PhDr. Jiří Pechar

pechar-malyEstetik, filosof, literární teoretik a překladatel. Narodil se 7. května 1929 v Příbrami.

O sobě

Gymnaziální studia absolvoval v Příbrami. Po studiu na Filosofické fakultě v Praze, uzavřeném doktorátem, a po absolvování dvouleté vojenské služby nastoupil místo v Nakladatelství ČSAV. Odtud musel odejít na základě prověrky v roce 1958 (v říjnu 1968 obdržel od prezidia Akademie dopis, který vyslovuje politování nad průběhem prověrky a prohlašuje její závěry v jeho případě za neplatné). Poté, co s ním byl rozvázán pracovní poměr, živil se jako překladatel z povolání: uveřejnil přes 50 knižních překladů z francouzštiny, němčiny a španělštiny (v tom například i Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Smutné tropy a Myšlení přírodních národů Cl. Lévi-Strausse, knihy R. Pingeta, N. Sarrautové, poezie Ph. Jaccotteta, díla S. Freuda).  V roce 1968 vydal knihu o problematice francouzského „nového románu“; nakladatelství Čs. spisovatel s ním uzavřelo smlouvu na vydání další knihy, která se týkala vztahů psychoanalýzy a současné kultury, ale smlouva musela být později zrušena, takže kniha byla publikována až v devadesátých letech pod názvem Prostor imaginace. V sedmdesátých letech tudíž neměl možnost publikovat oficiálně vlastní práce – kromě četných doslovů k překladům -, ale mohl působit dále jako překladatel beletrie. Původní práce zveřejňoval pouze v samizdatových edicích Petlice a Kvart. Dík pravidelným stykům s francouzskou Asociací Jana Husa se v sedmdesátých a zejména v osmdesátých letech mohl seznámit s řadou francouzských filosofů a spisovatelů. V roce 1986, kdy se režimní tlak začal uvolňovat, vydal v nakladatelství Čs. spisovatel knihu Otázky literárního překladu, v roce 1989 pak studii aplikující poznatky naratologického studia na poetiku výpravné prózy (Od příběhu k románu). Po listopadu byl požádán, aby pro Státní pedagogické nakladatelství sestavil dvoudílnou Čítanku samizdatové a exilové literatury. V roce 1995 v nakladatelství Hynek vydal knihu Být sám sebou (s podtitulem Pojem identity a jeho meze), v níž se zaměřil na problematiku identity a vycházel přitom zejména z analýz Hannah Arendtové a Paula Ricoeura. Publikace věnované filosofii (přibyla k nim ještě kniha Problémy fenomenologie) se střídaly s publikacemi věnovanými literatuře dvacátého století a problematice literárněvědné.
V roce 1990 nastoupil místo ve Filosofickém ústavu AV ČR, kde až do roku 2009 řídil skupinu pro filosofii XX. století, a zastával po určitou dobu funkci předsedy vědecké rady. Jím řízený kolektiv připravil k vydání řadu děl významných evropských filosofů (Lyotard, Austin, Derrida, Heidegger, Husserl, Merleau-Ponty). V témž roce pobyl 3 měsíce ve Francii dík stipendiu francouzského ministerstva kultury. V roce 1991 strávil pak půl roku jako Visiting Fellow ve vídeňském Institutu pro vědy o člověku (Institut für die Wissenschaften vom Menschen), kde se zabýval studiem a překládáním díla Wittgensteinova. Od r. 1989 také přednášel v některých semestrech na filosofické fakultě, a to na romanistice, srovnávací historii literatury a translatologii; v roce 1996 se pak habilitoval jako docent pro obor francouzská a srovnávací literatura. V roce 1991 ho ministr kultury Francouzské republiky jmenoval důstojníkem Řádu pro umění a literaturu (Officier dans l´Ordre des Arts et des Lettres), v roce 2006 mu francouzská vláda udělila hodnost důstoníka v Řádu Akademických palem (Officier dans l´Ordre des Palmes Académiques).
Ve Francii opakovaně vystoupoval na některých konferencích se svým příspěvkem (v Paříži, Strasbourgu, Tours, v Cérisy-la-Salle, Bordeuaux aj.). Některé z těchto příspěvků vyšly pak francouzsky.
Literární kritice se věnoval jako přispěvatel Literárních novin, K2 a Tvaru. Je členem Obce spisovatelů, Obce překladatelů (po dva roky byl jejím předsedou), Pen-klubu a Umělecké besedy. Nadací Charty 77 mu byla udělena cena Toma Stopparda za rok 1997. V roce 2000 mu také Akademická rada AV ČR udělila čestnou oborovou medaili F. Palackého, v roce 2008 obdržel medaili Josefa Hlávky.
Svoji osobní cestu k filosofii a své osudy v dobách komunistického režimu vylíčil v roce 2009 v knize Život na hraně.

O své tvorbě

Knižní publikace

Život na hraně, Praha 2009 (Torst), 232 stran.
Problémy fenomenologie – Od Husserla k Derridovi, Praha 2007 (Filosofia), 414 stran.
Interpretace a analýza literárního díla, Praha 2002 (Filosofia), 288 stran.
Dvacáté století v zrcadle literatury, Praha 1999 (Filosofia), 284 stran.
Být sám sebou – pojem identity a jeho meze, Praha 1995 (Hynek), 204 stran.
Nad knihami a rukopisy, Praha 1996 (Torst), 286 stran.
Prostor imaginace, Praha 1992 (Psychoanalytické nakladatelství), 116 stran.
Od příběhu k románu (k poetice výpravné prózy), Praha 1989 (Československý spisovatel), 120 stran.
Otázky literárního překladu, Praha 1986 (Československý spisovatel), 88 stran.
Francuzský „nový román“, Praha 1968 (Československý spisovatel), 204 stran.

Pouze v samizdatové formě

Slovo v samotě (poezie), 1980 (Kvart).
Člověk a pravda (eseje), 1978 (Kvart).
Upilované mříže (próza), 1973 (Petlice).