HledA?nA� duchovnA�ch hodnot

(kvA�ten 2012)

NachA?zA�me se v hlubokA� spoleA?enskA� i duchovnA� krizi. Pokud se nebudeme ptA?t po tom, jakA? je nA?A? zpA?sob myA?lenA� a kde bereme svA? myA?lenkovA? vA?chodiska, co je to niternost a jakA� hodnoty to vlastnA� vyznA?vA?me, bude vA�tA�zit tzv. a�zzdravA? rozuma�?, kterA?m se snaA?A�me pA�ekonat svou nevzdA�lanost a tA�m i nejistotu, ve kterA� hrubA� zjednoduA?ujeme to, co se dA�je, a odsouvA?me A�eA?enA� osobnA�ch i spoleA?enskA?ch problA�mA?.

NechA?vA?me se strhnout svA�tem vA�cA� neboli pA�edmA�tnou skuteA?nostA�, i kdyA? tuA?A�me, A?e skuteA?nost nenA� pouze tA�m, co jest, ale tA�m, co se dA�je, co se uskuteA?A?uje, co teprve pA�ichA?zA� v udA?lostech z budoucnosti. V naA?em svA�tA� vA�tA�zA� fakta a jejich interpretace nad vznikajA�cA�mi a dA�jA�cA�mi se udA?lostmi, neboli latinskA� factum nad fiens.[1] ZaA?ali jsme A?A�t ve svA�tA� vA�cA�, kde i svA�t a A?lovA�k jsou pouhA?mi vA�cmi.

PravA? skuteA?nost je vA?ak fiens, nikoli factum. Pokud tedy skuteA?nost pojmeme jako fiens neboli udA?lostnA� dA�nA�, pak vA?echno, co se prA?vA� uskuteA?A?uje, se dA�je a uskuteA?A?uje v udA?lostech, kde a�zkaA?dA? udA?lost zaA?A�nA? jako cosi vnitA�nA�ho, niternA�ho, nejsoucA�ho neboli nepA�edmA�tnA�ho, co se teprve v prA?bA�hu jejA�ho dA�nA� uskuteA?A?uje, zvnA�jA?A?uje, a tA�m zpA�edmA�tA?uje.a�?[2]

a�zRyzA� nepA�edmA�tnosta�? a vA�ra

Pokusme se o pA�edstavu, A?e poslednA�m pA?vodcem kaA?dA� udA?losti je a�zryzA� nepA�edmA�tnosta�?,[3] kterA? nemA? vnA�jA?ku a je ryzA�m vnitA�kem. Je tA�m a�zjednA�m a celA?ma�?[4] a z jejA� moci kaA?dA? A?ivA? bytost A?ije. A?ivA� bytosti, tedy i A?lovA�k, jsou pravA?mi udA?lostmi, kterA� jsou vnitA�nA� sjednoceny v ryzA� nepA�edmA�tnosti. A vA?echny udA?losti jsou uskuteA?A?ovA?ny prostA�ednictvA�m vzA?jemnA?ch akcA� a reakcA� pravA?ch udA?lostA�.

Z hlubin nepA�edmA�tnosti jsme ve svA�m nitru oslovovA?ni a vyzA?vA?ni nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami, kterA� pA�ichA?zejA� z budoucnosti. Tato ve vA�domA� tA�A?ce uchopitelnA? tuA?enA� jsou jakA?msi sepA�tA�m mezi A?lovA�kem, kterA? se tomuto dA�nA� mA?A?e ve svA�m nitru otevA�A�t, a nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami, jeA? ho oslovujA� a povolA?vajA� k aktivnA�mu A?ivotu. UdA?lostnA� dA�nA�, ve kterA�m je A?lovA�k oslovovA?n a povolA?vA?n nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami, nazvA�me vA�rou. MusA�me ale obezA�etnA� rozliA?ovat mezi vA�rou jako udA?lostnA?m dA�nA�m a reflexA� vA�ry, tedy tA�m, jak na nepA�edmA�tnA� vA?zvy reagujeme ve svA?ch myA?lenkA?ch.

Pokud tedy za pA?vodce udA?lostnA�ho dA�nA� oznaA?A�me ryzA� nepA�edmA�tnost, pak nA?A? vztah k tA�to ryzA� nepA�edmA�tnosti nemA?A?e bA?t vztahem ve smyslu obrA?cenA� se k nA�jakA�mu pA�edmA�tu, protoA?e o ryzA� nepA�edmA�tnosti nemA?A?eme A�A�ct, A?e a�zjesta�?. VA�ra nenA� vA�rou a�zv nA�coa�?, neboA? z vA�ry a ve vA�A�e A?lovA�k A?ije. VA�ra je tedy spA�A?e A?ivotnA� cestou, na kterA� se spolA�hA? na to jedinA� spolehlivA�[5] a je v nA�m dA?vA�ra a jistota, kterA? se neopA�rA? o rozumovA� dA?kazy. Pokud ale A?lovA�k a�zmA? A?istA� srdce, pA?sobA� pokoj a obA�tovA?vA? se pro spravedlnosta�?,[6] nachA?zA� tu pravou cestu a naplnA�nA� svA�ho A?ivotnA�ho poslA?nA�.

MA�li bychom se ptA?t spA�A?e svA�ho srdce A?i svA�ho nitra, k A?emu nA?s tato tuA?enA� A?i nepA�edmA�tnA� vA?zvy vyzA?vajA�, neboA? jak napsal B. Pascal, a�zsrdce mA? svA� dA?vody, o nichA? rozum nemA? tuA?enA�a�?.[7] VnitA�nA� sjednocenA? A?lovA�k neA?ije pouze ve svA�m rozumu, ale v jednotA� rozumu a srdce neboli svA�ho nitra. TakovA? A?lovA�k hledA? duchovnA� hodnoty a odpovA�dA? svA?mi myA?lenkami, slovy a skutky nepA�edmA�tnA?m vA?zvA?m, kterA� ho oslovujA�. ZA?roveA? je schopen si toto niternA� dA�nA� neboli vA�ru uvA�domovat a reflektovat. V reflexi se otevA�rA? a pA�ibliA?uje k druhA�mu A?lovA�ku, a tA�m i sA?m k sobA� samA�mu. OtevA�rA? se i tomu, co ho a�zobjA�mA?a�?[8] a utvA?A�A�.

VA�ra jako niternA� dA�nA�, nepA�edmA�tnA� vA?zvy a duchovnA� hodnoty jsou vyjA?dA�enA�m nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti, kterA� se nemA?A?eme zmocnit svA?m souA?asnA?m zpA?sobem myA?lenA�, ale mA?A?eme ji pA�ipustit a otevA�A�t se jA�. ProtoA?e a�zteprve tam, kde je A?lovA�k schopen se otevA�A�t vA?A?i tA�to pA�ichA?zejA�cA� nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti, se stA?vA? bytostA� odpovA�dnou, a tA�m duchovnA�.a�?[9]

DuchovnA� hodnoty

Ve filosofii E. RA?dla je a�zzdrojem zmA�ny a hlavnA� zdrojem aktivity a tvoA�ivosti a�ssvA�t hodnota�?, resp. to, co bA?ti mA?a�?.[10] Pokud vA?znam slova duchovnA� pojmeme jako niternA? neboli nepA�edmA�tnA?, pak duchovnA� hodnoty jsou nepA�A�mA?m vyjA?dA�enA�m toho, co bA?ti mA?, co mA?A?eme pouze tuA?it a po A?em mA?A?eme touA?it. DuchovnA� hodnoty jsou tedy tA�m, k A?emu se mA?A?eme pouze pA�ibliA?ovat estetickA?mi, etickA?mi a filosofickA?mi hodnotami.

PA�i stanovovA?nA�, vyznA?vA?nA� a dodrA?ovA?nA� estetickA?ch, etickA?ch a filosofickA?ch hodnot se mA?A?eme vzA?jemnA� vA�domA� dorozumA�t a shodnout, ale tyto hodnoty nejsou tA�m, co by skuteA?nA� sjednocovalo naA?e lidskA� spoleA?enstvA�. Pouze nA?m umoA?A?ujA� vytvoA�enA� vnA�jA?A�ch pravidel a norem pro naA?e souA?itA�, pro organizovanA� A?itA� ve spoleA?nosti. Naproti tomu spoleA?nA� hledA?nA� duchovnA�ch hodnot, kde dA?raz je na hledA?nA� nevyjA?dA�itelnA�ho, ale hledatelnA�ho, nA?m mA?A?e napomoci hledat to, co bA?ti mA?. Nejenom ve smyslu etickA�m, ale ve smyslu hledA?nA� celkovA� A?ivotnA� orientace a naplA?ovA?nA� A?ivotnA�ho poslA?nA�.

Pravda jako duchovnA� hodnota

TA�m, A?e je A?lovA�k obdaA�en vA�domA�m a jazykem, umoA?A?ujA� mu slova, aby rozumA�l sA?m sobA�, dorozumA�l se s druhA?m A?lovA�kem a snaA?il se porozumA�t nepA�edmA�tnA?m vA?zvA?m, kterA� ho oslovujA�. MusA� se vA?ak mA�t na pozoru, zda nejenom dobA�e rozumA�l, ale i porozumA�l, tedy zvnitA�nil to, A?emu rozumA�. A nemA�l by podlA�hat iluzi, A?e a�zmA? pravdua�?. Pokud naopak pravdu pojmeme ve smyslu duchovnA�ch hodnot, tedy ve smyslu nevyjA?dA�itelnA�ho, a tA�m nepopsatelnA�ho, kterA�mu se vA?ak mA?A?eme otevA�A�t a pA�ibliA?ovat, pak mA?A?eme spolu s E. RA?dlem A�A�ct, A?e a�znemA?me pravdu, nA?brA? pravda mA? nA?s; neustanovujeme ji, nA?brA? rodA�me se do nA�a�?.[11] A?lovA�k je ve svA�m nitru schopen se takovA�to PravdA� otevA�A�t a odevzdat a nechat jA� urA?it svA?j A?ivot, tedy spolehnout se na to jedinA� spolehlivA�. HledA?nA� Pravdy pak nespoA?A�vA? jen v poznA?nA� a poznA?vA?nA�, ale pA�edevA?A�m v naplA?ovA?nA� poslA?nA� individuA?lnA�ho A?ivota, kdy se A?lovA�k teprve stA?vA? sA?m sebou.

Pokud by souA?asnA? A?lovA�k ztotoA?nil ryzA� nepA�edmA�tnost s Pravdou, pak by tato Pravda byla tA�m, co bA?ti mA?, tA�m, co je skuteA?nA�jA?A� neA? to, co jest. Potom vA?e, co pA�ichA?zA� z budoucnosti, mA? prioritu pA�ed tA�m, co tu je jako danA�. V tA�to ryze nepA�edmA�tnA� PravdA� by mohl bA?t lidskA? svA�t nepA�edmA�tnA�, a tedy budoucnostnA� sjednocen nebo alespoA? organizovA?n.

Museli bychom ale respektovat to, A?e a�zneexistuje A?A?dnA? moA?nost aktivnA�ho, A?i dokonce uzurpujA�cA�ho pA�A�stupu k ryzA� nepA�edmA�tnosti, ale existuje zkuA?enost onoho umlknutA�, onoho zapA�enA� sebe samA�ho a ztiA?enA� tA� ruA?ivA� a pA�ekA�iA?ujA�cA� hluA?nosti lidskA�ho A?itA� a myA?lenA�, abychom mohli zaslechnout oslovujA�cA� vA?zvu toho, co (jeA?tA�) nenA� a A?emu musA�me propA?jA?it nejen svA?j hlas, ale sama sebe, aby ten tichA? hlas mohl bA?t uslyA?en, vysloven a uposlechnut.a�?[12]

NormA?ly jako duchovnA� hodnota

Pokud nejsme schopni pA�ijmout jako duchovnA� hodnotu takto pojatou Pravdu, protoA?e je v nA?s pA�A�liA? a�zzakoA�enA�naa�? pravda ve smyslu A�eckA� pravdy (alA�theia), kterA? znamenA? odkrytost,[13] pak duchovnA�mi hodnotami mohou bA?t a�znormA?lya�?,[14] ke kterA?m by se mA�ly pA�ibliA?ovat nA?mi vyjA?dA�enA� normy pro normalitu neboli normA?lnA� A?ivot. Normalita je pojA�mA?na buA? tak, A?e nepsanA� normy vychA?zejA� z pA�irozenosti A?lovA�ka a z opravdovosti jeho citA? a pocitA?, nebo jsou normy vytvoA�eny experty A?i prA?vnA�mi pA�edpisy. Co kdyA? je lidskA? normalita spA�A?e smA�A�ovA?nA�m a pA�ibliA?ovA?nA�m k normA?lA?m, kterA� jsou urA?ovA?ny tA�m, co nA?s objA�mA? a co nA?s vyzA?vA??

To, k A?emu jsme vyzA?vA?ni, je nejenom hledA?nA� Pravdy, ale i pokoje a spoleA?enstvA� zaloA?enA�m na spravedlnosti. Pokud se A?lovA�k, pA�i uvA�domA�nA� a znalosti dA�jinnA?ch souvislostA�, otevA�rA? nepA�edmA�tnA?m normA?lA?m a pA?sobA� pokoj, vstupuje do a�zsetkA?nA�a�?[15] a ocitA? se v lidskA�m spoleA?enstvA�, kterA� by mA�lo smA�A�ovat ke spravedlnosti a vzA?jemnA� A?ctA�. K A?ctA�, kterA? znamenA? trvalA? vztah ocenA�nA� druhA�ho, coA? se projevuje dobrovolnA?m sebeomezenA�m v jednA?nA� vA?A?i nA�mu.

MyA?lenkovA?m vA?chodiskem pro pojetA� duchovnA�ch hodnot jako normA?lA? by mA�lo zA?stat to, co bylo dobrA� v naA?ich tradicA�ch, aA? uA? to byla starozA?konnA� pA�ikA?zA?nA�,[16] PlatA?novy zA?kladnA� ctnosti a v kA�esA?anskA� dobA� vytvoA�enA? model ctnostA� a hA�A�chA?.[17] MA�li bychom si vA?ak pA�ipustit i to, co pA�edpovA�dal theolog D. Bonhoeffer ve svA?ch dopisech z nacistickA�ho vA�zenA�, A?e nastA?vA? doba, kdy evropskA? A?lovA�k bude A?A�t bez Boha. Ale zA?roveA? nA?s vyzA?val k hledA?nA� Boha bez Boha a k novA�mu A?ivotu v a�zbytA� pro druhA�a�?.[18]

K tomu, abychom se mohli stA?t opravdovA?mi a poctivA?mi lidmi, nA?m nestaA?A� pouze dodrA?ovat pA�edpisy a ZA?kon, protoA?e podle toho, jakA?m zpA?sobem se otevA�rA?me a pA�ibliA?ujeme nepA�edmA�tnA?m normA?lA?m, kterA� nejsou vA?tvorem A?lovA�ka, podle toho vypadA? nA?A? spoleA?nA? svA�t. Pokud je lidskA? normalita urA?ovA?na normA?ly a nikoliv jenom normami, a�zpak nenA� dA?na, ale stA?le jeA?tA� se utvA?A�A� a dotvA?A�A�a�?.[19]

LidskA? prA?va a spravedlnost jako duchovnA� hodnota

Tak jako nA?s v A?ivotA� trA?pA� a pobuA�uje to, co je nenormA?lnA�, tak jeA?tA� vA�ce to, co je nespravedlivA�. Ve svA�m nitru jsme vyzA?vA?ni k tomu, abychom usilovali o pokojnA� souA?itA� s druhA?mi lidmi a o lepA?A� svA�t, ve kterA�m bude vA�tA�zit prA?vo a spravedlnost. TouA?A�me po blA�zkosti, jistotA� a radosti, kterA� pA�ichA?zejA� ve chvA�lA�ch, kdy nejsme v rozporu se svA?m nitrem a A?ijeme v opravdovA�m spoleA?enstvA� s blA�zkA?mi lidmi. Kdy A?ijeme v lidskA�m spoleA?enstvA�, ve kterA�m by mA�li silnA�jA?A� respektovat dA?stojnost, prA?va a svobody slabA?A�ch a ve kterA�m se uA?A�me, co je to svoboda a odpovA�dnost. ProtoA?e svobodnA?mi a odpovA�dnA?mi lidmi se nerodA�me, ale stA?vA?me se jimi prA?vA� v tA�chto spoleA?enstvA�ch, pA�edevA?A�m ve svA?ch rodinA?ch a se svA?mi pA�A?teli a uA?iteli. Pokud i lidskA? prA?va a spravedlnost pojmeme jako nepA�edmA�tnA� vA?zvy,[20] kterA� k nA?m pA�ichA?zejA� z budoucnosti a na kterA� mA?me a musA�me odpovA�dat, pak a�zvA?echno pozitivnA� prA?vo je jen lidskou odpovA�dA� na vA?zvu k aktivnA�mu, praktickA�mu respektu k pA�ichA?zejA�cA�m a kaA?dou naA?i aktivitu pA�edchA?zejA�cA�m zA?kladnA�m prA?vA?ma�?.[21]

Podle L. HejdA?nka mA? myA?lenka zA?kladnA�ch, tj. primA?rnA�ch a naprosto nezadatelnA?ch lidskA?ch prA?v smysl jen za pA�edpokladu, A?e principiA?lnA� rozliA?A�me tzv. zA?kladnA� (fundamentA?lnA�) prA?va od prA?v zA?konnA?ch, legA?lnA�ch, tj. ode vA?ech pokusA? o jejich formulaci A?i vyjA?dA�enA�.[22] Formulace, A?e se lidA� rodA� svobodnA� a sobA� rovnA� v dA?stojnosti a prA?vech, mA? podle nA�j nA?sledujA�cA� smysl: a�zJe to zA?vazek dospA�lA?ch, A?e budou stA?t pA�i svA?ch narozenA?ch dA�tech, a je to takA� zA?vazek silnA?ch, A?e budou respektovat dA?stojnost, prA?va a svobody slabA?A�ch, aby tak proti pA�irozenA� nerovnosti postavili spoleA?nost nea��pA�irozenou a nea��pA�A�rodnA�, ale zato lidskoua�?.[23] V jeho pojetA� spoA?A�vajA� lidskA? prA?va, pravda, spravedlnost atd. v tom, A?e pA�ichA?zejA� z budoucnosti jako vA?zvy, na kterA� my lidA� mA?me a musA�me odpovA�dat. HovoA�A� o lidskA?ch prA?vech, kterA? a�znemA?mea�?, ale kterA? a�zmajA� nA?sa�?, jichA? nejsme a�zpA?vodci, ale jen A?A?astnA�kya�?. TakovA? prA?va neustanovujeme, nA?brA? se do nich rodA�me, a�zjsou tu dA�A�ve, neA? jsme se narodilia�?.[24] LidskA? prA?va a spravedlnost jsou dalA?A�mi duchovnA�mi hodnotami, na kterA?ch a�zstojA� a padA?a�? nA?A? svA�t.

DuchovnA� hodnoty jako spoleA?nA� tA�ma dialogu

Pokud hledA?nA� duchovnA�ch hodnot budeme chA?pat jako snahu o porozumA�nA� nepA�edmA�tnA?m vA?zvA?m, kterA� kaA?dA�ho z nA?s jinA?m zpA?sobem oslovujA�, pak budeme schopni pA�ijmout bez sloA?itA?ch filosofickA?ch interpretacA� alespoA? to, A?e skuteA?nost, kterA? se dA�je v neustA?lA?ch zmA�nA?ch a uskuteA?A?uje v udA?lostech, mA? svou pA�edmA�tnou i nepA�edmA�tnou strA?nku a duchovnA� hodnoty jsou nA�A?A�m, k A?emu smA�A�ujeme a A?A�m nepA�A�mo vyjadA�ujeme nepA�edmA�tnou strA?nku tA�to skuteA?nosti. A hledA?nA� duchovnA�ch hodnot nA?m mA?A?e pomoci ke sjednocovA?nA� lidskA�ho spoleA?enstvA�, ve kterA�m A?ijeme, a pA�i stanovovA?nA� spoleA?nA?ch cA�lA?, kdy budeme respektovat nepA�edmA�tnou skuteA?nost.

Pro naA?e souA?asnA� myA?lenA�, kterA� je orientovanA� pA�evA?A?nA� na vnA�jA?A� neboli pA�edmA�tnou skuteA?nost, na fakta neboli na factum a nikoliv na fiens neboli na udA?lostnA� dA�nA�, bude takovA? zpA?sob myA?lenA� obtA�A?nA� pA�ijatelnA?. Jsme sice orientovA?ni na konkrA�tnost a uchopitelnost pA�edmA�tnA� skuteA?nosti, ale o to vA�tA?A� zA?pas vedeme o niternost neboli nepA�edmA�tnost ve skuteA?nosti i v naA?em myA?lenA�. To se projevuje, A?asto nereflektovanA�, pA�edevA?A�m v mezilidskA?ch vztazA�ch. JestliA?e se pro nA?s skuteA?nost stA?vA? pouze vnA�jA?A� neboli pA�edmA�tnou, jsou duchovnA� hodnoty v podobA� estetickA?ch, etickA?ch a filosofickA?ch hodnot jen prA?zdnA? slova, protoA?e hodnotou se stA?vA? to vnA�jA?A�, hmotnA�, v podobA� majetku, moci a A?spA�chu.

Dialog a pA�emA?A?lenA� o duchovnA�ch hodnotA?ch v tomto pojetA� nA?m mA?A?e pomoci brA?nit se krizi, ve kterA� se nachA?zA� naA?e spoleA?nost. MA?A?e nA?m pomoci brA?nit se zavA?dA�jA�cA�m ideologiA�m a z nich plynoucA�m zA?vislostem, ale i vA?em nA?vratA?m k rA?znA?m formA?m mA?tu, v podobA� novodobA?ch mA?tA?, vA�tA?iny esoteriky a vA?chodnA�ch nauk, kterA?m mA?A?eme stA�A?A� porozumA�t bez dlouhodobA�ho pobytu v autentickA�m prostA�edA�. Proto musA�me brA?nit a rozvA�jet rozum a kritickA� myA?lenA� v intencA�ch evropskA�ho myA?lenA� a filosofie, ale ve smyslu rozumnosti a rozumA�nA�, kterA� je schopno reflektovat nepA�edmA�tnost v myA?lenA� a ve skuteA?nosti.

InternA� teze k filosofii L. HejdA?nka:

    1. (1)VA?echno, co se prA?vA� uskuteA?A?uje, se dA�je a uskuteA?A?uje v udA?lostech. (2)KaA?dA? udA?lost zaA?A�nA? jako cosi vnitA�nA�ho, niternA�ho, nejsoucA�ho neboli nepA�edmA�tnA�ho, co se teprve v prA?bA�hu jejA�ho dA�nA� uskuteA?A?uje, zvnA�jA?A?uje a tA�m zpA�edmA�tA?uje. (3)PoslednA�m pA?vodcem kaA?dA� udA?losti je a�zryzA� nepA�edmA�tnosta�?, o kterA� nelze prohlA?sit, A?e je a�zjsoucA�a�?, ale kterA? je skuteA?nA�jA?A� neA? kaA?dA� a�zjsoucnoa�?. (4)KonkrA�tnA� (konscekrentnA� neboli srostlicovA?) skuteA?nost mA? tedy zA?roveA? svou pA�edmA�tnou i nepA�edmA�tnou strA?nku a dA�je se a uskuteA?A?uje v podobA� vnitA�nA� sjednocenA?ch udA?lostA� neboli pravA?ch udA?lostA�, kterA� si mohou ustavit svA� vlastnA� subjekty.
    2. (1)PravA? neboli integrovanA? udA?lost mA? svA?j poA?A?tek, prA?bA�h a konec, a tA�m mA? i svou vlastnA� minulost (bylost), jakoA? i vlastnA� budoucnost (budost). (2)Subjekt je zA?roveA? pravou udA?lostA� a zA?roveA? vnitA�nA� neboli niternA� zaloA?enou, udrA?ovanou a dA�jA�cA� se jednotkou neboli vnitA�nA� integrovanA?m celkem. (3)Subjekt je A?A?steA?nA� vysunut A?i vyklonA�n do budoucnosti. Tuto vyklonA�nost subjektu do budoucnosti ve smyslu A�eckA� ek-stA?sis nazA?vA?me ex-sistencA�. (4)Subjekt musA� bA?t ke svA� ex-sistenci povolA?n. Vztah mezi subjektem a mezi vA?zvou, kterA? jej povolala a povolA?vA? k ex-sistenci, nazA?vA?me vA�rou. Subjekt se rodA� v primordiA?lnA�m aktu vA�ry.
    3. (1) Bez primordiA?lnA�ho aktu vA�ry nenA� subjektu. Bez subjektA? nenA� A?A?dnA?ch aktA? a akcA�, bez aktA? a akcA� by nebylo vztahA? mezi subjekty, a protoA?e subjekty jsou pravA?mi udA?lostmi, nebylo by ani vztahA? mezi pravA?mi udA?lostmi. (2)A nebyly by moA?nA� ani vztahy mezi nepravA?mi udA?lostmi, neboA? ani nepravA� udA?losti nejsou moA?nA� bez akcA� a reakcA� subjektA?. (3)Bez reaktibility akcA� nenA� moA?nA? svA�t ani A?A?dnA? vnitrosvA�tskA? skuteA?nost. (4)Aktem vA�ry resp. nesA?etnA?mi primordiA?lnA�mi akty vA�ry je spolukonstituovA?n svA�t.
    4. (1)Pokud souA?asnA? A?lovA�k ztotoA?nA� a�zryzA� nepA�edmA�tnosta�? s Pravdou, tak jako ztotoA?nili staA�A� Hebrejci a�zryzA� nepA�edmA�tnosta�? s Hospodinem neboli JHVH (a�zJsem, kterA? jsema�? nebo takA� a�zJsem, kterA? budua�?), pak by mohl bA?t lidskA? svA�t v tA�to ryze nepA�edmA�tnA� PravdA� sjednocen. (2)A?lovA�k je ve svA�m nitru schopen se takovA�to PravdA� otevA�A�t a odevzdat, a nechat Pravdou urA?it svA?j A?ivot, tedy spolehnout se na spolehlivA�. Neexistuje A?A?dnA? moA?nost aktivnA�ho pA�A�stupu k PravdA�, kterA? mA? nA?s a ne my jA�, ale existuje zkuA?enost onoho umlknutA�, onoho zapA�enA� sebe samA�ho a ztiA?enA� tA� ruA?ivA� a pA�ekA�iA?ujA�cA� hluA?nosti lidskA�ho A?itA� a myA?lenA�, abychom mohli zaslechnout oslovujA�cA� vA?zvu toho, co (jeA?tA�) nenA� a A?emu musA�me propA?jA?it sama sebe, aby ten tichA? hlas mohl bA?t vyslyA?en a uposlechnut. (3)V momentu takovA�to reflexe dochA?zA� k bytostnA� promA�nA�, kde A?lovA�k ve svA� ex-sistenci opouA?tA� sA?m sebe a kdy mA?A?e dojA�t v aktu vA�ry k jakA�musi a�zsetkA?nA�a�? s Pravdou. (4)VA�ra, kterA? nenA� vA�rou v a�znA�coa�?, znamenA? jistotu a orientaci A?lovA�ka na budoucnost a do budoucnosti. A?lovA�k je v aktu vA�ry daleko vA�c tA�m, A?A�m (kA?m) bude, neA? tA�m, A?A�m (kA?m) jest a�� i kdyA? nevA�, A?A�m nebo kA?m bude. KdyA? se A?lovA�k ztotoA?A?uje bytostnA� se a�zsvA?ma�? subjektem, je vysunut, vyklonA�n do budoucnosti a tedy tam, kde nenA� a nemA?A?e bA?t zcela sevA�en a urA?en danostmi.

    [1] Factum je to, co je udA�lA?no, co je tedy hotovA�, co se uA? jednou stalo; kdeA?to fiens je to, co se dA�je, tedy co sice zA?A?sti uA? nastalo, ale zA?A?sti se prA?vA� dA�je a jeA?tA� za chvA�li se dA�t bude.

    [2] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost v myA?lenA� a ve skuteA?nosti, Praha 1997, str. 107.

    [3] Tamt., str. 113-121.

    [4] Tamt., str. 121.

    [5] Srv. L. HejdA?nek, a�zVA�ra jako a�skosmickA? faktora�?a�?, in: Filosofie a vA�ra, Praha 1999, str. 235: a�zVA�ra nenA� jen lidskA� spolehnutA�, nA?brA? nezbytnA� a vA?hradnA� spolehnutA� na spolehlivA�.a�?

    [6] Bible, Mt 5,8a��10, JeA?A�A?ovo blahoslavenstvA� v KA?zA?nA� na hoA�e: a�zBlaze tA�m, kdo majA� A?istA� srdce, neboA? oni uzA�A� Boha. Blaze tA�m, kdo pA?sobA� pokoj, neboA? oni budou nazvA?ni syny BoA?A�mi. Blaze tA�m, kdo jsou pronA?sledovA?ni pro spravedlnost, neboA? jejich je krA?lovstvA� nebeskA�.a�?

    [7] B. Pascal, MyA?lenky, Praha 1909, zl. 277.

    [8] K. Jaspers, Asvod do filosofie, Praha 1996, a�zObjA�majA�cA�a�?, str. 23-24.

    [9] L. HejdA?nek, a�zKapitoly z filosofickA� antropologiea�?, in: Protestant, 1991, kap. XI, a�zBytost rozumnA? a duchovnA�a�?.

    [10] L. HejdA?nek, a�zHodnota a smrta�?, in: SetkA?nA� a odstup, Praha 2010, str. 10.

    [11] E. RA?dl, AstA�cha z filosofie, Praha 1969, str. 12.

    [12] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost v myA?lenA� a ve skuteA?nosti, Praha 1997, str. 112.

    [13] V pojetA� StarA�ho zA?kona vyvolA?vA? slovo pravda pA�edstavu pevnosti, jistoty, vA�rnosti, stA?losti (amen). V pojetA� A�eckA� filosofie pravda (alA�theia) vyjadA�uje, A?e nA�co je odkrytA� a�� mA�sto aby to bylo zamlA?eno A?i skryto, je to vyjA?dA�eno a zbaveno vA?eho zastA�rajA�cA�ho zdA?nA�.

    [14] Pojem a�znormA?lua�? pouA?A�vA? L. HejdA?nek ve svA�m textu a�zProblA�m normality z filosofickA�ho hlediskaa�?: a�zNormalita jako jev mA?A?e bA?t poznA?na a pojmovA� uchopena jen jako smA�A�ovA?nA�, pA�iblA�A?enA� k a�snormA?lua�?, kterA? je jejA�m organizujA�cA�m rozvrhema��a�? Tento nepublikovanA? text z roku 1970 byl v pozmA�nA�nA� podobA� a bez uvedenA� autora, v tA� dobA� uvA�znA�nA�ho z politickA?ch dA?vodA?, souA?A?stA� sbornA�ku Normalita osobnosti E. SyA�iA?A?ovA� a kol., vydanA�ho v roce 1972.

    [15] M. Buber, JA? a Ty, Olomouc 1995, str. 8-9.

    [16] Desatero neboli BoA?A� pA�ikA?zA?nA� jsou v Bibli vyjmenovA?na v knize Exodus (Ex 20,2-17) a v knize Deuteronomium (Dt 5,6-21).

    [17] V PlatA?novA� filosofii jsou zA?kladnA�mi ctnostmi spravedlnost, moudrost, stateA?nost a umA�A�enost. KA�esA?anskA� ctnosti jsou pokora, A?tA�drost, pA�ejA�cnost, mA�rumilovnost, cudnost, stA�A�dmost a A?inorodost.

    [18] D. Bonhoeffer, Na cestA� k svobodA�, Praha 1991, str. 249.

    [19] L. HejdA?nek, a�zProblA�m normality z filosofickA�ho hlediskaa�?: a�zLidskA? normalita nenA� dA?na, ale stA?le jeA?tA� se utvA?A�A� a dotvA?A�A�. Jde dA�jinami kupA�edu pA�es nejvA�tA?A� propasti. JejA� smA�r neleA?A� v lidskA� libovA?li, ale podmaA?uje si A?lovA�ka, aby dovrA?il obrovskou, strastiplnou, ale ve svA� mohutnosti velkolepou cestu od toho, co je nejpravdA�podobnA�jA?A�, k tomu, co je nejmA�nA� pravdA�podobnA�, protoA?e nejmA�nA� nahodilA�.a�?

    [20] Srv. A. HavlA�A?ek, a�zOtA?zka lidskA?ch a pA�irozenA?ch prA?va�?, in: www.rozmluvy.cz, 2010.

    [21] L. HejdA?nek, a�zO potA�ebA� filosofickA�ho zaloA?enA� myA?lenky lidskA?ch prA?va�? (separA?t, 2001).

    [22] L. HejdA?nek, a�zLidskA? prA?va a filosofiea�?, in: KA�esA?anskA? revue, 1998, A?. 6, str. 151.

    [23] Tamt.

    [24] Tamt., str. 152a��153.