA�li pA�edA?asnA� identifikovat). KaA?dA? udA?lost (a tudA�A? takA� kaA?dA? promordiA?lnA� udA?lost) je kusem a�sskuteA?nA�hoa�? dA�nA� kvantovA� povahy, coA? znamenA?, A?e mA? svA?j poA?A?tek, prA?bA�h a konec.a�?

[54] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra,A� str. 235a��236: a�zSubjekt konstituuje sA?m sebe aktem vA�ry, kterA? mu vA?ak nutnA� pA�edchA?zA�. Subjekt se konstituuje svou odpovA�dA� na svou vyvolanost a povolanost, ale je to tato vyvolA?vajA�cA� a po-volA?vajA�cA� vA?zva, kterA? nutnA� pA�edchA?zA� kaA?dA� subjektivnA� odpovA�di, a tedy i samotnA� konstituci subjektu. Akt vA�ry je skuteA?nost paralogickA? (z hlediska A?kolskA� logiky), a proto se tu lA?me a troskotA? tradiA?nA� logickA� uvaA?ovA?nA�.a�?

[55] Tamt., str. 236: a�zBez aktu vA�ry nenA� subjektu, bez subjektu nenA� A?A?dnA�ho aktu, A?A?dnA� akce, bez akce nenA� moA?nA? vazba mezi udA?lostmi, tj. nenA� moA?nA? reaktibilita, bez reaktibility nenA� moA?nA? svA�t ani A?A?dnA? vnitrosvA�tnA? skuteA?nost. Aktem vA�ry resp. nesA?etnA?mi akty vA�ry je spolukonstituovA?n svA�t. a�sVA�raa�? vA�tomto pojetA� je tedy vA?raznA?m kosmologickA?m pojmem, odkazujA�cA�m ke skuteA?nosti: kA�vA�A�e jako kosmickA�mu faktoru.a�? … a�zJedinA� moA?nA� A�eA?enA� problA�mu konstituce subjektu je po mA�m soudu toto: subjekt je ve svA� ex-sistenci ustaven a upevA?ovA?n akty vA�ry.a�?

[56] Disputace sA�L. HejdA?nkem o jeho filosofii nepA�edmA�tnosti se konala dne 21. 6. 2004 na EvangelickA� fakultA� UK vA�Praze. CelA? disputace byla otiA?tA�na vA�A?asopise Reflexe 28/2006. KA�disputaci pA�edloA?il L. HejdA?nek nA?sledujA�cA� teze.

[57] TA�matem hebrejskA� vA�ry a nepA�edmA�tnosti starozA?konnA�ho Boha se celoA?ivotnA� zabA?vA? theolog a religionista
M. BalabA?n, napA�. vA�dA�lech HebrejskA? vA�ra, VA�ra a�� nebo osud? a TA?zA?nA� po budoucA�m. PojetA� a�zvA�rya�? u M. BalabA?na lze shrnout tak, A?e vA�ra vA�hebrejskA�m myA?lenA� nenA� nA�jakA� pA�esvA�dA?ovA?nA� o nA�A?em, tA�eba o BoA?A� existenci, je to jistota (hebrejsky: a�z-m-na�?; A?ti amana), A?e slovo BoA?A� otvA�rA? cestu kA�budoucnosti, A?e je samo Budoucnost. SpolehnutA� na tuto jistotu vybavuje A?lovA�ka vA�ry tak, A?e odolA? tlakA?m zvnitra i zvenA?A�. HebrejskA� pojetA� smA�A�uje
k a�zvA�A�e bez pA�edmA�tua�? a�� kA�vA�A�e jako takovA�, a tA�m vlastnA� popA�rA? vA�ru v (!) Boha. Jde o jistotu, kterA? se mA? osvA�dA?it vA�krizi, ve chvA�li ohroA?enA� zA?kladu A?ivota. VA�ra tedy znamenA? pevnou dA?vA�ru a spolehnutA�, jistotu, jeA? se neopA�rA?
o rozumovA� dA?kazy.

[58] L. HejdA?nek, a�zJeA?A�A? jako vA?zvaa�?, in: Souvislosti, revue pro literaturu a kulturu, 1990, A?. 4. A?lA?nek byl reakcA� na anketnA� otA?zku: a�zCo pro VA?s znamenA? JeA?A�A? Kristus?a�?: a�z… jA�t a�sve stopA?cha�? JeA?A�A?ovA?ch neznamenA? se do nA�ho a�svA?A�vata�? a ztotoA?A?ovat se s nA�m, ale pokusit se pochopit, co by asi on dA�lal a A�A�kal v naA?A� situaci. … A?ijeme vA�dobA� novA� nA?boA?enskA� a mytizujA�cA� vlny; mnozA� chtA�jA� A?A?bla vyhA?nA�t Belzebubem. JeA?A�A? je nA?m vzorem, jak nA?boA?enskA?m vlnA?m a filosofickA?m (pA�esnA�: pseudofilosofickA?m) mA?tA?m A?elit a jak je pA�ekonA?vat, ne jak sA�nimi uzavA�rat shnilA� kompromisy.a�?

[59] D. Bonhoeffer, Na cestA� k svobodA�, Praha 1991, str. 249: a�zBA?h, kterA? je sA�nA?mi, je BA?h, kterA? nA?s opouA?tA�! BA?h, kterA? nA?s nechA?vA? A?A�t ve svA�tA� bez pracovnA� hypotA�zy Boha, je BA?h, pA�ed nA�mA? trvale stojA�me. PA�ed Bohem
a sA�nA�m A?ijeme bez Bohaa�?, str: 263: a�zNA?A? vztah kA�Bohu nenA� a�snA?boA?enskA?a�? vztah kA�nejvyA?A?A�, nejmoudA�ejA?A�, nejlepA?A� bytosti, jakou si mA?A?eme pA�edstavit a�� to nenA� pravA? transcendence a��, ale je to novA? A?ivot v a�sbytA� pro druhA�a�?, vA�A?A?asti na bytA� JeA?A�A?ovA�.a�?

[60] E. LA�vinas, Etika a nekoneA?no, Praha 1994 (Rozhovory vA�RadioFrance zA�roku 1982), str. 183: a�za�� jsem odpovA�dnA? i za svA� pronA?sledovA?nA�, jemuA? jsem vystaven. Ale jenom jA?! Moji a�sblA�zcA�a�? nebo a�smA?j nA?roda�?, to uA? jsou ti druzA� a pro nA� A?A?dA?m spravedlnost.a�?

[61] ZtotoA?nA�nA� a�zryzA� nepA�edmA�tnostia�? sA�Pravdou navrhuje ve svA�m dA�le L. HejdA?nek, coA? mA? svA� odA?vodnA�nA� jak vzhledem kA�biblickA� tradici, tak i A?eskA?m dA�jinA?m.

[62] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 112.

[63] Tamt., str. 158a��159: a�zReflexe je myA?lenkovA? a�sobrata�? (flexio), kterA? mA?A?e bA?t opakovA?nA� (re-) a jA�mA? se myA?lenkovA� zamA�A�ujeme nikoli ve shodA� se svou akcA� na nA�co vnA�jA?A�ho (napA�. na nA�jakA? vnA�jA?A� pA�edmA�t nebo situaci apod.), nA?brA? na tuto akci samu …. Subjektu se proto jakA?koli a�svnA�jA?A�a�? skuteA?nost mA?A?e jevit jako takovA? jen dA�ky reflexi; a takA� pouze vA�reflexi je moA?nA�, aby se subjekt jevil sA?m sobA� jako subjekt.a�?

[64] Tamt., str. 107: a�zK setkA?nA� sA�ryzA� nepA�edmA�tnostA� mA?A?e dojA�t pouze tam, kde otevA�enost subjektu je vyhnA?na do extrA�mu, totiA? kde subjekt pA�estA?vA? bA?t sA?m sobA� pA�ekA?A?kou a zatA�A?enA�m, kdy uA? nikterak nepotvrzuje ve svA� akci sA?m sebe, nA?brA? otvA�rA? se, aby sA?m sebe vA�novA�m postavenA� pA�ijal vA�bytostnA� promA�nA�, kterA? se odehraje vA�jeho jA?dru (A?i spA�A?e sA�jeho jA?drem), a kterA? teprve vA�druhA�m sledu na sebe bere nA�co zA�dA�A�vA�jA?A� povahy, jiA? subjekt
v a�sek-stasia�? nechal za sebou a kA�nA�A? se obrA?til zA?dy.a�?

[65] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra,A� str. 240.

[66] L. HejdA?nek, a�zReflexe vA�ry ve StarA�m zA?konA�a�?, in: Filosofie a vA�ra, Praha 1997, str. 216a��217.

[67] E. RA?dl, AstA�cha zA�filosofie, Praha 1969, edice VA?hy: a�zNemA?me pravdu, A�ekl bych, nA?brA? pravda mA? nA?s; neustanovujeme ji, nA?brA? rodA�me se do nA�a�?, str. 12.

[68] L. HejdA?nek, a�zO potA�ebA� filosofickA�ho zaloA?enA� myA?lenky lidskA?ch prA?va�?, 2001 (separA?t).