PhDr. Dagmar Rýdlová, CSc

Dagmar Rýdlová
Filosofka a nadační manažerka, narozena 28. března 1947 ve východočeském Náchodě. Je tajemnicí Nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“.

O sobě

Narodila se ve východočeském Náchodě. Má o šest let mladší sestru, která je mentálně retardovaná. Byla vedena, aby za ni cítila odpovědnost a pečovala o ni, což ji celoživotně pozitivně ovlivnilo. Vystudovala filosofii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvovala v roce 1970. Šťastných pět let, které prožila v intelektuálně podnětném prostředí, kde měla možnost se stýkat s prof. Kosíkem,  prof. Patočkou, doc. Peškovou, doc. Červinkou, doc. Mlezivou, prof. Polišenským a mnoha dalšími osobnostmi, znamenalo rozhodující celoživotní orientaci. Na fakultě se spřátelila s mnoha vrstevníky, osudově s Janou Černou a Janou Hronovou. V obou případech to bylo a je přátelství na celý život. Po roce 1970 krátce učila filosofickou propedeutiku a historii na gymnáziích v Praze. V roce 1971, na základě konkurzu, byla přijata do Výzkumného centra ČVUT, kde se podílela na sociologických výzkumech mládeže až do jeho zrušení v roce 1977. Pak pracovala jako sekretářka na katedrách Elektrotechnické fakulty ČVUT a na rektorátu ČVUT. V roce 1982 absolvovala půlroční stáž na MGU v Moskvě a do roku 1997 pak působila jako odborná asistentka nejprve marxistické filosofie, po roce 1989 filosofie a aplikované psychologie na Elektrotechnické fakultě ČVUT, Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT a krátce i na Fakultě sociálních věd UK. V roce 1987 začala pracovat, nejprve na částečný, posléze na plný úvazek v Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Po roce 1989 se podílela na obnovení nadační činnosti a její zaměření na podporu především vysokoškolských studentů. Tato činnost ji naprosto uspokojovala, uspokojuje a doufá, že ještě dlouho uspokojovat bude. Je vdaná a má dospělého syna.

O své tvorbě

Nadání, Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových je nejstarší českou nadací a byla Dr. Josefem Hlávkou založena dne 25. ledna 1904.
Činnost Nadání byla po celou dobu nepřetržité právní kontinuity úzce spojena s osudy české společnosti. Společenské změny zasáhly hluboce do koncepce a činnosti Nadání, zvláště po roce 1939 a 1948. Po vzniku samostatné republiky v roce 1918 se podařilo navázat na koncepci i reálnou činnost Nadání, jak ji stanovil Josef Hlávka ve své poslední vůli a v nadační listině. Nadání bylo výhradním dědicem veškerého jmění Josefa Hlávky, které mělo sloužit vzdělanosti českého národa. Nadání tak mělo podporovat „Českou Akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze“, „Studentské koleje českých vysokých škol pražských“ a Národohospodářský ústav. I když finanční a ekonomický otřes spojený s průběhem I. světové války znehodnotil majetkovou podstatu Nadání, činnost Nadání od roku 1904 až do roku 1939 byla pro českou společnost a její vzdělanost velkým přínosem. Jenom podpora 3 a půl tisíce vysokoškolských studentů ubytovaných zdarma na Hlávkově koleji znamenala otevření cesty ke vzniku a uplatnění české inteligence v naší společnosti a jejího pozitivního vlivu téměř až do dnešních dnů. Význam myšlenkového odkazu Josefa Hlávky a reálná činnost Nadání do roku 1939 ovlivnila i osudy Nadání po roce 1945. V roce 1953 byly rozhodnutím vlády zrušeny všechny české nadace s výjimkou Nadání J., M., a Z. Hlávkových, jemuž byla ponechána možnost formální existence s určitým vlastivědným posláním a torzem původní majetkové podstaty. V roce 1954 byl za tragických okolností zrušen Národohospodářský ústav. Studentskému spolku pražských vysokoškoláků byla odňata kolej Josefa Hlávky a převedena do vlastnictví československého státu.
V současné době Nadání spravuje nadační jmění, především v podobě nemovitostí, zejména zámek Josefa Hlávky v Lužanech u Přeštic a nadační domy v Praze. Výnosy z pronájmů slouží na pokrytí všech nutných nákladů spojených s nadační činností, správou i zvelebováním majetku. Výnosy umožňují nezávislé finanční zajištění nadačního programu, který vychází z myšlenkového odkazu zakladatele Nadání.
Nadání se ve své činnosti opírá o dobrou spolupráci s vedeními pražských vysokých škol a Akademie věd České republiky, od nichž přijímá významné podněty pro svoji nadační činnost. Tradičně dobré pracovní kontakty má Nadání s Rakouským kulturním institutem a Francouzským kulturním institutem.
Od roku 1991 přiznala správní rada Nadání vynikajícím studentům zejména pražských vysokých škol a mladým vědeckým pracovníkům a umělcům nadační příspěvky v celkové výši více než 55 milionů korun českých. V ediční řadě Národohospodářského ústavu bylo vydáno 79 odborných studií.