DuchovnA� hodnoty a vA�ra

(PA�A�loha ve studii a�zDuchovnA� hodnoty a budoucnost A?eskA?ch nadacA�a�?, 2010)

1. MyA?lenA� nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti

VA�dA�jinA?ch evropskA�ho myA?lenA� se pojem duchovnA� hodnoty objevuje ve vA�ce podobA?ch, ale formulovA?n byl zejmA�na vA�materiA?lnA� etice hodnot,[1] kterA? vznikla na zaA?A?tku minulA�ho stoletA� vA�rA?mci fenomenologickA� filosofie. ZA?kladnA� tezA� je, A?e hodnoty nejsou obsahy, jeA? lze racionA?lnA� postihnout, argumentativnA� vykA?zat, nA?brA? otevA�rajA� se cA�tA�nA� hodnot. MnozA� zastA?nci etiky hodnot soudA�, A?e existuje A?istA?, nedA�jinnA? a absolutnA� A�A?d hodnot o sobA�. DA�jinnA� promA�nlivA� nejsou hodnoty, nA?brA? mA�nA� se stav rozvoje naA?eho cA�tA�nA� hodnot ve vztahu kA�nepromA�nnA�mu a nedA�jinnA�mu svA�tu hodnot. M. Scheler rozliA?uje[2] vA�oblasti hodnot hierarchii, kde nejniA?A?A� stupeA? tvoA�A� hodnoty pA�A�jemnA�ho a nepA�A�jemnA�ho ve smyslu (smyslovA�) motivace libosti a nelibosti; vyA?A?A�ho A�A?du jsou hodnoty vitA?lnA�ho cA�tA�nA� ve smyslu stupnA� A?ivotnA�ho pocitu, napA�. vA�protikladu toho, co je vzneA?enA� a nA�zkA�, zdravA� a nemocnA�, mladA� a starA�; a nad vitA?lnA�mi hodnotami stojA� duchovnA� hodnoty, kA�nimA? patA�A� hodnoty morA?lnA�, ale i prA?vnA� a estetickA�, jakoA? i hodnoty pravdivA�ho (napA�. ve vA�dA�). Samostatnou a nejvyA?A?A� skupinu tvoA�A� pak hodnoty posvA?tna a neposvA?tna.

Teorie objektivnA�ch, o sobA� jsoucA�ch, nedA�jinnA?ch a na vA�domA� nezA?vislA?ch hodnot se sice ukA?zala jako filosoficky neudrA?itelnA?, ale pokud podrA?A�me jejA� etickA? imperativ ty mA?A? a pokud toto pojetA� rozA?A�A�A�me vA�rA?mci A?eskA� filosofickA� tradice, pak ve filosofii E. RA?dla je a�zzdrojem zmA�ny a hlavnA� zdrojem aktivity a tvoA�ivosti a�ssvA�t hodnota�?, resp. to, co bA?ti mA?a�?.[3] Ve svA?ch DA�jinA?ch filosofie vyslovuje E. RA?dl myA?lenku, A?e prA?vA� to, co a�zbA?ti mA?a�?, je skuteA?nA�jA?A� neA? to, co a�zjesta�?. Tedy vA?e, co pA�ichA?zA� zA�budoucnosti, mA? pA�ednost pA�ed tA�m, co tu je jako danA�. Pak a�zhodnota je dA�nA�, A?i pA�esnA�ji: hodnota se dA�je, ale nenA� (tj. neexistuje mimo dA�nA�, nenA� vA�A?nA? ve smyslu nepromA�nnosti, i kdyA? zase vA�jinA�m smyslu nenA� souA?A?stA� dA�nA�, nenA� v nA�m utopena, pohlcena)a�?.[4]

SvA�t hodnoty neboli svA�t toho, co bA?ti mA?, je poslednA�m pA?vodcem dA�nA� neboli kaA?dA� udA?losti. A udA?losti tvoA�A� dA�jiny, pro kterA� je podstatnA� jejich rozpA�tA�: a�zdA�jiny jsou jednak prostA?m procesem, pA�echodem (zmA�nou) udA?lostA� a situacA�, jednak tA�A? mA�stem a�szjevenA�a�?, tj. mA�stem, v nA�mA? se prosazuje smysl. Je zA�ejmA�, A?e svA�t hodnoty musA�me umA�stit tam, kde je smysl dA�jin. SvA�t hodnoty nenA� vposledu niA?A�m jinA?m neA? smyslem dA�jin. Smyslem dA�jin je to, co bA?ti mA?. DA�jiny jsou dA�jinami uskuteA?A?ujA�cA�ho se smyslu, jsou dA�nA�m toho, co bA?ti mA?. To, co bA?ti mA?, se vA?ak mA?A?e uskuteA?A?ovat jen uprostA�ed toho, co jest. KdyA? se vA?ak a�shodnotaa�? stane a�sskuteA?nostA�a�?, pA�estA?vA? bA?t hodnotou.a�?[5]

Abychom porozumA�li paradoxu toho, A?e hodnota se dA�je a nenA� zA?roveA?, mA�li bychom porozumA�t i tA�matu pA�edmA�tnosti a nepA�edmA�tnosti ve skuteA?nosti a v myA?lenA�. UkaA?me si pojetA� tohoto tA�matu u K. Jasperse a M. Bubera, kteA�A� i pA�es svA� rozdA�lnosti smA�A�ovali podobnA?m smA�rem.

Jaspers A�eA?il tuto problematiku pojetA�m objA�majA�cA�ho (das Umgreifende).[6] To, co myslA�me, o A?em mluvA�me, je vA?dy nA�co jinA�ho neA? my, je tA�m, na co jsme my, subjekt, zamA�A�eni jako na nA�co proti nA?m stojA�cA�ho, jako na objekt. KdyA? pA�emA?A?lA�me o sobA� samA?ch, nemA?A?eme zA�naA?eho JA? uA?init objekt naA?eho myA?lenA�, jelikoA? prA?vA� naA?e JA? je vA?dy pA�edpokladem pro to, aby se nA�co mohlo objektem stA?t. Tento zA?kladnA� stav naA?eho myslA�cA�ho bytA� nazA?vA?me rozA?tA�penA�m na subjekt a objekt. AA? jiA? mluvA�me o objektech reA?lnA?ch A?i ideA?lnA�ch nebo o naA?ich fantaziA�ch A?i imaginacA�ch nA�A?eho nemoA?nA�ho, jsme stA?le vA�tomto rozA?tA�penA� a jsme zamA�A�eni na nA�co pA�edmA�tnA�ho, aA? vnA�jA?A�ho nebo vnitA�nA�ho.

a�zJakA? je smysl tohoto vA�kaA?dA�m okamA?iku existujA�cA�ho tajemstvA� rozA?tA�penA� na subjekt a objekt? ZA�ejmA� ten, A?e bytA� jakoA?to celek nemA?A?e bA?t ani objekt, ani subjekt, nA?brA? musA� bA?t a�zobjA�majA�cA�a�?, kterA� se vA�tomto rozA?tA�penA� vyjevuje. BytA� vA?bec nemA?A?e bA?t zA�ejmA� pA�edmA�tem (objektem). VA?e, co se mi zpA�edmA�tA?uje, pA�istupuje ke mnA� zA�objA�majA�cA�ho, a jA? jakoA?to subjekt zA�nA�ho vystupuji. PA�edmA�t je urA?itA� bytA� pro JA?. ObjA�majA�cA� zA?stA?vA? pro mA� vA�domA� temnA�.a�?[7] a�zObjA�majA�cA� je tedy to, co se vA?dy jen ohlaA?uje, je-li myA?leno. Samo se nA?m nikdy neukazuje, nA?brA? vA?echno ostatnA� se nA?m ukazuje vA�nA�m.a�?[8]

Pro nA?A? zpA?sob myA?lenA�, kterA� je pA�edmA�tnA� a orientovanA� na vA�ci, je tA�mA�A� nemoA?nA� tuto myA?lenku pA�ijmout. Pokud jdeme za poznA?nA�m, je naA?A�m cA�lem urA?itA? pA�edmA�t, kterA? by byl uchopitelnA?. PojetA�m objA�majA�cA�ho se snaA?A�me zmA�nit sA�pomocA� myA?lenA� naA?e vA�domA� bytA�. Pokud pA�ipustA�me nepA�edmA�tnost objA�majA�cA�ho, mA?A?eme sA�jeho pomocA� nahlA�A?et na jevy jinak, a to tak, A?e a�zv nA?s probouzA� schopnost zaslechnout vA�jevu to, co opravdu jesta�?.[9] TA�m se stA?vA? pro nA?s dA?leA?itA?m. DA�ky nA�mu je moA?nA� dA�vat se na jsoucna, to znamenA? na to, co je souA?A?stA� bytA�, na jednotliviny kolem nA?s, sA�vA�tA?A� jasnostA�.

Filosofovat o objA�majA�cA�m mA?A?eme vA?ak jen nepA�A�mo, a tA�m se brA?nit zpA�edmA�tA?ujA�cA�m tendencA�m naA?eho myA?lenA�. Tento problA�m ukazuje K. Jaspers na tA�ech zpA?sobech rozA?tA�penA� na subjekt a objekt. a�zJde jednak o rozvaA?ovA?nA� jakoA?to vA�domA� vA?bec, jA�mA? jsme vA?ichni identiA?tA�, za druhA� o A?ivA� bytA�, kterA� kaA?dA�ho zA�nA?s A?inA� zvlA?A?tnA� individualitou, za tA�etA� o existenci, jA�A? jsme autenticky sami sebou ve svA� dA�jinnosti.a�?[10] V naA?em vA�domA� neboli rozvaA?ovA?nA� se objA�majA�cA� vyjevuje jako pA�edmA�tnA? skuteA?nost. StojA�me proti uchopitelnA?m vA�cem, o nichA? mA?A?eme mA�t vA?eobecnA� platnA� vA�dA�nA�. Naopak v naA?em A?ivA�m bytA� je pro nA?s to, co je smysly zakouA?eno vA�zA?A?itku a stA?vA? se skuteA?nA?m jako pA�A�tomnA� danA�, nepA�edmA�tnou skuteA?nostA�, kterA? je nepA�evoditelnA? na jakA�koli vA?eobecnA� vA�dA�nA�. TakovA?mi nepA�edmA�tnA?mi skuteA?nostmi jsme my sami, kteA�A� myslA�me. DA?le jsou to pA�edevA?A�m druhA� bytosti, ale i celA� osvA�tA�, ve kterA�m A?ijeme.

A pak je tu tA�etA� rovina, kterA? je hlavnA�m tA�matem Jaspersovy filosofie, a tou je existence. a�zJakoA?to existence jsme ve vztahu kA�Bohu a�� kA�transcendenci.a�?[11] StejnA� jako nelze vA�dA�nA�m uchopit lidskA� bytA�, nelze jA�m pojmout ani svA�t vA�celku. VeA?kerA� poznA?vA?nA� svA�ta mA? svA� meze, celek je neuchopitelnA?. SvA�t a vA?e, co je vA�nA�m, je obklopeno poslednA�m objA�majA�cA�m. Tato transcendence (BA?h) se nA?m tedy ukazuje jen nepA�A�mo, vA�A?ifrA?ch, kterA� se filosofie snaA?A� vyklA?dat, aniA? by vyklA?danA� zvA�cA?ovala a�� filosofie je neustA?lA?m pA�ibliA?ovA?nA�m kA�tA�to transcedenci.

Buber ve svA� slavnA� knize JA? a Ty[12] vyjadA�uje nepA�edmA�tnost poetiA?tA�ji, ale nabA�zA� tA�m i rA?znA� interpretace. a�zSvA�t je pro A?lovA�ka dvojA�, neboA? i jeho postoj je dvojA�. Postoj A?lovA�ka je dvojA�, neboA? i zA?kladnA� slova, kterA? mA?A?e pronA�st, jsou dvA�. ZA?kladnA� slova nejsou jednotlivA? slova, nA?brA? slovnA� dvojice. JednA�m zA?kladnA�m slovem je slovnA� dvojice JA?-Ty.A�DruhA?m zA?kladnA�m slovem je slovnA� dvojice JA?-Ono. ZA?kladnA� slovo JA?-Ty lze A�A�kat jen celou bytostA�. ZA?kladnA� slovo JA?-Ono nelze nikdy A�A�kat celou bytostA�.

A?ivot lidskA� bytosti se neomezuje jen na okruh sloves, kterA? vyjadA�ujA� smA�A�ovA?nA� za nA�jakA?m cA�lem. NesestA?vA? jen z A?innostA�, jejichA? pA�edmA�tem je nA�jakA� a�snA�coa�?. VnA�mA?m nA�co. PociA?uji nA�co. PA�edstavuji si nA�co. Chci nA�co. CA�A�tA�m nA�co. MyslA�m na nA�co. A?ivot lidskA� bytosti nesestA?vA? jenom ze vA?eho tohoto a pochodA? tomu podobnA?ch.A�Toto vA?echno a po-chody tomu podobnA� spoleA?nA� zaklA?dajA� A�A�A?i slova Ono. Ale A�A�A?e slova Ty mA? jinA? zA?klad.

Tomu, kdo A�A�kA? a�stya�?, nenA� pA�edmA�tem A?A?dnA� a�snA�coa�?. NeboA? kde je nA�co, tam je i jinA� a�snA�coa�?, kaA?dA� Ono hraniA?A� sA�nA�jakA?m jinA?m Ono a�� Ono existuje jen proto, A?e hraniA?A� sA�jinA?mi. Ale kde A�A�kA?me a�stya�?, tam nenA� A?A?dnA� a�snA�coa�?. Ty nehraniA?A� sA�niA?A�m. Kdo A�A�kA? a�stya�?, nemA? A?A?dnA� nA�co, nemA? nic. Ale ocitA? se ve vztahu.

A?A�kA? se, A?e A?lovA�k zakouA?A� svA?j svA�t. Co to znamenA?? A?lovA�k ohmatA?vA? povrch vA�cA� a zakouA?A� je. A?erpA? z toho vA�dA�nA� o jejich povaze, zkuA?enost. ZakouA?A�, A?A�m se navenek vyznaA?ujA�. Ale nejen zkuA?enosti otvA�rajA� svA�t A?lovA�ku. NeboA? ony mu otvA�rajA� jen takovA? svA�t, jehoA? podstatou je Ono a Ono, On a On, Ona a Ona a Ono. ZakouA?A�m nA�co. Nic se na tom nezmA�nA�, pA�ipojA�m-li ke a�szjevnA?ma�? zkuA?enostem i a�stajnA�a�?, s onou sebejistou moudrostA�, kterA? vA� o zvlA?A?tnA�, uzavA�enA� oblasti ve vA�cech, vyhraA?enA� jen zasvA�cenA?m, a mA? k nA� klA�A?. A� tA� tajnosti bez tajemstvA�, A? toho kupenA� pouA?ek! Ono, ono, ono!

Ten, kdo zakouA?A�, se neA?A?astnA� svA�ta. VA?dyA? zkuA?enost je a�svA�nA�ma�?, a ne mezi nA�m a svA�tem. SvA�t se neA?A?astnA� zkuA?enosti. Dovoluje, aby byl zakouA?en, ale vA?bec se ho nedotA?kA?, neboA? kA�tomu niA?A�m nepA�ispA�vA? a nic zA�toho nemA?. SvA�t jako zkuA?enost patA�A� kA�zA?kladnA�mu slovu JA?-Ono. ZA?kladnA� slovo JA?-Ty ustavuje svA�t vztahu.

SfA�ry, v nichA? se zaklA?dA? svA�t vztahu, jsou tA�i. PrvnA� z nich je A?ivot s pA�A�rodou. Zde se vztah zachvA�vA? v temnotA� a je pod prahem A�eA?i. TvorovA� se k nA?m obracejA�, ale nemohou nA?s dosA?hnout, a A�A�kA?me-li jim a�stya�?, vA?zne naA?e oslovenA� na prahu A�eA?i. Druhou sfA�rou je A?ivot s lidmi. Zde je vztah zjevnA? a mA? podobu A�eA?i. MA?A?eme dA?vat i pA�ijA�mat slovo Ty.A�TA�etA� sfA�rou je A?ivot s duchovnA�mi jsoucnostmi. Zde je vztah zaA�halen jakoby v oblak, ale zjevuje se, je mimo A�eA?, ale plodA� ji. NeslyA�A?A�me A?A?dnA� Ty a pA�ece cA�tA�me, A?e jsme volA?ni. A odpovA�dA?me a�� aA? uA? vytvA?A�A�me, nebo myslA�me, nebo jednA?me, A�A�kA?me svou bytostA� zA?kladA�nA� slovo, aniA? bychom mohli A�A�ci a�stya�? svA?mi A?sty. Ale jak mA?A?eme pojA�mat to, co je mimo A�eA?, do svA�ta zA?kladnA�ho slova? V kaA?dA� sfA�A�e, skrze vA?e, co nA?m dA?vA? pocA�tit svou pA�A�tomnost, nahlA�A?A�me lem vA�A?nA�ho Ty, ze vA?eho toho slyA?A�me vA?t jeho dech, v kaA?dA�m Ty oslovujeme i je a�� v kaA?dA� sfA�A�e tak, jak to odpovA�dA? jejA� povaze.a�?

Jaspers a M. Buber patA�A� mezi modernA� filosofy a theology, kteA�A� se pokouA?eli o novA� pA�A�stupy k pojetA� A?lovA�ka jako personA?lnA�ho subjektu a pro kterA� zA?kladnA�mi tA�maty byly zejmA�na nepA�edmA�tnost, udA?lostnost a procesualita. Tito filosofovA� a theologovA� popisovali dA?vody vykoA�enA�nA� a odcizenA� evropskA�ho A?lovA�ka, a proto hledali i novA� pojetA� starozA?konnA�ho Boha ve smyslu Hospodina (hebrejsky JHVH neboli a�zJsem, kterA? jsema�? nebo takA� a�zJsem, kterA? budua�?).[13] PatA�A� k nim zejmA�na filosofovA� K. Jaspers (a�zjakoA?to existence jsme ve vztahu kA�Bohu a�� kA�transcendencia�?), G. Marcel (a�ztajemstvA�, kterA� tvoA�A� metafyzickA? rozmA�r bytA�, dA?vA? smysl vA�A�e a svobodA�a�?) a E. LA�vinas (a�ztranscendence druhA�hoa�?), kA�esA?anA?tA� theologovA� D. Bonhoeffer (a�zpA�ed Bohem a sA�nA�m A?ijeme bez Bohaa�?) a K. Rahner (a�zabsolutnA� budoucnosta�?) a judaistA� M. Buber (a�zvA�A?nA� Tya�?) a F. Rosenzweig (a�zsvoboda smA�A�uje kA�neko-neA?nua�?). Z A?eskA?ch filosofA? je to zejmA�na E. RA?dl (a�znemA?me pravdu, nA?brA? pravda mA? nA?s; neustanovujeme ji, nA?brA? rodA�me se do nA�a�?).

2. Filosofie a vA�ra

Mezi souA?asnA� filosofy, kteA�A� navazujA� na vA?A?e uvedenA� filosofy a theology, patA�A� L. HejdA?nek,[14] o jehoA? filosofii nepA�edmA�tnosti a�zse opA�rA?a�? pojetA� duchovnA�ch hodnot navrhovanA� vA�tA�to studii. L. HejdA?nek pojA�mA? bytA� jako udA?lostnA� dA�nA� a Boha jako ryzA� nepA�edmA�tnost.[15] ZA?kladnA� myA?lenkovA? vA?chodiska jeho filosofie nepA�edmA�tnosti jsou: vA?echno, co se prA?vA� uskuteA?A?uje, se dA�je a uskuteA?A?uje vA�udA?lostech,[16] kde a�zkaA?dA? udA?lost zaA?A�nA? jako cosi vnitA�nA�ho, niternA�ho, nejsoucA�ho neboli nepA�edmA�tnA�ho, co se teprve vA�prA?bA�hu jejA�ho dA�nA� uskuteA?A?uje, zvnA�jA?A?uje, a tA�m zpA�edmA�tA?ujea�?.[17] PoslednA�m pA?vodcem kaA?dA� udA?losti je ryzA� nepA�edmA�tnost, o kterA� nelze prohlA?sit, A?e je a�zjsoucA�a�?, ale kterA? je skuteA?nA�jA?A� neA? kaA?dA� a�zjsoucnoa�?.[18] RyzA� nepA�edmA�tnost, kterA? nemA? vnA�jA?ku a je ryzA�m vnitA�kem, je tA�m a�zjednA�m a celA?ma�?, kterA� bylo vA�poA?A?tcA�ch A�eckA� filosofie zpA�edmA�tnA�no jako absolutnA� jsoucno.[19] RyzA� nepA�edmA�tnost nenA� jsoucnem ani subjektem. a�zNikoliv svou minulostA�, ale svou budoucnostA� je kaA?dA? udA?lost zakotvena v ryzA� nepA�edmA�tnosti.a�?[20] a�zA tak kaA?dA? A?ivA? bytost se nejen a�shA?be a trvA?a�?[21] z moci ryzA� nepA�edmA�tnosti, ale pA�A�mo zA�nA� a zA�jejA� moci a�sA?ijea�?.a�?[22]

KonkrA�tnA� (konkrescentnA� neboli srostlicovA?) skuteA?nost mA? tedy zA?roveA? svou pA�edmA�tnou i nepA�edmA�tnou strA?nku a dA�je se a uskuteA?A?uje vA�podobA� vnitA�nA� sjednocenA?ch udA?lostA� neboli pravA?ch udA?lostA�,[23] kterA� si mohou ustavit svA� vlastnA� subjekty.[24] Subjekt je zA?roveA? pravou udA?lostA� a zA?roveA? vnitA�nA� neboli niternA� zaloA?enou, udrA?ovanou a dA�jA�cA� se jednotkou neboli vnitA�nA� integrovanA?m celkem.[25] Subjekt je A?A?steA?nA� vysunut A?i vyklonA�n do budoucnosti.[26] Tuto vyklonA�nost subjektu do budoucnosti ve smyslu A�eckA� ek-stasis nazA?vA? L. HejdA?nek ex-sistencA�.[27] a�zSubjekt musA� bA?t ke svA� ex-sistenci vyvolA?n a povolA?n.a�?[28] a�zVztah mezi subjektem a mezi vA?zvou, kterA? jej vyvolala a vyvolA?vA? k ex-sistenci, nazveme vA�rou.a�?[29]

Subjekt se rodA� vA�primordiA?lnA�m[30] aktu vA�ry a vA�dalA?A�ch aktech vA�ry se uskuteA?A?uje, tj. sA?m sebe ustavuje, vykonA?vA? a vA?dy znovu obnovuje.[31] Bez primordiA?lnA�ho aktu vA�ry nenA� subjektu, tj. subjekt nemA?A?e vzniknout, nemA?A?e se ustavit a pak se vykonA?vat a obnovovat. Bez subjektA? nenA� A?A?dnA?ch aktA? a akcA�, bez aktA? a akcA� by nebylo skuteA?nA?ch, dA�jA�cA�ch se vztahA? mezi subjekty, a protoA?e subjekty jsou pravA?mi udA?lostmi, nebylo by ani vztahA? mezi pravA?mi udA?lostmi. A nebyly by moA?nA� ani vztahy mezi nepravA?mi udA?lostmi, neboA? ani nepravA� udA?losti nejsou moA?nA� bez akcA� a reakcA� subjektA?. Bez reaktibility akcA� nenA� moA?nA? svA�t ani A?A?dnA? vnitrosvA�tnA? skuteA?nost. Aktem vA�ry resp. nesA?etnA?mi primordiA?lnA�mi, jakoA? i dalA?A�mi akty vA�ry je spolukonstituovA?n svA�t.[32] Subjektem je kaA?dA? A?ivA? bytost a A?lovA�k je subjekt, kterA? zA?roveA? zA�vA�ry a ve vA�A�e A?ije a zA?roveA? tuto vA�ru reflektuje.

Abychom lA�pe porozumA�li tomu, co pA�inA?A?A� filosofie nepA�edmA�tnosti, podA�vejme se na teze, kterA� L. HejdA?nek pA�edloA?il na odbornA�m kolokviu, jeA? se konalo u pA�A�leA?itosti jeho a�zodchodu na zaslouA?enA? odpoA?ineka�?:[33]

Leukippovy a DA�mokritovy a�zatomya�? byly perspektivnA�m nA?padem, ale zA?staly sterilnA�, protoA?e atomy na sebe navzA?jem nereagovaly (resp. reagovaly jen mechanicky), jelikoA? nemA�ly a�znitroa�?, resp. nebyly niternA� sjednoceny.
Leibnizovy a�zmonA?dya�? byly geniA?lnA�m nA?padem, pokud jde o jejich a�znitroa�?, ale ani dA�ky nA�mu nebyly schopny komunikovat (leA? snad pA�es MonA?du monA?d).
Hegel rozpoznal dA?leA?itost oken (a dveA�A�) a�zmonA?da�? (ale neA�A�kal jim tak) pro moA?nost zvnA�jA?A?ovA?nA� a zvnitA�A?ovA?nA�, ale k problA�mu skuteA?nA� komunikace mezi nimi se blA�A?e nedostal, protoA?e nadA?le drA?el spinozovskou paralelitu vnitA�nA�ho s vnA�jA?A�m.
Kierkegaard dobA�e rozpoznal chybu v tA�to paralelitA� a proklamoval tezi, A?e v nitru je vA?dycky vA�c, neA? mA?A?e bA?t zvnA�jA?nA�no (zatA�mco ve vnA�jA?A�m svA�tA� a�� mA?A?eme dodat a�� je vA?dycky vA�c, neA? mA?A?e bA?t zvnitA�nA�no). TA�m vlastnA� rozvrhl obrovskou problematiku, aniA? snad o tom pA�esnA� vA�dA�l.
Teilhard de Chardin navA?zal na Leibnizovy monA?dy (a�zpA�irozenA� jednotkya�?), nechal jim tA�lo v prostoru, zdA?raznil jejich aktivitu, ale nedocenil povahu A?asovosti (zA?stal u aristo-telskA�ho, resp. tomA?A?ovskA�ho ztotoA?nA�nA� bodu A s bodem a��).
Z velmi odliA?nA?ch vA?chodisek dospA�l Whitehead k pojetA� a�zudA?lostia�? jako dA�jA�cA�ho se (procesuA?lnA�ho) ne-pA�edmA�tu, resp. anti-objektu, a aplikoval je jak na svA�t fyzikA?lnA� (Philosophy of Nature), tak biologickA? (Philosophy of Organism) a poslA�ze i lidskA?, resp. sociA?lnA� (jen v nA?A?rtcA�ch; pokraA?ujA� v tom Hartshorne a procesuA?lnA� theologovA� i filoso-fovA�).
V jakA�si nedokonA?enA� a�zsyntA�zea�? je moA?no a�zsubjekta�? koncipovat jako nejen vnitA�nA�, ale
i vnA�jA?nA� se dA�jA�cA� (odehrA?vajA�cA�) a�zmonA?dua�? (toho slova znovu pouA?il Husserl, v rukopise), jako integrovanou udA?lost, kterA? mA? svA?j poA?A?tek, prA?bA�h a konec, aniA? by musela mA�t pevnA�ho nositele (substrA?t).
PA�ijmeme-li pojetA� a�zudA?lostia�? jako vA?chodisko, je zA�ejmA�, A?e udA?lost je a�zjsoucA�a�? (v tradiA?nA�m smyslu) jen zA?A?sti, zatA�mco zA�nesrovnatelnA� vA�tA?A� A?A?sti a�zuA? nenA�a�? a a�zjeA?tA� nenA�a�?. To nA?s vede kA�prvnA�mu kroku, jA�mA? rozA?A�A�A�me svA� pojetA� skuteA?nosti zA�pouhA� aktuality na vlastnA� minulost (bylost), jakoA? i na vlastnA� budoucnost (budost) a�� aniA? bychom tento velkA? problA�m redukovali na nic neA�eA?A�cA� zA?leA?itost modality (a za pouA?itA� pseudopojmu a�zmoA?nostia�?).
A nynA� mA?j krok nad to: tak jako okolA� vnA�jA?ku subjektu (jakoA?to udA?losti) nejen pA�esahuje mez tohoto jeho vnA�jA?ku, ale jde dA?l a dA?l do a�zskuteA?nA�ho svA�taa�? a jeho pA�edmA�tnA?ch kontextA?, tak i vnitA�nA� strA?nka (nitro) subjektu (jakoA?to udA?losti) mA? sice nA�kde svou mez, ale je svA?mi poA?A?tky spjato sA�celA?m a�zniternA?m svA�tema�?, kterA? pA�esahuje vlastnA� nitro subjektu. Na tomto mA�stA� se ukazuje nedostateA?nost termA�nu a�zvnitA�nA�a�? a a�zniternosta�?, neboA? jakoby sugeruje cosi uvnitA� mezA� subjektu. Proto je nA�kdy tA�eba radikA?lnA� sA?hnout kA�termA�nu jinA�mu a�� zatA�m vyuA?A�vA?m moA?nostA� negace a mluvA�m o a�znepA�edmA�tnua�?.
A?e vA?ak nejde o a�zdva svA�tya�?, vnitA�nA� a vnA�jA?A�, pA�edmA�tnA? a nepA�edmA�tnA?, je uA? na prvnA� pohled vidA�t zA�toho, A?e ve vnA�jA?A�m okolA� kaA?dA�ho subjektu je mnoA?stvA� jinA?ch subjektA?, pro nA�A? je tento subjekt souA?A?stA� jejich vnA�jA?A�ho svA�ta. Ale stejnA� jako subjekt, od nA�hoA? jsme vyA?li, takA� vA?echny ostatnA� subjekty (a�zpA�irozenA� jednotkya�?) majA� svA� nitro (svou nepA�edmA�tnou strA?nku), takA?e nemohou bA?t redukovA?ny na pouhA� a�zpA�edmA�tya�?. Tak jako jednotlivA? subjekt coby skuteA?nA? a�zunitA� naturellea�? drA?A� a�zpohromadA�a�? (v a�zjednotA�a�?) spjatostA� vnitA�nA� a vnA�jA?A� strA?nky, takA� tzv. vnA�jA?A� a vnitA�nA� (celA?) svA�t drA?A� pohromadA� nesA?A�slnA?mi pouty prostA�ednictvA�m vA?ech ostatnA�ch subjektA?.
A zde je mA?j druhA? krok: vztah mezi nitrem a vnA�jA?kem subjektu (pA�irozenA� jednotky) nesmA� bA?t chA?pA?n jako prostorovA?, nA?brA? takA� a dokonce pA�edevA?A�m jako A?asovA?. AA? uA? je A?as A?A�mkoli a mA? jakA�koli pozoruhodnA� kvality, dA�je se pouze prostA�ednictvA�m (aktivnA�ch) subjektA?, tj. pA�ichA?zejA�cA� budoucnost a�zprotA�kA?a�? dveA�mi a okny nebodovA� a�zmonA?dya�?, a jen tak se stA?vA? aktualitou a dA?le odtA�kA? do minulosti.
Aby vA?echny tyto zvlA?A?tnosti mohly bA?t podrobeny nA?leA?itA�mu zkoumA?nA�, je tA�eba se na nA� a�zsprA?vnA�a�? dotazovat; aA? dosud nebyly pA�A�sluA?nA� otA?zky sprA?vnA� poloA?eny, a proto odpovA�di musely zA?stat neuspokojivA�. SprA?vnA� rozpoznA?nA� a vA�dA�nA� fenomA�nA? nA?m otevA�e cestu nejen kA�novA?m termA�nA?m, ale i kA�novA�mu zpA?sobu prA?ce sA�nimi, tj. kA�novA�mu myA?lenA�.

3. VA�ra a�� odkud a kam?

Z pohledu souA?asnA�ho A?lovA�ka mA?A?eme vA�A�e rozumA�t jako udA?losti, jako niternA�mu dA�nA�, ve kterA�m je A?lovA�k oslovovA?n nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami zevnitA�, hloubA�ji neA? ve svA�m lidskA�m nitru. Toto niternA� dA�nA� neboli vA�ra je jakA?msi vnitA�nA�m sepA�tA�m mezi A?lovA�kem, kterA? se tomuto dA�nA� mA?A?e ve svA�m nitru otevA�A�t, a nepA�edmA�tnA?mi vA?zvami, jeA? ho oslovujA� a povolA?vajA� kA�aktivnA�mu A?ivotu.

Pokud za pA?vodce udA?lostnA�ho dA�nA� oznaA?A�me ryzA� nepA�edmA�tnost, pak nA?A? vztah kA�tA�to ryzA� nepA�edmA�tnosti nemA?A?e bA?t vztahem ve smyslu obrA?cenA� se kA�nA�jakA�mu pA�edmA�tu, protoA?e o ryzA� nepA�edmA�tnosti nemA?A?eme A�A�ct, A?e a�zjesta�?. TA�m bychom se mohli vyhnout rozporu starA?ch HebrejcA?, kteA�A� sice vA�dA�li o nepA�edmA�tnosti svA�ho Boha (hebrejsky ElA?hA�m),[34] proto ho nazvali JHVH, neboli Hospodinem vA�kralickA�m pA�ekladu, ale A?ili vA�prostA�edA� silnA?ch mytologickA?ch nA?boA?enstvA� a jejich vA�ra byla vA�rou a�zv nA�coa�?. I kdyA? v A?ivA�ho Boha AbrahA?mova, IzA?kova a JA?kobova. PA�estoA?e sami sebe prostA�ednictvA�m svA?ch prorokA? varovali pA�ed nA?boA?enstvA�m a religiozitou a nabA?dali, A?e vA�ra nenA� vA�rou a�zv nA�coa�?, ale A?ivotnA� cestou vA�A?istotA� srdce, pokoji a touze po spravedlnosti, kA�A?emuA? vyzA?val i JeA?A�A? NazaretskA?, tak ani A?idA�, ani kA�esA?anA� tyto vA?zvy nevyslyA?eli. VA�judaismu i vA�kA�esA?anstvA� pA�evlA?dla, i pod vlivem zpA�edmA�tA?ujA�cA� A�eckA� filosofie, nA?boA?enskA? vA�ra postavenA? pA�edevA?A�m na dodrA?ovA?nA� ZA?kona a dogmat, kterA? nejsou pro souA?asnA�ho A?lovA�ka a�zA?ivA?a�?. To je moA?nA? jeden zA�dA?vodA?, proA? je pro vA�tA?inu souA?asnA?ch lidA� nA?boA?enskA? vA�ra nepA�ijatelnA?. To vA?ak neznamenA?, A?e bychom na tyto tradice nemA�li navazovat, ba prA?vA� naopak.

a�zProto kaA?dA?, kdo chce uvA�domA�le A?A�t jako Evropan, ale takA� kaA?dA?, kdo chce uvA�domA�le evropskA� tradice a evropskA� dA�dictvA� odmA�tnout, si musA� ujasnit, co to vlastnA� fenomA�n a dA�jinnA?, dA�jinotvornA? faktor vA�ry je, co znamenal a co i do budoucnosti stA?le znamenA?. A protoA?e existuje nesmazatelnA?, nepominutelnA?, bytostnA? spjatost tohoto fenomA�nu a faktoru s prorockou tradicA� starA�ho Izraele a na prvnA�m mA�stA� s osobou a osobnostA� JeA?A�A?e z Nazareta, je kaA?dA? neujasnA�nost ve vztahu ke kA�esA?anstvA�, k vA�A�e a pA�edevA?A�m k JeA?A�A?i dokladem malA� kulturnA�, myA?lenkovA� a duchovnA� gramotnosti.a�?[35]

Evropa vyrostla vA�tradici kA�esA?anstvA�, kterA� propojilo hebrejskou vA�ru a A�eckou filosofii. A naA?e souA?asnA� myA?lenA� je na tA�chto tradicA�ch vystavA�no. HebrejskA? a kA�esA?anskA? tradice nazA?vala ryzA� nepA�edmA�tnost Hospodinem. NA?boA?enskA? vA�ra vA�Hospodina zA�naA?eho svA�ta odchA?zA�, ale potA�eba vztahu souA?asnA�ho A?lovA�ka k ryzA� nepA�edmA�tnosti se stA?vA? o to nalA�havA�jA?A�. NA�meckA? theolog D. Bonhoeffer ve svA?ch dopisech zA�nacistickA�ho vA�zenA� krA?tce pA�ed svou smrtA� pA�edvA�dal, A?e nastA?vA? doba, kdy evropskA? A?lovA�k bude A?A�t bez Boha. Ale zA?roveA? nA?s vyzA?val kA�hledA?nA� Boha bez Boha a kA�novA�mu A?ivotu v a�zbytA� pro druhA�a�?.[36] A?idovskA? filosof E. LA�vinas dokonce hovoA�A� o mravnA� odpovA�dnosti jako a�zodpovA�dnosti za druhA�hoa�?.[37]

Pokud by souA?asnA? A?lovA�k ztotoA?nil ryzA� nepA�edmA�tnost sA�Pravdou,[38] pak by tato Pravda byla tA�m, co bA?ti mA?, tA�m, co je skuteA?nA�jA?A� neA? to, co jest. Tedy vA?e, co pA�ichA?zA� zA�budoucnosti, mA? prioritu pA�ed tA�m, co tu je jako danA�. V tA�to ryze nepA�edmA�tnA� PravdA� by mohl bA?t lidskA? svA�t nepA�edmA�tnA�, a tedy budoucnostnA� sjednocen nebo alespoA? organizovA?n. Neexistuje vA?ak A?A?dnA? moA?nost aktivnA�ho, A?i dokonce uzurpujA�cA�ho pA�A�stupu kA�takovA�to PravdA�, ale a�zexistuje zkuA?enost onoho umlknutA�, onoho zapA�enA� sebe samA�ho a ztiA?enA� tA� ruA?ivA� a pA�ekA�iA?ujA�cA� hluA?nosti lidskA�ho A?itA� a myA?lenA�, abychom mohli zaslechnout oslovujA�cA� vA?zvu toho, co (jeA?tA�) nenA� a A?emu musA�me propA?jA?it nejen svA?j hlas, ale sama sebe, aby ten tichA? hlas mohl bA?t uslyA?en, vysloven a uposlechnut.a�?[39]

VA�momentu takovA�to reflexe[40] dochA?zA� kA�bytostnA� promA�nA�, kdy subjekt ve svA� ex-sistenci opouA?tA� sA?m sebe a kdy mA?A?e dojA�t vA�aktu vA�ry kA�jakA�musi a�zsetkA?nA�a�? sA�Pravdou.[41] a�zA?lovA�k je vA�aktu vA�ry daleko vA�c tA�m, A?A�m (kA?m) bude, neA? tA�m, A?A�m (kA?m) jest a�� i kdyA? nevA�, A?A�m nebo kA?m bude. KdyA? se A?lovA�k ztotoA?A?uje bytostnA� se a�ssvA?ma�? subjektem, je vysunut, vyklonA�n do budoucnosti (rozumA� se do a�spravA� budoucnostia�?, nikoli do pA�A�A?tA� hodiny nebo do zA�tA�ka apod.), a tedy tam, kde nenA� a nemA?A?e bA?t zcela sevA�en a urA?en danostmi.a�? [42]

PodstatnA? nenA� nA?zev, ale zpA?sob myA?lenA� a otevA�enA� se budoucA�mu, tedy tomu, co pA�ichA?zA� a co bA?ti mA?. VA�reflexi vA�ry, ve kterA� A?ijeme a kterA? je niternA?, jsme schopni porozumA�t. a�zVA�ra jiA? nynA� A?ije pravdou, kterA? pA�ichA?zA� zA�budoucnosti. Ale pravda nenA� odkrytA�m toho, co tu uA? i tak jest, nA?brA? vynoA�enA�m kontingentnA�, zcela novA� skuteA?nosti, kterA? se sama ukA?A?e vA�plnA�m svA�tle a kterA? vrhne svA�tlo i na vA?echno to, co pA�edchA?zelo, takA?e i to se vyjevA� vA�novA?ch dimenzA�ch a novA?ch konturA?ch. A naA?e myA?lenA� je volA?no kA�pA�ipravenosti: to rozhodujA�cA� nezA?visA� sice na nA?s, ale aA? bude tA�eba, musA� bA?t naA?e lampy pohotovA� a nA?A? olej po ruce. Pravda oslovA�, kdyA? oslovA�, a mlA?A�, kdyA? mlA?A�. PodmA�nkou naA?A� pA�ipravenosti kA�slyA?enA� je vA?ak dA?kladnA? vzdA�lanost, tj. zabydlenost a zdomA?cnA�lost vA�tom svA�tA� a vA�tA� kultuA�e, do kterA� jsme byli postaveni, a zA?roveA? ochota vA�kterA�koli chvA�li nechat vA?e starA� za sebou, nedrA?et se kA�eA?ovitA� minulosti a nechat vA�st svA?j zrak, aby uvidA�l to novA� a vA�jeho svA�tle i to starA� vA�novA� perspektivA�. VA?dyA? jenom exodus umoA?A?uje, abychom si zA�toho, co bylo, svobodnA� volili stavebnA� kameny svA� vlastnA� minulosti. Jen pravA? orientace do budoucnosti nA?m dovolA� sprA?vnA� a spravedlivA� navazovat na to, co uA? pominulo.a�?[43]

4.A�ZA?vA�r

Na zA?vA�r mi dovolte odcitovat A?alm 15,2a��5. Pokud bychom a�zstrach zA�Hospodinaa�? pojali jako A?ctu a respekt pA�ed tA�m, co jsme nazvali ryzA� nepA�edmA�tnostA�, pak mA?me pA�ed sebou a�zetickA? kodexa�?, kterA�mu se uA?ili naA?i pA�edkovA� a kterA? nA?m A�A�kA?, kdo je opravdovA?, odpovA�dnA?, a tedy i duchovnA� A?lovA�k:

a�zTen, kdo A?ije bezA?honnA�, ten, kdo jednA? spravedlivA�, ten, kdo ze srdce zastA?vA? pravdu, nemA? pomlouvaA?nA? jazyk, druhA�mu nedA�lA? nic zlA�ho, na svA�ho druha nekydA? hanu, pohrdA? tA�m, kdo je hoden zavrA?enA�, vA?A?A� si tA�ch, kdo se bojA� Hospodina, nemA�nA�, co odpA�A�sA?hl, byA? i ke svA� A?kodA�, nepA?jA?uje na lichvA?A�skA? A?rok, nedA? se podplatit proti nevinnA�mu.

Ten, kdo takto jednA?, nikdy se nezhroutA�.a�?

[1] Srv. A. Anzenbacher, Asvod do etiky, Praha 1994, kap. 9.1: a�zMateriA?lnA� etika hodnota�?, str. 211.

[2] M. Scheler, Formalismus vA�etice a materiA?lnA� etika hodnot, 1913.

[3] L. HejdA?nek, a�zHodnota a smrta�?, in: SetkA?nA� a odstup, Praha 2010, str. 10.

[4] Tamt.

[5] Tamt., str. 11.

[6] K. Jaspers, Asvod do filosofie, Praha 1996. RozhlasovA� pA�ednA?A?ky zA�roku 1953, III. pA�ednA?A?ka a�zObjA�majA�cA�a�?.

[7] Tamt., str. 23.

[8] Tamt., str. 24.

[9] Tamt.

[10] Tamt., str. 25.

[11] Tamt.

[12] M. Buber, JA? a Ty, Olomouc 1995, str. 7a��9. NA?sledujA�cA� citace jsou vybranA� myA?lenky, kterA?mi autor svou knihu uvA?dA�.

[13] Bible, Ex 3,14.

[14] CA�lem nA?sledujA�cA�ch vA�t je na a�zmalA�m prostorua�?, sA�rizikem zjednoduA?enA� a neporozumA�nA�, pA�iblA�A?it vA?chozA� myA?lenky filosofie nepA�edmA�tnosti L. HejdA?nka a vytvoA�it vA?chodiska pro pojetA� duchovnA�ch hodnot jako nepA�edmA�tnA� skuteA?nosti.

[15] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti, Praha 1999, str. 117: a�zNenA� pochyby o tom, A?e jak vA�zA?znamu kA?zA?nA� apoA?tola Pavla na Areopagu, tak vA�AugustinovA?ch KonfesA�ch mA?me zA�etelnA? doklad pokusu
o pA�ekonA?nA� pA�edmA�tnA�ho myA?lenA� na jeho vlastnA� pA?dA�, a to vA�nejuA?A?A� souvislosti sA�pojmem a�sBA?ha�?, tj. sA�pojmem obecnA� nA?boA?enskA?m, kterA�ho si (byA? sA�jistou opatrnostA�) pomocnA� uA?ili autoA�i textA? StarA�ho zA?kona a autoA�i novozA?konnA�. StejnA� tak je zA�ejmA�, A?e pojem a�sBohaa�? nebyl prostA� pA�evzat, ale A?e byl reinterpretovA?n, pA�eznaA?ovA?n a ve svA?ch pA?vodnA�ch souvislostech omezovA?n a pA�A�mo osekA?vA?n. Proto se zdA? bA?t naprosto legitimnA� pokus najA�t za takto pA�eznaA?enA?m a deformovanA?m (A?i spA�A?e reformovanA?m?) pojmem a�sBohaa�? (kterA? je eo ipso stejnA� relativizovA?n) jA�m mA�nA�nou skuteA?nost, kterou se mA?A?eme na zA?kladA� podstatnA� odliA?nA?ch kontextA? (zbavenA?ch zejmA�na vA?ech svazkA? sA�obecnou religiozitou) pokusit pojmovA� uchopit A?i mA�nit jako a�sryzA� nepA�edmA�tnosta�?.a�?

[16] Tamt., str. 118: a�zPA�ed svA?m poA?A?tkem udA?lost veskrze nenA�, tj. nelze o nA� v A?A?dnA�m smyslu mluvit jako
o jsoucA�. Na samA�m poA?A?tku je udA?lost svou vlastnA� budoucnostA�, kaA?dA?m krokem v prA?bA�hu svA�ho uskuteA?A?ovA?nA� narA?stA? udA?lost ve svA� minulostnA� sloA?ce a ubA?vA? ve svA� sloA?ce budoucnostnA�. ZA?roveA? vA?ak zA?stA?vA? udA?lost integrovanA?m celkem, kterA? si tuto minulost i budoucnost udrA?uje pA�i sobA�, takA?e minulost
i budoucnost udA?losti jsou v jejA�m celA�m prA?bA�hu vA?dy a�spA�i toma�?, jak udA?lost a�sjesta�? (tj. jak se dA�je); jde tedy
o minulost i budoucnost a�spA�ia��toma��noua�?, tedy pA�A�tomnou. Na svA�m konci je udA?lost pouhou minulostA�, tj. svou vlastnA� minulostA�. A pak uA? udA?lost veskrze nenA�, tj. opA�t o nA� nelze v A?A?dnA�m smyslu mluvit jako o jsoucA�.a�?

[17] Tamt., str. 107.

[18] Tamt., str. 117: a�zJe totiA? zA�ejmA�, A?e a�sryzA� nepA�edmA�tnosta�? nenA� jsoucnem zejmA�na pak, A?e nenA� a�ssubjektema�?. JestliA?e budeme trvat na tom, A?e jsoucno je vA?echno, co a�sjesta�?, pak se budeme muset napA�A�A?tA� vyvarovat i vA?roku, A?e ryzA� nepA�edmA�tnost a�sjesta�?. PA�isoudA�me-li slovu a�sskuteA?nosta�? rozsah pA�ekraA?ujA�cA� obor jsoucen (tj. vA?eho toho, co a�sjesta�?), mA?A?eme ryzA� nepA�edmA�tnost vymezit jako skuteA?nost, o kterA� nelze prohlA?sit, A?e a�sjesta�?. NemusA�m jistA� pA�ipomA�nat, A?e zA�toho nikterak nevyplA?vA?, A?e ryzA� nepA�edmA�tnost je niA?A�m.a�?

[19] Tamt., str. 121: a�za�sSvA�t vcelkua�? mA?A?e bA?t ve svA� integritA� vskutku zaloA?en jenom na ryzA� nepA�edmA�tnosti, neboA? ryzA� nepA�edmA�tnost je a�sjednaa�?. NemajA�c vnA�jA?ku a jsouc ryzA�m vnitA�kem, je tA�m a�sjednA�m a celA?ma�?, kterA� PamenidA�s faleA?nA� hypostazoval jako absolutnA� jsoucno.a�?

[20] Tamt., str. 122.

[21] Bible, Sk 17,24a��28.

[22] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 123.

[23] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra, Praha 1997, str. 228: a�zPA�A�kladem takovA�ho pravA�ho celku resp. pravA� udA?losti je tA�eba urA?itA? rostlina: vA�kaA?dA� chvA�li se sA�nA� nA�co dA�je, kaA?dA?m dnem se nA?m ukazuje vA�trochu jinA� podobA�, ale vA?echny tyto podoby jsou postupnA?mi a�sstavya�? onA� rostliny, o kterA?ch o vA?ech mA?A?eme prA?vem A�A�ci, A?e a�sjsoua�?, jenom kdyA? opravdu aktuA?lnA� a�sjsoua�? hic et nunc takovA� a takovA�. TA�mto stavA?m budeme A�A�kat jsoucnosti onA� rostliny. Ale rostlina jako celek nenA� jen postupnou stA�A�dou svA?ch vlastnA�ch jsoucnostA�, ale je prA?vA� celkem. Filosofii ergo musA� eminentnA� zajA�mat, co drA?A� ony jednotlivA� jsoucnosti pohromadA� tak, A?e pA�edstavujA� nikoli pouze sA�rii, nA?brA? organickA? celek.a�?

[24] Tamt., str. 233: a�zSubjekt (neboli podmA�t) je ne-pA�edmA�t, non-objekt, tj. je to nepA�edmA�tnA? skuteA?nost.a�?

[25] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 82: a�zSubjekty neboli pravA? jsoucna jsou tA�m, co Teilhard de Chardin nazval a�sunitA�es naturellesa�?; jeho termA�n dobA�e vystihoval okolnost, A?e tato jsoucna jsou jakA?msi integrovanA?m celkem, jakousi jednotou vnitA�nA� zaloA?enou a udrA?ovanou. ZA?kladnA�mi typy pA�irozenA?ch jednotek jsou napA�. atomy, molekuly, velkA� molekuly, buA?ky, mnohobunA�A?nA� organismy; zatA�mco otevA�enou otA?zkou je svA�t subatomA?rnA�ch a�sA?A?stica�?.a�?

[26] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra,A� str. 234a��235: a�zSubjekt totiA? je skuteA?nostA�, kterA? a�sje umA�stA�naa�? A?i a�sstojA�a�? ven zA�udA?losti, tj. jednak ven zA�kaA?dA� jejA� aktuA?lnA� jsoucnosti, ale takA� ven zA�kaA?dA� jejA� jsoucnosti vA?bec. O tA�to vyklonA�nosti do budoucnosti a o tomto postoji ven zA�udA?losti vA?bec mA?A?eme mluvit jako o ex-sistenci. A zatA�mco dA�jA�cA� se udA?lost je vA�kaA?dA� svA� aktuA?lnA� jsoucnosti a�sjsoucA�-tua�?, subjekt je protivou vA?eho a�sjsoucA�ho-tua�? jako to, co a�sstojA� vena�? zA�kaA?dA�ho a�stua�?.a�?

[27] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 107: a�zK onA� bytostnA� promA�nA� dochA?zA� vA�tom momentu reflexe, kdy subjekt sA?m sebe opouA?tA�, kdy se nechA?vA? za sebou, kdy se ocitA? mimo sebe, kdy vyA?nA�vA?, trA?A�, vystupuje ze sebe; A�eA?tina mA�la pro toto vystoupenA� ze sebe slovo a�sek-stasisa�?, jeA? latina pA�eklA?dala slovem a�sex-sistenciaa�? (oba tyto termA�ny se vA�evropskA?ch jazycA�ch zachovaly, ale jejich vA?znam se povA?A?livA� posunul). Pouze vA�momentu a�sek-stasea�? (a tudA�A? pouze vA�rA?mci reflexe) dochA?zA� kA�jakA�musi a�ssetkA?nA�a�? subjektu sA�poslednA�m zdrojem kaA?dA� aktivity a kaA?dA�ho udA?lostnA�ho dA�nA� vA?bec, tedy i se zdrojem kaA?dA�ho subjektu (neboA? subjekt je jen zvlA?A?tnA�m zpA?sobem strukturovanou udA?lostA�); tA�m je ryzA� nepA�edmA�tnost.a�?

[28] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra,A� str. 235: a�zJestliA?e subjekt nenA� nA�jakou samostatnou skuteA?nostA�, nezA?vislou na pA�A�sluA?nA� udA?losti ani na tA�le, jejichA? je subjektem, a jestliA?e nenA� ani A?A?dnou jejich sloA?kou ani produktem, nebylo by pA�A�padnA� mluvit o tom tak, A?e udA?lost (resp. jejA� tA�lo) sama sebe pA�esahuje, pA�ekraA?uje prA?vA� vA�tomto subjektu. Docela naopak musA� bA?t subjekt ke svA� ex-sistenci vyvolA?n a povolA?n. Subjekt na toto vyvolA?nA� odpovA�dA? aktem, jA�mA? sA?m sebe zaloA?A� a ustavA�.a�?

[29] Tamt.: a�zVztah mezi subjektem a mezi vA?zvou, kterA? jej vyvolala a vyvolA?vA? k ex-sistenci, nazveme vA�rou. DA?vodem pro to nA?m je prostA? fakt, A?e tu nachA?zA�me jedinA? pA�A�pad vA�nA�kterA�m zA�koA�enA? evropskA?ch tradic, kterA? svA�dA?A� o obdobnosti toho, jak se A?lovA�k ve svA�m vA�domA� vystavuje onA� skuteA?nosti, kterou jsme uA? naznaA?ili: obdarovanA? je sA?m svA?m darem; obdarovanA? byl sA?m sobA� dA?n jako dar; stal se sA?m sebou tA�m, A?e si nechal sebe dA?t jako dar.a�?

[30] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 149: a�zSkuteA?nost je zaloA?ena pluralitnA� resp. multiplicitnA�. Labilnost nicoty se projevuje primA?rnA� vznikA?nA�m a zanikA?nA�m primordiA?lnA�ch udA?lostA� (z hlediska mikrofyziky lze mluvit o vznikA?nA� a zanikA?nA� virtuA?lnA�ch A?A?stic a kvant, aniA? bychom obojA� rovinu chtA�li pA�edA?asnA� identifikovat). KaA?dA? udA?lost (a tudA�A? takA� kaA?dA? promordiA?lnA� udA?lost) je kusem a�sskuteA?nA�hoa�? dA�nA� kvantovA� povahy, coA? znamenA?, A?e mA? svA?j poA?A?tek, prA?bA�h a konec.a�?

[31] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra,A� str. 235a��236: a�zSubjekt konstituuje sA?m sebe aktem vA�ry, kterA? mu vA?ak nutnA� pA�edchA?zA�. Subjekt se konstituuje svou odpovA�dA� na svou vyvolanost a povolanost, ale je to tato vyvolA?vajA�cA� a po-volA?vajA�cA� vA?zva, kterA? nutnA� pA�edchA?zA� kaA?dA� subjektivnA� odpovA�di, a tedy i samotnA� konstituci subjektu. Akt vA�ry je skuteA?nost paralogickA? (z hlediska A?kolskA� logiky), a proto se tu lA?me a troskotA? tradiA?nA� logickA� uvaA?ovA?nA�.a�?

[32] Tamt., str. 236: a�zBez aktu vA�ry nenA� subjektu, bez subjektu nenA� A?A?dnA�ho aktu, A?A?dnA� akce, bez akce nenA� moA?nA? vazba mezi udA?lostmi, tj. nenA� moA?nA? reaktibilita, bez reaktibility nenA� moA?nA? svA�t ani A?A?dnA? vnitrosvA�tnA? skuteA?nost. Aktem vA�ry resp. nesA?etnA?mi akty vA�ry je spolukonstituovA?n svA�t. a�sVA�raa�? vA�tomto pojetA� je tedy vA?raznA?m kosmologickA?m pojmem, odkazujA�cA�m ke skuteA?nosti: kA�vA�A�e jako kosmickA�mu faktoru.a�? … a�zJedinA� moA?nA� A�eA?enA� problA�mu konstituce subjektu je po mA�m soudu toto: subjekt je ve svA� ex-sistenci ustaven a upevA?ovA?n akty vA�ry.a�?

[33] Disputace sA�L. HejdA?nkem o jeho filosofii nepA�edmA�tnosti se konala dne 21. 6. 2004 na EvangelickA� fakultA� UK vA�Praze. CelA? disputace byla otiA?tA�na vA�A?asopise Reflexe 28/2006. KA�disputaci pA�edloA?il L. HejdA?nek nA?sledujA�cA� teze.

[34] TA�matem hebrejskA� vA�ry a nepA�edmA�tnosti starozA?konnA�ho Boha se celoA?ivotnA� zabA?vA? theolog a religionista
M. BalabA?n, napA�. vA�dA�lech HebrejskA? vA�ra, VA�ra a�� nebo osud? a TA?zA?nA� po budoucA�m. PojetA� a�zvA�rya�? u M. BalabA?na lze shrnout tak, A?e vA�ra vA�hebrejskA�m myA?lenA� nenA� nA�jakA� pA�esvA�dA?ovA?nA� o nA�A?em, tA�eba o BoA?A� existenci, je to jistota (hebrejsky: a�z-m-na�?; A?ti amana), A?e slovo BoA?A� otvA�rA? cestu kA�budoucnosti, A?e je samo Budoucnost. SpolehnutA� na tuto jistotu vybavuje A?lovA�ka vA�ry tak, A?e odolA? tlakA?m zvnitra i zvenA?A�. HebrejskA� pojetA� smA�A�uje
k a�zvA�A�e bez pA�edmA�tua�? a�� kA�vA�A�e jako takovA�, a tA�m vlastnA� popA�rA? vA�ru v (!) Boha. Jde o jistotu, kterA? se mA? osvA�dA?it vA�krizi, ve chvA�li ohroA?enA� zA?kladu A?ivota. VA�ra tedy znamenA? pevnou dA?vA�ru a spolehnutA�, jistotu, jeA? se neopA�rA?
o rozumovA� dA?kazy.

[35] L. HejdA?nek, a�zJeA?A�A? jako vA?zvaa�?, in: Souvislosti, revue pro literaturu a kulturu, 1990, A?. 4. A?lA?nek byl reakcA� na anketnA� otA?zku: a�zCo pro VA?s znamenA? JeA?A�A? Kristus?a�?: a�z… jA�t a�sve stopA?cha�? JeA?A�A?ovA?ch neznamenA? se do nA�ho a�svA?A�vata�? a ztotoA?A?ovat se s nA�m, ale pokusit se pochopit, co by asi on dA�lal a A�A�kal v naA?A� situaci. … A?ijeme vA�dobA� novA� nA?boA?enskA� a mytizujA�cA� vlny; mnozA� chtA�jA� A?A?bla vyhA?nA�t Belzebubem. JeA?A�A? je nA?m vzorem, jak nA?boA?enskA?m vlnA?m a filosofickA?m (pA�esnA�: pseudofilosofickA?m) mA?tA?m A?elit a jak je pA�ekonA?vat, ne jak sA�nimi uzavA�rat shnilA� kompromisy.a�?

[36] D. Bonhoeffer, Na cestA� k svobodA�, Praha 1991, str. 249: a�zBA?h, kterA? je sA�nA?mi, je BA?h, kterA? nA?s opouA?tA�! BA?h, kterA? nA?s nechA?vA? A?A�t ve svA�tA� bez pracovnA� hypotA�zy Boha, je BA?h, pA�ed nA�mA? trvale stojA�me. PA�ed Bohem
a sA�nA�m A?ijeme bez Bohaa�?, str: 263: a�zNA?A? vztah kA�Bohu nenA� a�snA?boA?enskA?a�? vztah kA�nejvyA?A?A�, nejmoudA�ejA?A�, nejlepA?A� bytosti, jakou si mA?A?eme pA�edstavit a�� to nenA� pravA? transcendence a��, ale je to novA? A?ivot v a�sbytA� pro druhA�a�?, vA�A?A?asti na bytA� JeA?A�A?ovA�.a�?

[37] E. LA�vinas, Etika a nekoneA?no, Praha 1994 (Rozhovory vA�RadioFrance zA�roku 1982), str. 183: a�za�� jsem odpovA�dnA? i za svA� pronA?sledovA?nA�, jemuA? jsem vystaven. Ale jenom jA?! Moji a�sblA�zcA�a�? nebo a�smA?j nA?roda�?, to uA? jsou ti druzA� a pro nA� A?A?dA?m spravedlnost.a�?

[38] ZtotoA?nA�nA� a�zryzA� nepA�edmA�tnostia�? sA�Pravdou navrhuje ve svA�m dA�le L. HejdA?nek, coA? mA? svA� odA?vodnA�nA� jak vzhledem kA�biblickA� tradici, tak i A?eskA?m dA�jinA?m.

[39] L. HejdA?nek, NepA�edmA�tnost vA�myA?lenA� a ve skuteA?nosti,A� str. 112.

[40] Tamt., str. 158a��159: a�zReflexe je myA?lenkovA? a�sobrata�? (flexio), kterA? mA?A?e bA?t opakovA?nA� (re-) a jA�mA? se myA?lenkovA� zamA�A�ujeme nikoli ve shodA� se svou akcA� na nA�co vnA�jA?A�ho (napA�. na nA�jakA? vnA�jA?A� pA�edmA�t nebo situaci apod.), nA?brA? na tuto akci samu …. Subjektu se proto jakA?koli a�svnA�jA?A�a�? skuteA?nost mA?A?e jevit jako takovA? jen dA�ky reflexi; a takA� pouze vA�reflexi je moA?nA�, aby se subjekt jevil sA?m sobA� jako subjekt.a�?

[41] Tamt., str. 107: a�zK setkA?nA� sA�ryzA� nepA�edmA�tnostA� mA?A?e dojA�t pouze tam, kde otevA�enost subjektu je vyhnA?na do extrA�mu, totiA? kde subjekt pA�estA?vA? bA?t sA?m sobA� pA�ekA?A?kou a zatA�A?enA�m, kdy uA? nikterak nepotvrzuje ve svA� akci sA?m sebe, nA?brA? otvA�rA? se, aby sA?m sebe vA�novA�m postavenA� pA�ijal vA�bytostnA� promA�nA�, kterA? se odehraje vA�jeho jA?dru (A?i spA�A?e sA�jeho jA?drem), a kterA? teprve vA�druhA�m sledu na sebe bere nA�co zA�dA�A�vA�jA?A� povahy, jiA? subjekt
v a�sek-stasia�? nechal za sebou a kA�nA�A? se obrA?til zA?dy.a�?

[42] L. HejdA?nek, Filosofie a vA�ra,A� str. 240.

[43] L. HejdA?nek, a�zReflexe vA�ry ve StarA�m zA?konA�a�?, in: Filosofie a vA�ra, Praha 1997, str. 216a��217.